Den nezávislosti

Jeden ze 200 nejlepších sci-fi filmů - 200 Greatest Sci-Fi Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Americké patetické sci-fi, které mám přesto hodně rád. Snad díky Jeffu Goldblumovi a jeho ekologickým apelům, snad díky bojovné nasranosti Willa Smithe i díky drobným vtípkům, které hrozící celosvětovou porážku lidstva agresívními emzáky odlehčují ("hups", stěhování sousedů). A především, film je nadupaný fantastickými trikovými scénami. Trailer: http://tv.sms.cz/index.php?P_id_kategorie=56456&P_soubor=%2Ftelevize%2Fporad_kina.php%3Fporad_stav%3Dukazka%26id%3Dhonda424qil%26datum%3D%26video_od%3D0 (17.09.2012)

Emmerich chtěl být tak moc druhým Spielbergem a Lucasem, bohuže ale není. To nemění nic na tom, že Den nezávislosti je byť jednoduchá blbina, tak poctivá a plná života. Je to praotec disaster porna a Emmerich v tom nejlepším. První polovina filmu je opravdu brilantním budováním, který funguje po všech stránkách a člověka naprosto ponoří do této situace a světa. V druhé polovině jde už cítít více ta lacinost, přímočarost a jednoduchost Emmerichových scénářů a ploché oblouky pro postavy (čest vyjímkám), jde tu cítit i ta snaha o vytvoření tehdejších "novodobých" Star Wars a ikdyž se to nepřibližuje ke Spielbergovým ani Lucasovým majstrštukům, pořád je to užasná zálěžitost se sympatickým obsazením, neuvěřitelnýma hláškama a svým specifickým šarmem. Nemluvě o užasných efektech, které i dnes působí krásně. 7/10. (25.05.2022)

Deň nezávislosti bol totálne ukážkový letný megahit s rozpočtom, ktorý nebol gigantický (ani v polovici 90. rokov), ale vizuálne film vyzerá ako keby stál o 150 miliónov viac. Udalosť sezóny, ktorý každý musel vidieť v kine. K nám na Slovensko sa Emmerichov supertrhák dostal síce až na jeseň 1996, ale hlavne, že sme si ho mohli užiť v kine, pre čo bol stvorený.  O monumentálnom sci-fi (od týpka, ktorý nakrútil Univerzálneho vojaka a čudnú Hviezdnu bránu) sa hovorilo všade: v škole, v robote, na pumpách, v domácnostiach. Apokalypsa celosvetového rozmeru, slizkí mimozemšťania s chápadlami, agresívne vesmírne gigalode, patetické preslovy amerických prezidentov, bláznivý doktor Okun (Brent Spiner alias Data zo Star Trekov), k tomu výborné herecké trio pozostávajúce z dobrých, ale neslávnych (alebo aspoň v tej dobe) hercov (najväčšou hviezdou bol zrejme Jeff Goldblum vďaka len tri roky starému hitu Jurský park), nevídané efekty a samozrejme šťastný koniec. Povedal by som, že Emmerich mimoriadne šikovne využil vtedajší televízny fenomén Akty X a naplno ho podojil, takže sa dozvieme, že americká vláda o existencii UFO vie celé desaťročia, prebieha utajený výskum atď. Dvojka, ktorá prišla 20 (dvadsať!) rokov po jednotke už bola nuda. Kino Považan NMnV 1996 (01.11.2004)

Pravděpodobně nejzábavnější a nejvelkolepější invaze šmejdů z vesmíru. Scénář je plný patosu, hrdinských proslovů, ale i nadsázky a vše funguje na jedničku z hvězdičkou. Efekty jsou po celou dobu špičkové, Will Smith je gangsta, Jeff Goldblum je eko, Bill Pullman je ultimátní prezident Spojených států, extrémní sympaťák, milující manžel a rodič, pravdomluvný politik, pro svůj národ hrdina do posledního dechu. Tedy přesně zapadá do tohoto opakujícího se amerického snu o tom, jak nakopou zadky jakémukoliv světovému nepříteli. Ženské osazenstvo taky nijak nezaostává, jen ta prezidentka Roslin mohla dostat více prostoru, ale další dvě ho mají dost a povinnou vztahovou a emoční výplň zastupují tak, jak je v tomto druhu filmů třeba. Celkově je tedy toto sci-fi příkladem parádní explozivní fantastické akce, která se napoprvé určitě neomrzí a vlastně se neomrzí nikdy. Osobně mám ale stejně nejraději první temnější část. (19.10.2008)

6 / 10 Hodiť tento filmu do odpadu by bolo príliš jednoduché a hlavne neprofesionálne, takže sa pripravte na moju vyčerpávajúcu etudu s názvom "Patriotizmus v priebehu vekov", pohodlne sa usaďte do kresla, zavrite oči a nechajte si predčítať : "Kde bolo tam bolo, za siedmimi horami a siedmimi dolami, bola raz jedna Amerika. Kedysi dávno ju založili kolonisti z Európy, ktorí tam prišli hľadať bohatstvo, náboženskú slobodu a plodinu, ktorá sa mala čoskoro stať základom rýchleho občerstvenia. Prvé roky neboli vôbec jednoduché - bola im zima, nemali čo jesť a do cesty sa im neustále plietli podivné červené tvory napádajúce ich rečami typu "Me Vinettou, me lovez you so much!", alebo "Me have food, me give you one!" - po takomto očividnom prejave agresie ich preto žiadny normálny človek nemôže súdiť za to, že všetkých príslušníkov tejto rasy pracne, jedného po druhom vystrieľali. Poriadok musí byť! Samozrejme, že to nebolo zo dňa na deň, ale trvalo to dlhé roky - za ten čas sa kedysi panenská príroda zmenila na nepoznanie : lesy spravili miesto pre prvé osady, prvé osady pre prvé mestečká, prvé mestečká pre prvé mestá a tie zas pre prvé veľkomestá; krištáľovo čisté rieky sa postupne zmenili na zmes zlatokopného odpadu, krvi a ohnivej whiskey a vzduch sa naplnil pušným prachom a telesným pachom. Po dobre odvedenej práci, tj. po pochovaní posledného červeného brata, sa ich zmocnili nepríjemné výčitky svedomia, no zároveň aj pocit hrdosti - hrdosti na všetko, čo vlastnými rukami dokázali. No a odvtedy ju manifestujú na každom kroku : americké vlajky, červeno-modro-biele tričká a čiapky, oslavné ódy, ohňostroje, sošky, plagáty, odznaky a filmy. A tu začína náš príbeh..." Už je vám to jasné? (04.01.2006)