Dům hrůzy
Dom zły
The Dark House
Zlý dom
Režie:
Wojciech SmarzowskiKamera:
Krzysztof PtakHudba:
Mikołaj TrzaskaHrají:
Arkadiusz Jakubik, Marian Dziędziel, Kinga Preis, Eryk Lubos, Robert Więckiewicz, Bartłomiej Topa, Krzysztof Czeczot, Mariusz Jakus, Piotr Głowacki (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Existenciální koktejl, který namíchal režisér Wojciech Smarzowski ve filmu Dům hrůzy, je ještě hořčí než ten, který servíroval ve svém hraném debutu Svatba (Wesele) v roce 2004. Opět se ale jedná o ironický portrét polské společnosti. Film se odehrává ve dvou časových rovinách. V té první sledujeme Edwarda Środoně, jenž po smrti své manželky opouští pobřeží Baltu a stěhuje se za prací v JZD do zapadlého koutu Běščad. Po cestě narazí na dům manželů Dziabasových. Počáteční nedůvěra domácích se postupně ve jménu tradiční polské pohostinnosti mění v pijatiku, nesoucí se zprvu v přátelském duchu. Druhou rovinu tvoří vyšetřování hrůzné vraždy, která se onoho večera v domě Dziabasových odehrála. Hlavním podezřelým je Środoň. V průběhu vyšetřování se toho děje daleko víc. Do popředí se dostává poručík Mróz a zkorumpovaný prokurátor Tomala. Politické souvislosti filmu mohou zůstat pro českého diváka v některých místech skryty. Děj filmu začíná na konci roku 1978 na baltickém pobřeží, kde se v té době tvořilo politické hnutí Solidarita. Hlavní hrdina utíká do zapadákova nejen zapomenout na smrt své manželky, ale taky z politických důvodů. Nehodlá se politicky angažovat. Vyšetřování zločinu se naopak odehrává v roce 1982, v době výjimečného stavu. Ten je ve filmu symbolicky v duchu polské filmařské tradice znázorněn zasněženou krajinou. Pod závěji sněhu zůstává uvězněna také pravda, jež by měla být výsledkem šetření. Při něm by se totiž mohlo ukázat, že do případu jsou zapleteni straničtí představitelé. A tak na tom, co se v domě hrůzy opravdu stalo, nakonec skoro nikomu nezáleží. Na snímek musíme nahlížet rovněž jako na obraz polské společnosti těch let. (Letní filmová škola)
(více)Videa (1)
Recenze (101)
Temný dům mě příjemně překvapil. Ač převážná část filmu běží pozvolna, tak jsem po celou dobu zůstal filmem lehce zaujatý. Závěr byl dokonce hodnotitelný jako nadprůměrný. Herecky jsem sice moc uchvácen nebyl, ale příběhově je film minimálně zajímavý a rozhodně bych ho každému doporučil, aspoň aby si sám udělal názor, protože obdobný film nemůže být určen pro každého. ()
Zajímavě natočený krimi thriller , který se odehrává ve dvou časových rovinách do sebe vkusně zakomponovaných, v komunistickém Polsku v 70. létech minulého století. Je to hodně i odraz tehdejšího politického dění. Další velkou roli zde hraje i alkohol, tady snad skoro každá postava chlastá. Výborný je i hudební doprovod, různý skřípání smyčců, saxofon, bicí...pěkný psycho. Polsko umí! ()
,,Politika ma nezaujíma. Len kriminálne záležitosti." Mnohokrát práve politika a spoločenská situácia býva významným kontextom niektorých zločinov. Ako mnohí komentujúci už naznačili, podobnosť s legendárnou Studnou Majora Zemana je v samotnom incidente dosť podobná, avšak nebudem tajiť, že spomínaný "socialistický horor" mi príde (napriek kontroverznému politickému pozadiu) mnohokrát sympatickejší. Pokiaľ ide o Temný dom, asi polovicu som filmu mal dojem, že sledujem tak trochu absurdnú (tragi)komédiu, zobrazujúcu socialistický režim v 70. rokoch v Poľsku skutočne bizarným spôsobom. Spočiatku ma to absurdné vykreslenie spoločnosti, v ktorej všetci vrátane policajných vyšetrovateľov a prokurátora všetci notoricky chlastajú, celkom oslovilo. Napríklad scéna, kde celý policajný zbor pri vstupe do nešťastného domku začnú v rade podľa hodnosti popíjať vodku, ma fakt pobavila - originálne. Historické pozadie komunistického režimu v Poľsku, napr. s fingovaním vrážd naaranžovaním dopravnými nehodami, považujem tiež za zaujímavý aspekt. Ale s pribúdajúcimi minútami bolo na mňa tých bizarností vo filme viac než dosť: snáď každú minútu tu niekto zahreší "k*rva", do toho sa ozýva v podivných čiernobielych flashbackoch ozýva otrasne škrípavá hudba, celá línia s tehotnou policajtkou, ktorá ešte tesne pred pôrodom odchádza "vyšetrovať" prípad s ostatnými policajtmi... no fúha! Tak silne realistické vykreslenie brutálneho zločinu k záveru som vidieť naozaj nepotreboval a vo výsledku nakoniec nedám za ten hnus ani tie tri hviezdičky. (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
Obrázek z časů, kdy jsme říkali, že "Polák" není národnost, nýbrž povolání. V Haliči se chlastalo vždycky, ale zobrazený marasmus dosahuje doslova ruských rozměrů. Tomuhle nejzaostalejšímu polskému kraji pustily novodobé dějiny řádně žilou. Za války se tam porůznu pobíjeli Poláci s Ukrajinci, společně - a s Němci, ovšem - pobíjeli Židy, po válce tam pořádek zaváděli bolševici moskevští i varšavští. Výsledkem bylo v nesvobodě a chlastu utopené lidství. --- Koncentrací morálního hnusu se film vyrovná Michálkovu Sekalovi či katalánskému Pa negre. Ale právě ve srovnání s těmito skvělými díly je zřejmá největší slabina tohoto filmu - vrší momentky mravně zdevastovaných figurek jednu na druhou, až jaksi nezbývá prostor některou z postav blíže poznat. Není to jeden velký příběh, spíš takový nastavovaný krvák, kde divákovi zbude jen pocit, že je škoda, že vůbec někdo přežil. --- Pozoruhodné to určitě je. Velké - ne. ()
Prvních patnáct minut jsem se rozkoukával a říkal si, že se to solidně rozjíždí. Další hodinu a půl jsem si přál, aby přišel konec. Ve finále jsem hlavně nechápal, proč je tenhle polský guláš u některých „mých“ uživatelů pětihvězdičkový. Je uvařený z ingrediencí, které mi vůbec nechutnali, které k sobě nesedí, které jsou hořké, a tak nějak mimo realitu. Kritický obraz společnosti v trochu jiném kabátě, syrový, nekompromisní a přiznejme si, nepřehledný, nicméně na někoho funguje. Já do té skupiny vůbec nepatřím, a to jsem s těmi třemi hvězdami ještě vlastně hodně vlídný. ()
Reklama