Sociální síť

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)

Ano, tak jsem i já, Kokot Hloupý (Stultus pungunt), podlehl a mrkl na životní příběh egocentrického hovada s košťálovinou na kštici. Avšak ani přesto jsem nepřestal tímto mocným nástrojem, který systematicky degeneruje dnešní mládež z blbců na čuráky, pohrdat. To je tak, když si polonahá mařenka, co je vylízaná jak flaška od medu, na zeď postne stopětkrát retušovanou fotku, kde špulí svůj asexuální rypáček a povislý kozy a doplní to slovenským citátem o lidských hodnotách. To pak pod náporem lajků od desetiletých onanistů padají servery, přebytečný ejakulát se stává světovou hrozbou a Zucker si pokojně mastí toho svýho berga. Hnus. Jo a jen tak mimochodem, naše fejsbůk stránky tady. (29.01.2014)

Fakticky správný (a snad prvně i po stránce IT!) odkaz příštím generacím. Filmově velmi nadstandardní po všech stránkách, avšak ne plně strhující, vlastně mi bylo po celou dobu jedno, která z těch sv*ní si nakonec urve největší část koláče a jestli si vůbec něco urve. A díky tomu, že Facebook je pořád v plenkách a Zuckerbergovi může ještě během jeho vývoje spadnout hodně cihel na hlavu, tenhle soudní spor možná nakonec bude z celého příběhu o nejmladším miliardáři světa ta nejméně podstatná část. Možná bylo ještě příliš brzo na to tenhle film točit, protože ten dramatický oblouk, ač scenáristicky vyšťavený do poslední kapky, se nijak přesvědčivě neuzavřel. Těším se na dvojku za třicet let :-) (16.10.2010)

„Celú stránku vytvoril za jednu noc. Ožratý.“ Od prvých minút snímka z produkcie Kevina Spaceyho - vďaka miestami až brutálne svištiacim dialógom - svižne ubieha. K vysokému hodnoteniu ju ťahajú tiež kvalitne zrežírovaní herci (najväčší dojem na mňa urobili dvojičky) a napínavý príbeh, ktorý miestami pripomína skôr mafiánsky triler (bez toho, aby niekomu vybuchol čo i len trápny sporák). Na strane druhej, ak necháme bokom, že scenár je zrejme inšpirovaný skutočnými udalosťami (ťažko povedať, čo sú si tieto druhy ľudí schopné povymýšľať si aj pod prísahou), je hrozne priemerný a plný klišé (ústredný hrdina sa nechá ovplyvniť evidentnou sviňou, čestného rovesníka vyšachuje z hry a potom sa čuduje, do akých svinstiev ho sviňa namočila). I tak mi to ale rýchlo ubehlo. Aj keď sa neviem zbaviť dojmu, že najpekelnejšie je zrežírované veslovanie regát. 70% (23.02.2011)