Casanova Federica Felliniho

Šílenost dekadence anebo dekadentní šílenost? 1) Přiznám se, že dekadence mě naposledy bavila u prokletých básníků. Fellini Casanovu oblékl do úděsné noční košile (byť dobové), na hlavu mu nasadil nechutnou paruku a ze sexuálního predátora udělal dekadentní symbol úpadku mravů beze špetky přitažlivosti. 2) Výtvarná stránka filmu chvílemi uchvacuje, to ano. Ale jako celek jsem se nudil. 3) Zajímavé komenty: tomtomtoma*****, MR007****. (22.09.2016)

Casanovu, svého Casanovu, ale také českého duchcovského Casanovu Fellini vykládá jako řetěz životních příhod muže, který je pro něj tak trochu esencí mužné italskosti. V tom je přednost, ale i slabina tohoto díla. Velkolepě komponované obrazy pro toho, kdo nezná podrobně život tohoto velkého bonvivána (požitkáře) 18. století a komu je cizí italská exaltovanost (tak působí Ital na Středoevropana), se CASANOVA mění v značně šedý sled zaměnitelných obrazů, které provází poněkud articistní erotika. V druhém případě se před poučeným divákem za velkolepou režijní kulisou rýsuje režisérova osobnost. Osobnost muže AMARCORDU, osobnost neméně smyslná, vášnivá a intelektu a duchu vůbec oddaná a poddaná. (Jakoby stranou zůstává Felliniho vytříbený smysl pro dekadenci doby - schylovalo se k velkým světovým revolucím 18. století, které z kořene vyvrátily tuto pozdně barokní a a duchaplně zhýralou rokokovou společnost korzetů a paruk a mimořádný Sutherlandův výkon v hlavní roli.) České kulisy - skvěle vystižené - tomuto pohledu dodávají přesvědčivost i tam, kde v předcházejících částech filmu mohla snad být méně zřetelná. V odhadu kvality svého díla se Federico nemýlil; v odhadu toho, co dokáže snést jeho divák, byl úspěšný podstatně méně. (30.01.2015)

Ako isty Alen Resne ma artove koniny Hiroshima Mon Amour a Loni v marienbadu tak Welles ma planobu menom The Stranger a Fellini zase tuto koninu Yl Kasanova di federico Fellini. Kulisy su podpriemerne, dej nulovy a tempo ospale respektive ziadne. Fakt ako obcas sa vo mne prebudi pozersky dementalny artovy pi*us, ktory je schopny vyhlasit za umenie aj tycku na lesnej ceste plnu lysacov a zelenych makovic, ale toto bolo aj na mna privela. Fakt ako, drahi diviaci, ruky prec od tohto : 5 % (12.03.2016)

Casanova Federica Felliniho má v sobě cosi z Barona Prášila, Lemuela Gullivera, vikomta de Valmont, ale Barryho Lyndona bychom hledali marně. Opulentní, rozmáchlý, a přece něžný, křehký a konejšivý je obraz jeho života. Fellini si bokem příběhu jediného muže vypracovává své typické filmové kudrdlinky, ale konečně je to tvář Donalda Sutherlanda, která je tu vytesána do mramoru. Skutečně jsem daleko toho stát se spokojenou a především šťastnou konzumentkou Felliniho, ale tohoto renesančního muže bych si mohla dopřát ve větší míře. Jeho život tak marnotratně zakončený na Duchcově si o to přímo žádá. Stejně jako renesance jeho mechanické milenky. Ostatně, mám co dohánět - zatím jsem viděla jen Nesmělého Casanovu (1936), Toma Casanovu (1951), Casanovu '70 (1965), Noc ve Varennes (1982), Mladého Casanovu (2002), Casanovu (2005) a Vzpomínky Casanovy (2005), což není nic a zatím bych stejně nejradši viděla Skandal in der Casanova-bar (1929). (14.04.2013)

Závěrečných 15 minut, ve kterých Casanova žije v Duchcově, je starý, světem nepochopený, spíše všem pro smích a ve vzpomínkách utíká do dob svého mládí, je dost silných a snad jen kvůli nim z celého toho filmu mám nějaký dojem. Jenže bohužel zbytek filmu (zhruba dvě a půl hodiny) je jen spousta nádherných záběrů, ale ničeho víc. Žádná větší propojenost mezi nimi není, žádnou atmosféru netvoří, bůhvíco z nich neplyne a celkově mě prostě nedokázaly natolik zaujmout, abych se nenudil. Navíc po nějaké hodině a půl už mi to pomalu přišlo ubíjející. Je to jako jít do galerie na výstavu nádherných obrazů, jenže jsou umístěny tak, že je jeden obraz na jednu místnost a ta místnost sama o sobě je dlouhá a skládá se jen z holých bílých stěn - ale uprostřed ní je právě ten úžasný obraz. Asi nějak takhle jsem si drtivou většinu filmu připadal - teda s tím, že s každým dalším obrazem by byly místnosti o to delší. Fakt nebýt těch posledních 15 minut, asi bych šel i s hodnocením niž, protože tohle se Fellinimu moc nepovedlo a hlavně naprosto přehnal stopáž. Ale vyloženě špatný film to taky není. 3* (09.04.2021)