Její komorník

Jsou staré americké komedie, které jsou prostě tak (rozto)milé a starosvětské, až nejsou vtipné. Její komorník, přestože má takový nádech - ,,salónní komedie z prostředí smetánky" - ale naštěstí není ten případ. Tempo řeči je kulometné a jeden povedený vtip střídá druhý. Navíc nejde jen o zábavu - Její komorník má i velmi hezký příběh s hořkosladkým závěrem, u něhož se můžeme dohadovat, jestli jde o happy end. Je to na téma ,,svému osudu člověk neuteče". Jeden z těch krásných filmů, co skutečně nestárnou. (06.09.2014)

3,5 Docela dobrá konverzačka, ale asi by jí prospělo trochu zkrátit. Zezačátku je to docela vtipný, ale ke konci tomu trochu dochází dech. Opravdu hodně se mi líbil Mischa Auer coby debílek Carlo, obzvláště, když napodoboval opici. William Powell je taky dobrej, ale v Thin Manech nebo Libeled Lady mě bavil víc. Naopak Carole Lombard mi místy lezla dost na nervy. Pro mě je to přesně někde mezi třema a čtyřma hvězdičkama. (28.05.2012)

My man godfrey je film, kde žiadna postava nechce zaostávať za tou druhou, takže sme svedkami neustáleho súperenia hercov o pozornosť diváka. Ako by to celé bolo iba improvizáciou. Že dcéra trúsi infantilné poznámky? Hneď nato sme svedkami neskutočnej hry na opicu v prevedení "priateľa" rodiny. Že nemôžete už ďalej počúvať neustále kecajúcu staršiu pani? Jej muž ju vzápätí tromfne efektným vyhadzovom spomenutého priateľa cez okno. A tak ďalej od začiatku do konca, kde pre zmenu hviezdi rozmaznaná dcérenka Irene a tentokrát to ale bude myslieť vážne! Osobne som tipoval, že Godfrey skončí s inou ženou, ku ktorej by sa myslím hodil viac, ale na nejaké siahodlhé rozmýšlanie tu nie je čas, všetko sa deje tak náhle, že aj Godfrey na konci ostane v nemom úžase, ako ďaleko veci zašli a že to nemusí byť vôbec na škodu veci! Ale to je vec názoru. (13.07.2014)

„Money, money, money!“William Powell srší charismatem coby nezávislý pozorovatel poměrů v lepší společnosti. Nepřetržitý přísun hlášek s vícero významovými vrstvami (-Oh, is this where you sleep? -That’s the general purpose) a úžasně promyšlená choreografie pohybu postav (s takřka divadelními vstupy na scénu) doprovází nadsazené demaskování poblázněné high society. I díky tomu, že si La Cava (původně animátor), dovolil – promyšleně, drze a přitom v intencích žánru – kousat do ruky, jež ho živila, jde o jednu z nejlepších screwball komedií. 85% (20.04.2020)

Myslel jsem, že poté, co se dostane do té bláznivé rodiny, to vypnu, tak nesympatické postavy a až bláznivé se hned tak nevidí, a bylo to až nepříjemné. Ale vydržel jsem, a dostalo se mi určité satisfakce. Akorát by se mi teda víc líbilo, kdyby si ho pak vzala Cornelia, ne Irene, protože mi i přes svou namyšlenost přišla oduševnělejší - konec ve stylu ponaučené pyšné princezny by mě teda chytil víc. Irene se celou dobu jenom tvář, něco hraje, předstírá, a vlastně je otázkou, jestli ta její láska není pořád jen kapric namyšlené holky. Ostatně ani Godfrey nevypadá, že by z ní byl dvakrát nadšený a víc to jiskří právě mezi ním a Cornelií. Protože screwball comedies nejsou zrovna mým vyhledávaným žánrem, asi pro tu halasnou až absurdní přehnanost (což ale chápu, že je schválně, aby se poukázalo na určité nešvary ve společnosti a samotnou jejich absurditu), tak vlastně až teď jsem pochopil, co je předchůdcem těch chytrých romkom krimi konverzaček z 50. - 70. let (ono jich moc není, ale některé jsou povedené, třeba Šaráda). Ostatně, opravdu vtipné a břitké repliky, různé kousavé a ironické poznámky, inteligentní suchý humor apod. jsou kořením tohoto filmu a ve druhé půli, když jsem si na ten styl zvykl, mě hodně bavily. A líbily se mi i charaktery postav, kde mé největší sympatie měl otec rodiny, který přesně věděl, co se děje, ale neměl sílu a snad ani moc s tím něco dělat. Teda kromě Carla, s tím nakonec zametl. :-) (06.01.2023)