Star Trek: Do temnoty

Ač musím říct, že Blockbustery jsou mým nejoblíbenějším žánrem vůbec, tak u Star Treku jsem poprvé zažíval lehčí nudu a zklamání. Co to je za nepořádek! Pronásledování, skákání, exploze, opět skákání, terorismus, úmrtí, vzkříšení, další exploze, klišovité starship souboje, oldschool scény, degradace, povýšení. Ale: žádná výprava, žádné tajemství, žádné lidstvo, žádné vzrušení, žádné tempo, žádný zázrak, žádné budování napětí, žádná originalita, žádné vyvíjení postav. Chyběla tomu štáva. 65% (28.08.2013)

Levná drahá limonáda, při níž si nemohu odpustit jedno srovnání - v dnešní éře překračování i těch nejzazších hranic a překonávání těch nejextremnějších rekordů musí jedna kultovní filmová legenda, totiž Indiana Jones, přežít uzavřený v olověné ledničce atomový výbuch, kdežto jiná podobná legenda, kapitán Kirk, je nucen vlézt dovnitř warpového jádra (a zpravit ho kopáním do něj). Kde ale první jmenovaný přežívá s elegancí a jeho čin je následně shozen režisérským vtípkem s přihlížejícím svištěm, ozářeného kapitána Kirka nechají filmaři loučit se se Spockem falešnou řečí patosu. A aby bylo kýči učiněno zadost, Mr. Spock uroní slzu. Illogical (02.09.2013)

JJA včlenil do Star Treku také nějakou tu společenskou rovinu, především je jeho film ale opět tím vycizelovaným kouskem vyprávění, kde do sebe vše zapadne, což mě vede k myšlence, že nějaká ta disharmonie by občas neškodila. A příliš mnoho informací na začátku druhé třetiny filmu ubírá trošku na pozornosti. Jinak je to ale velmi osvěžující snímek i z toho důvodu, že v něm velmi jde o obyčejné chlapské přátelství. 90%. (12.06.2013)

Star Trek: Do temnoty je mimořádně zábavný velkofilm, a pokud už jste viděli Iron Mana 3 a nechce se vám čekat na Supermana, nemůžete nejnovějším Star Trekem nic zkazit. Do jisté míry ale pozoruji posun až ke karnevalové povrchnosti. První film spojoval na jedné straně chytrou hru s tradicemi fenoménu Star Trek, tradicemi dobrodružné sci-fi a tradicemi seriálového vyprávění a na druhé straně tragický příběh hlavního padoucha a příběh hlavních hrdinů hledajících svou pozici ve světě. Druhý film pak zůstává spíše jen na té první straně, zatímco všechno potenciálně tragické je do takové míry nástrojem oné hry, že to adekvátně působí snad jen za předpokladu, že jste v životě neviděli Star Trek, nikdy jste neslyšeli o hlavním padouchovi a vlastně jste v posledních letech nebyli v kině, protože ve Star Trek: Do temnoty je snad všechno, co se za (zdaleka nejen) posledních patnáct let osvědčilo. Je to parádně vystavěné, každý narativní či stylistický trik zapadne do celkového vzorce jako sedací část lidského těla na plechovou nádobu k přípravě jídla, všichni herci jsou skvělí a někteří přímo brilantní, ale celková míra ozvláštnění je poněkud diskutabilní. Více na Douglasových poznámkách. (09.06.2013)

Můj nejvýraznější dojem z druhého "nového" Star Treku je ten, že si pro příště budu kvůli lens flarům na Abramsovy filmy snižovat jas obrazovky na polovinu:P Ale to je jen taková drobná technická. Jinak naopak platí, že nám Star Trek (krom výtečně vypointované úvodní scény) potemněl, a rozhodně mu to neuškodilo. Bohužel ale Abrams zase neukočíroval své tvůrčí ego (zvící jeho jméno nesoucího hlavního bitevního tanku), a do jednoho filmu nasadil jednak Khana Nooniena Singha, a jednak Robocopa:) Špatné je, že víc než dvě hodiny jsou v tomhle případě i přes účast řečených bijců tak nějak moc, a v poslední třetině filmu už nezbývá, než se uchylovat k největším klišé, oddalujícím rozhodující úder, a - u Abramse ovšem nijak nepřekvapivě - ignorování elementární soudržnosti vlastního výtvoru. Jak to upřesnit... Khan je na jednu stranu schopen pálit jednoruč od boku z těžkého laserového gatlingu (nebo co to bylo) a skákat na třicet metrů, ale když ho pak někdo vyzve na souboj hezky mano a mano, tak mu kupodivu první ranou neprošije lebeň skrz naskrz, ani mu nevykopne hrudní koš skrz záda, ale místo toho hopkáním po CGI samohybných kontejnerech a dalších vzdušných plavidlech při průběžném otloukání s nezdolnými flotilovými pronásledovateli zavraždí jinak dost sympatický film. Ale ruku na srdce, kvůli zhruba první polovině filmu, jejímž nejsilnějším bodem je Bruce Greenwood, bych se byl ochoten podívat klidně i víckrát. Takže to asi nechám na smířlivých 70%. (24.05.2016)