Star Trek: Do temnoty

// Na jedné straně James T. Kirk, na té druhé Joe K. Harrison a mezi nimi propast tvořená duchy minulosti, strachem, nenávistí, nepochopením, zradou a smrtí. Emoce tu sviští jako kulky na divokém západě, jedna epická akce střídá druhou, tomu všemu diriguje milovaný mistr Giacchino, který opět nezklamal a vytahuje burácejicí chorály stejně jako jemné klavírní melodie, které člověk prostě musí doma poslouchat znova a znova, dokud nemá dost. Herci do jednoho podávají výkony na hranici dokonalosti, každá slza dopadne na to správné místo a veškeré vztahy mezi postavami jsem pociťoval v kině na vlastní kůži. Stejně dobře dopadaly všechny hlášky a výhružné one-linery, což je opět něco, co se v každém blockbusteru zkrátka nevidí. Obecně jsem spokojen, dostal jsem přesně ten gigantický vesmírný náhul, který jsem si přál a zároveň si užil emotivně vypjatý příběh, který pozvolna navázal na geniální první díl (který i přes všechny kvality pokračování zůstává mým oblíbenějším) - nezbývá než se těšit, co si Abrams přichystá pro Epizodu VII, už teď je jasné, že bude laťka velmi vysoko. EDIT:// po asi pátém shlédnutí musím říct, funguje to! Čím dál tím více, dokonce už v tom ani nenacházím ty věci, které mi neseděly napoprvé, paráda. Jsem vesmírně zvědavý, jak dopadne třetí díl. (24.05.2013)

"Láska projde zkouškou, přátelství budou roztrhána na kusy..." Kecy prdy marmeláda, jak praví staré rčení. V poslední době mě velmi silně dráždí, když o sobě věci prohlašují, že jsou chytré, a potom nejsou. Za hlavní nedostatek považuji obsazení hlavního blonďáka, neboť prostě eh, takhle nevypadají praví muži. (29.01.2014)

Grandiózní zklamání od J.J. Abramse poprvé. Efektní pozlátko, na které se sice hezky kouká, ale jinak mi nepřineslo potěšení takřka v ničem. Příběh je odvyprávěn neuvěřitelně ledabyle, v podstatě nechápu, o co ve filmu vlastně přesně šlo. Líbivosti a vysokému tempu je podřízeno vše - než se stav nastolený jedním zvratem stačí pořádně ustálit, aby jej divák pochopil, přijde další zvrat - a vše je zase jinak, aniž by film samotný poskytoval možnost pochopení oněch změn, neboť dějově se nikdy nedostaneme příliš do hloubky. Zásadní rozhodnutí, na která by bylo potřeba několika hodin či dnů rozvažování, se zde činí během několika mikrosekund. Prostě šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno. Na té nejzákladní úrovni od scény ke scéně to jakž takž funguje (krátkodobé cíle postav jsme schopni sledovat), ale kdo se vlastně o co přesně snažil dlouhodobě teď absolutně nejsem schopen dát dohromady a mám podezření, že to prostě nedává smysl. Ani trochu. Fakt, že se ve filmu mluví zásadně jen v tupých frázích, také zrovna nepomáhá. Mírně jsem vůči druhému Star Treku (první díl se mi přitom velmi líbil) pookřál v závěru, kdy se mu na chvíli podařilo vydolovat ze mne jisté emoce. Trvalo ale asi jen pět sekund, než jsem si uvědomil, že se vlastně nic nestalo, a přesně jsem odhadl, jakou další berličku film použije, aby se dostal k nekonfliktnímu cíli. Celkově jsem tedy poměrně silně roztrpčen. Film, v němž extrémně charismatického záporáka hraje extrémně charismatickým způsobem extrémně charismatický herec, ale při pohledu zpět si uvědomíte, že o něm vlastně nic nevíte a že si z jeho výstupu na plátně pamatujete jen pár psychopatických grimas, si vyšší hodnocení nezaslouží. (06.06.2013)

„Jeden J.J. vládne všem, sci-fi mainstream káže, trekkies do kin přivede, Do temnoty sváže...“ Úžasné vesmírné dobrodružství, co operou namydleným warpem letí rychlostí světla vpřed. Kdyby se však jádro porouchalo a Abramsova Enterprise musela zpomalit, plně by se projevilo, že štíty příběhu fungují stěží na 50 %. Stejně tak je smutné, že ačkoliv se filmem táhne ústřední motiv „obtížného krocení emocí“, u vypjatějších scén dělá z diváka striktně racionálního Vulkánce. Přesto, od té čtyři roky staré space-limčy rázný krok do dospělejší temnoty. Khanberbatchův hněv budí hrůzu.. (07.06.2013)

Můj nejvýraznější dojem z druhého "nového" Star Treku je ten, že si pro příště budu kvůli lens flarům na Abramsovy filmy snižovat jas obrazovky na polovinu:P Ale to je jen taková drobná technická. Jinak naopak platí, že nám Star Trek (krom výtečně vypointované úvodní scény) potemněl, a rozhodně mu to neuškodilo. Bohužel ale Abrams zase neukočíroval své tvůrčí ego (zvící jeho jméno nesoucího hlavního bitevního tanku), a do jednoho filmu nasadil jednak Khana Nooniena Singha, a jednak Robocopa:) Špatné je, že víc než dvě hodiny jsou v tomhle případě i přes účast řečených bijců tak nějak moc, a v poslední třetině filmu už nezbývá, než se uchylovat k největším klišé, oddalujícím rozhodující úder, a - u Abramse ovšem nijak nepřekvapivě - ignorování elementární soudržnosti vlastního výtvoru. Jak to upřesnit... Khan je na jednu stranu schopen pálit jednoruč od boku z těžkého laserového gatlingu (nebo co to bylo) a skákat na třicet metrů, ale když ho pak někdo vyzve na souboj hezky mano a mano, tak mu kupodivu první ranou neprošije lebeň skrz naskrz, ani mu nevykopne hrudní koš skrz záda, ale místo toho hopkáním po CGI samohybných kontejnerech a dalších vzdušných plavidlech při průběžném otloukání s nezdolnými flotilovými pronásledovateli zavraždí jinak dost sympatický film. Ale ruku na srdce, kvůli zhruba první polovině filmu, jejímž nejsilnějším bodem je Bruce Greenwood, bych se byl ochoten podívat klidně i víckrát. Takže to asi nechám na smířlivých 70%. (24.05.2016)