District 9

Z výborných ohlasů jsem čekal přiliš. Takže zklamání. Určitě se jedná o dobrý nápad, ale trochu moc humoru a akce v druhé půlce to nakonec pokládá na lopatky. Místy je z toho pouhá akční blbina. Haldy mimozemšťanů a zbraní, zrychlující kamera, zázračně míjející kulky. Vážně, tvůrci se měli držet polodokumentárního stylu, vzbudit dojem vážnosti, a to působivější to mohlo mít dopad. Za celou dobu mě napadlo hned několik nelogičností, nedotažených nápadů. Hlavní hrdina se mi zpočátku líbil, pak mě ale začal spíš iritovat. Náhlý zlom v jeho chování mi přišel lehce přitažený za vlasy. Mnohem víc se mi zamlouval též emzácký CLOVERFIELD. Nad triky ale klobouk dolů, těžko uvěřit do jak malého rozpočtu se to vešlo. A přes všechny mé výtky, přeci jen to působí čerstvým dojmem. (20.09.2009)

Až do chvíle, kdy se Wikus ocitne v bojovém robotovi, jsem skoro uvažoval o pěti. Je vidět, že film vznikal mimo USA, taková porce syrové nekorektnosti v jednání a mluvě by ve studiovém systému asi nevznikla. Bohužel na konci přichází náhlé hrdinné rozhodnutí a z dosud sympatického účelově jednajícího hajzlíka se stane deus ex machina (takřka doslova). Takže emzák může naložit syna na dětskou sedačku ve své zánovní kosmické lodi a zamířit pryč. Naštěstí to zachraňuje otevřený konec, jak to shrnuje jeden z mluvčích v "dokumentu" paralelním k ději filmu. Po technické stránce naprosto parádní věc s perfekně natočenými akčními scénami v real stylu (cokoli od Manna, Childern of Men, Blood Diamond, Baader Meinhof). P. S. Po filmu jsem si dal krevetovou polévku. Malé zamyšlení vyvolané filmem: Hodně mě potěšil poukaz na to, jak se podobně citlivých věcí ve světě neujímají armády, ale soukromé společnosti kontraktované mocenskými strukturami. Už v dnešní době rozhodně nejde o několik žoldáků jako z časů koloniálních válek, ale o mocné organizace disponující většími silami než řada zemí (např. skupina organizací TADS, ITTC a AeroGroup vlastnila v roce 2008 přes 40 bojových letounů včetně F-16, Su-27 a Mig-29). Jak přitom tyto společnosti v praxi jednají, dokumentuje např. nechvalně proslulý případ Executive Outcomes (ve filmu to pak bylo docela hezky ukázáno v Krvavém diamantu). Takže mě vždycky pobavilo, když jsem např. slyšel z našich "informovaných" médií, že třeba v Iráku zahynul v přestřelce bezpečnostní pracovník soukromé společnosti. Takto řečeno si člověk představí nějakého chudáka ochrankáře u brány, jenže v takových případech šlo vždycky o příslušníky nějaké podobné žoldnéřské armády. (19.09.2009)

Možná kdybych čekal dobře natočenou béčkovou podívanou, bavil bych se lépe. Takhle jen nechápavé zívnutí. Tak nějak bych si představoval Den nezávislosti od nezávislého, ale řemeslně zručného režiséra. K emocionalitě Greengrassových kousků to má zatraceně daleko. U Bourna jsem přeci jen neusínal. (21.09.2009)

Dokumentární náhled znehodnocený nesmyslnými pohledy "mimo", bizarní nadsazenost vedlejších linií a do očí bijící logické nesmysly. Plus jedna solidní akční scéna. Tenhle scénář se zkrátka zakopal po deseti minutách, když lidi rozškatulkoval na svinské vojáky, šílené vědátory a rituálně smýšlející Nigerijce. Navíc jedinou sympatickou postavou je upozaděný mimozemšťan Christopher, který převyšuje sobeckého Wikuse snad ve všem. Každý bojový střet musí provázet nějaký krvavý efekt, prostitutky spí s mimozemšťany (??) a Blomkamp se tím vším evidentně trefuje do vkusu divácké i kritické většiny, která se mu klaní za špinavou atmosféru. Mně ale ani trochu, takže za těch pár solidních (i když posléze velmi brzy utopených) nápadů jen takhle. (07.11.2009)

Originální je District 9 zejména nerespektováním zákonitostí kteréhokoliv žánru co se týče chování postav. (Množstvím zastoupených žánrů – akce, thriller, horor, válečný film, troška komedie a romance + dokumentární záběry – nachází District 9 konkurenci leda mezi jihokorejskými úlety typu Hosta). Wikus, jediná – zčásti – nemimozemská postava, kterou poznáme, se chová „lidsky“ (rozumějte jako sobecký hajzl) až do spektakulervoucího závěru, kdy o dominantním žánru konečně není pochyb a patos obsažený v jeho hrdinském gestu patří k věci. Do té doby však musíme dělit své sympatie mezi něj a kreveťáky, což mimo jiné vyžaduje odhlédnout od poměřování druhých na základě tělesné schránky. V širším smyslu to může být také barva kůže nebo etnická příslušnost. Blomkamp vás přiměje nevnímat druhé povrchně (minimálně v rámci jeho fikčního světa) a to nikoliv za cenu vlezlého moralizování či nějakého zdvihání varovných prstů. Omračující nálož nápadů ale zcela nezastiňuje videoherní řetězení úkolů a porci nevěrohodnosti. Jakživ by mne nenapadlo, že mi u nějakého sci-fi (či filmu nemajícímu ke sci-fi daleko) bude vadit nedostatek realismu. Zde je tento problém nejviditelnější na amatérské práci Wikusových pronásledovatelů a na nedostatečném prokreslení historie Distriktu 9. Chtěl bych vědět víc. S informacemi, které jsou nám poskytnuty mám problém uvěřit, že by podobný slum mohl po celých dvacet let existovat, sice ne idylicky, ale existovat nedaleko lidských obydlí. I s tím jde o brutální multi-všechno nálož bez zastavování pádící vpřed. 85% Zajímavé komentáře: Tsunami_X, Adrian, kiddo, genetique, Mahalik, Antek, pugs, L´Aura (19.09.2009)