Game of Thrones
Game of Thrones
Game of Thrones
Game of Thrones
VOD (1)
Série(8) / Epizody(73)
Obsahy(4)
„Ve Hře o trůny zvítězíš, nebo zemřeš.“ Násilí, klamy a intriky ve velkém stylu provází rody Westerosu osmi vynikajícími sériemi. Vše pro jediný účel - usednout na Železný trůn. Cenami Emmy ověnčený seriál natočený na motivy knižních bestsellerů „Píseň ledu a ohně“ George R. R. Martina, sleduje obyvatele fantazijního světa, jejichž osudy změní společná hrozba ze Severu: zdánlivě nezastavitelná armáda Nemrtvých. (Magic Box)
(více)Videa (305)
Recenze (2 855)
Židovské duo se trochu přepočítalo. Kvůli nižšímu počtu epizod v posledních dvou sériích dochází ke zkratkovitému vyprávění a mnohá rozhodnutí působí uspěchaně. Ani pro roční pauzu nebyl důvod. Jen se zvýšila očekávání, která se i přes obří rozpočet nemohla naplnit. Rádoby velkolepé bitvy a digitální efekty navíc nejsou tím, co před lety k seriálu přivedlo i ty největší televizní analfabety. S1 - S4: 70% S5 - S7: 60% S8: 50% ()
Bez nutnosti vyblít ze sebe po prvním díle komentář plný ať už oslavných tamtamů, či naopak kýblu špíny, jsem v klidu a pokoji dosledoval tuto třetí řadu seriálu Řím. Pravda, prosluněné amfiteátry vystřídala chladná atmosféra mohutných hradů, avšak postavy zůstaly. Ty krásně nejednoznačné, nečernobílé, skvěle propracované a výtečně zahrané figurky, opět utvrzují důvěru v to, že i když v seriálu (filmu) řinčí zbraně, nemusí nutně dojít k bitvě, neb vždy je dostatek šedých eminencí, intrikánů a s nimi spojených náhod, jenž dokáží děj posunout i jinak, než bychom zrovna čekali. Jestli jde něco mimo chválu, tak režie posledních dvou dílů, neb prvnímu chybí pořádná gradace a tomu závěrečnému zase silnější rezonance epilogu. Až v knihovně přestane být in půjčovat si Martinovy knihy a nebude se na ně stát řada až na Svoboďák, stavím se také, ten svět mě opravdu zaujal. [PS: Osobní sympatie vysílám směrem k seru Jorahovi a Arryi Stark, ke kterým se už od počátku druhé série přidává Tyrion Lannister.] ()
Hra o trůny je natočena podle kultovní knižní ságy, jež je v současnosti považovaná za základní dílo subžánru historizující fantasy. Fanoušci často padají do pasti mechanického srovnávání obou médií, kritizují chybějící motivy, postavy a děje či odklon filmových postav od jejich románových předloh. Tenhle druh konfliktu mě míjí. Knižní sérií jsem nepolíbený, ani se do její četby nehodlám pouštět, takže traumat pověřování obou verzí jsem ušetřený. Hra o trůny představuje komplexní alternativní funkční svět, který je vymodelovaný po vzoru evropského vrcholného středověku s propracovanou mytologií. Seriál vlastně nemá konkurenci a patrně ještě dlouho mít nebude. Stačí vzpomenout na Vláčilovu Markétu Lazarovou s několika desítkami postav, která celé studio finančně vyčerpala a jasně ukázala meze regionální kinematografie. Imitace středověku je zkrátka ošemetně nákladná záležitost, kterou si v tomto rozsahu může dovolit jen hrstka producentů. Příznivci Tolkiena se nejspíš naštvou, ale vedle Hry o trůny vypadá Pán prstenů jako pohádka pro odrostlejší děti s plochými černobílými postavami. Hra o trůny páchne krví, spálenými lidskými těly, potem a močí. Nabízí mnohem větší škálu emocí a je mnohem špinavější. Její slabinou je přílišná ambicióznost a rozkošatělost. Některé linie vám zkrátka přijdou méně zajímavé a s některými postavami se nedokážete tak ztotožnit. Pokud děj paralelně sleduje několik postav v odlišném prostředí, na tu, která je vám nejblíž, se můžete slušně načekat. V každém případě je ale zajímavé sledovat spleť intrik a mocenského zápolení, kde hledal autor často inspiraci ve skutečném soupeření mocných feudálních rodů středověké Anglie a Francie. Nadpřirozených motivů tady moc nenajdete, hybateli děje nejsou mágové, nýbrž lidé se svou přízemní touhou po moci, slávě a majetku. Osobně mi to neschází, klidně bych se bez těch dráčků a ghůlů jakožto i dalších oblíbených rekvizit žánru obešel. Celkový dojem: 90 %. ()
Největší televizní fenomén desátých let. Od nenápadné šeptandy zvěstující podívanou pro všechny milovníky fantasy, kterým přišel Pán Prstenů jako moc velká pohádka, přes sílící hype vítající každý nový díl jako smilování - až po osmou sezónu, před níž snad nemohli uniknout ani ti nejzavilejší odpůrci. Trůny byly všude a i po jejich poslední epizodě, která dle očekávání rozdělila diváky hned na několik táborů, rád přiznávám, že jejich sláva přišla zaslouženě. Propracovaný svět Západozemí mě upoutal od úvodní scény, od finále první sezóny jsem chtěl o sedmi královstvích vědět snad úplně všechno a i přes nejrůznější klopýtání mě tahle cesta fascinovala až do samého hořkosladkého konce. Stejně jako má svá slabá místa Martinova knižní předloha, má je logicky i adaptace. V ranných letech se drží knih křečovitě zuby nehty, sází na komornost a šetří s velkolepými momenty, později dává důraz na linky, které se v knihách dočkaly značného prostoru, ale nikdy k nim nedodá pointy a posléze je začne trochu necitlivě osekávat. V sedmé a osmé sérii, tedy v prostoru, kam se předloha ani po dlouhých letech čekání dosud nevydala (a podle mě se na tom vzhledem ke stoupající ješitnosti marnivého autora už nic nezmění), přeřazuje o tři rychlostní stupně nahoru a za jednu epizodu se stihne odehrát hned několik zvratů, na které bychom jindy čekali třeba několik let. Je mi ale až trochu k smíchu, jak je rozmazlená divácká veřejnost, v současnosti s nabídkou snad desítek nových počinů měsíčně, nespokojena takřka pokaždé. Ať se jede rozvláčně nebo unáhleně, pokaždé jsou slyšet záplavy reptalů, kterým ani jedna varianta nevoní. Ani mně sice dokonale nevyhovuje za každou cenu odvážná kulisa hlavních událostí, od začátku očividný důraz na možnosti divácké nepřístupnosti na HBO nebo kruté a náhlé osudy postav, jejichž motivace se důkladně rýsovaly mnoho let. Jenže tenhle svět mě ani o slušných pár let později nepřestal fascinovat a jeho seriálovou mutaci mám dokonce ještě raději než tu knižní. Není sice ani zpola tak propracovaná a na literatuře v samém závěru už téměř jen parazituje, ale na rozdíl od takové Hostiny pro vrány nebo Tance s draky u ní nemám pocit, že mě její autoři chtějí ve druhém (a chvílemi snad i v prvním) plánu jen škádlit lavinou vedlejších postav a donekonečna natahovaných linek (viz Dorne - prubířský to kámen obou verzí). A těch nezapomenutelných postav, které jsem si oblíbil a které se navždy staly součástí popkultury (u mě vítězí Daenerys, Missandei, Jon a Robb). Svět mocenských pletich, který čím dál vydatněji kořenily boje, lásky, sváry, draci, nemrtví a odhalení ze světů ledu i ohně mi sice nenabídl konec, který jsem si vysnil, dokonce ani jeho střídmou verzi, kterou jsem očekával. A na rozdíl od ostatních se těchto konců dokážu vzdát a přijmout ten, který mi Weiss s Benioffem nabídli, jakkoli i oni jsou lišky podšité a nedělám si iluze, že by se nám divákům s blížícím se koncem několikrát při psaní nevysmáli právě tím, jak očividný fan service střídají s podtrháváním veškerých očekávání. Každá sezóna měla spoustu nezapomenutelných momentů, střetů, setkání či zvratů, takže i přes nejedno rozčarování zůstávám i na samém konci na nejvyšším hodnocení. Valar Morghulis a na shledanou. () (méně) (více)
Zima se možná blíží, ale seriálový fajnšmekr má jaro.. Trůn s příliš malým povrchem, aby pojal všechny urozené zadky, co chtěj na něj usednout, penisy hbitější dýk, peníze mocnější cti, havrani rychlejší faxu a mluva častokrát ostřejší než meč, leč když ten promluví, slova už jsou jaksi zbytečná.. Fantasy? Když pominu draky, nemrtvé a hbitost Tyrionova jazyka k čemukoliv je potřeba, jedná se spíš o modifikaci Války růží šmrnclou soap operou pradávných časů, v níž se souloží, zabíjí i intrikuje zásadně zezadu, přičemž hnacím motorem jsou opojná síla moci, čest a láska (přesně v tomhle pořadí). Nejsilnější zbraní Game of Thrones jsou bezesporu barvitě napsané postavy a váš vztah k nim. Buď je milujete, nebo nenávidíte, nic mezi tím a způsob, jakým je autoři nechávají „necitlivě“ mizet ze scény ten pocit jen umocňuje. Klasické seriálové neduhy v podobě rozmělnění hutnosti příběhu, zneužívání setrvačnosti či dramaturgických nedostatků se pochopitelně dostavily, ale rozhodně to není v takové míře, aby si člověk řekl, že ranní hra o trůny v devítičlenné rodině jen se dvěma záchody je něco atraktivnějšího.. ()
Galerie (3 938)
Zajímavosti (471)
- Herci Richard Madden (Robb Stark) a David Bradley (Walder Frey) se potkali i v seriálu Medicejové (od r. 2016), kde se musela Maddenova postava oženit s dcerou Bradleyho postavy. (Azurovydrak)
- Izzy Meikle-Small se dostala do finále castingu na roli Sansy Stark, kterou nakonec ztvárnila Sophie Turner. (Geralt z Rivie)
- Ser Beric Dondarrion se poprvé objevil v epizodě Zlatá koruna (2011), kde ho ztvárnil David Michael Scott. Od 3. série (2013) ho hrál Richard Dormer. (ArsenalEagle)
Související novinky
Začaly práce na třetí sérii Prstenů moci
Druhá série ještě ani nemá oznámené datum premiéry, ale už teď víme, že se začalo pracovat rovnou na třetí řadě, v níž se vrátíme do Středozemě. Seriál Pán prstenů: Prsteny moci se pyšní obrovskými… (více)
HBO plánuje další dračí spinoff o Aegonovi
Spinoffů, prequelů či přímých pokračování jsme se měli ze Západozemí dočkat už několik. V současnosti je jisté, že se letos v srpnu dočkáme druhé série Rodu draka. Dále pak s určitostí vzniká série A… (více)
O čem měly být Star Wars od tvůrců Hry o trůny?
Patty Jenkins (Wonder Woman 1984), Damon Lindelof (Ztraceni) i Kevin Feige (prostě Marvel) mají společné to, že všichni byli v jednu chvíli spojování s tvorbou dalšího filmu ze světa Star Wars. Jako… (více)
Přechází Pedro Pascal od Mandaloriana k Fantastic Four?
Kdybyste náhodou z televizních obrazovek či pláten kin v posledních letech získali dojem, že charismatický rodák z Chile je úplně všude, pak vězte, že si tento pocit v budoucnu ještě potvrdíte. Pedro… (více)
Reklama