Wonder Woman

Wonder Woman téměř dokonale využila svůj potenciál a stala se tak nadějným příslibem budoucnosti DCEU. Po BvS, které bylo poměrně dobré a Suicide Squad, které naopak vynikalo svou průměrností přichází Diana, která plně nahrazuje vše, co jsme v minulých dílcích universa (vyjma Muže z oceli) nedostali. Především fungujícími akčními scénami, vztahy a humorem, který je opravdu vtipný (SS se může stydět). Hudba v rámci filmu funguje, Pine opravdu mile překvapil a Gal vyvrátila většinu z předpokladů, že film jako herečka nezvládne. Ve srovnáním s Captainem Americou (První Avenger) je pro mě WW rozhodně lepším filmem (a to MCU miluji). O to více potom mrzí nedotažené CGI ostrova Amazonek a závěrečného skoku (či jiné věci). Přesto se odvážím udělit 5 hvězdiček. Konečně jsem totiž neměl pocit, že v kině vidím pouze půl filmu. (18.06.2017)

Začátek je ryzí komiksové potěšení. Je to zdravě mýtické, vizuálně šarmantně podmanivé a svět Amazonek vypiplaný do detailu (zjizvená Robin Wright mňam). Po příjezdu do Londýna je atmosféra logicky pryč, ale tvůrcům se celkem obstojně daří navodit feeling dvacátých let nejen díky štedrému rozpočtu, ale i kostýmům a dobovému laškování mezi Pinem a Gadot. Pomyslný vrchol je božsky natočená úvodní zákopové scéna, kterou si dle mého názoru vzal do parády Snyder, protože to prostě nemohla natočit ta ženská. Od té doby to jde dramaticky dolů jak sevřeností příběhu, tak i nosnou dějovou linkou. Bohužel finále je tradiční DC digibordel ala Batman vs Superman. Je to strašná škoda, protože Snyder umí paradoxně točit akci božsky, ale nesmí se utrhnout ze řetězu a bohužel ta filmová finále mu ani jako režisérovi, ani jako producentovi moc nejdou. Nic to však nemění na faktu, že Gal Gadot zahrála dobře a Wonder Woman je velmi sympatická postava. Umí být žensky křehká, zábavná i silná. Ve dvojce vyměnit řežii a scénáristu, vyhnout se velkohubým finále a je to doma. Nejblíž se to podobá prvnímu Captain America - především pak charakteristikou hlavní postavy, svojí futu-retro válečnou atmosférou a zasazením děje do historie. (03.06.2017)

Už zřejmě nudím tím, že se opakuju, ale superhrdinové a obecně komiksová mánie mě míjí a mnohokrát mě nikterak neoslovila. Svého samostatného dítka se dočkala i Wonder Woman, za kameru usedla tvůrkyně oscarové Zrůdy Patty Jenkins (která si ovšem dopřává dlouhé tvůrčí pauzy), a tak se můžeme dozvědět něco o bájném ostrově, kde žijí Amazonky, a které melou cosi o řeckých bozích a zajišťují „world peace“. Do života budoucí královny Diany následně promluví havarující pilot, se kterým se nakonec vydá do válkou zmítané Evropy. Děvče je tak konfrontováno se životem obyčejných lidí, trošku víc zabředneme do komediální roviny, ovšem tempo docela šlape i v konzervativním Londýně. Jen měl jednoduše nastoupit někdo kompetentní a tenhle guláš učesat. Objeví se krutý generál nebo znetvořená chemička, buch bác a jsme na konci. Samozřejmě to proložíme romantickou linií a dalšími odbočkami. Vedlejší postavy úplně nepotěší (dá se hovořit o zbytečnosti), námět není z nejsilnějších, ovšem duo Gal Gadot (která je k sežrání) a Chris Pine táhnou výsledek do slušných čísel. A mnohé akční scény jsou opravdu vymazlené. Škoda závěrečného digipeklíčka. Nicméně osa naivní hrdinka – komplikovaný svět – vydařené akční momenty chutná docela slušně. (14.08.2017)

// Wonder Woman vrací HERO do slova superhero, což je na velkém plátně hrozně fajn sledovat. Zároveň ale dojíždí na příšerné vedlejší postavy, trapný humor a přeslazené finále, takže na to nejlepší od DC se zkrátka a dobře nechytá. Za skvělé první dvě třetiny a kouzelnou Gal Gadot si pro těch 7/10 ale v klidu doskáče a nezbývá než doufat, že konec roku ještě zachrání Zack Snyder. // edit: po nějaké době dojem padá, takže snižuju na 6. (31.05.2017)

Wonder Woman (2017) je od Supermana (1978) zřejmě první filmový komiks, který se nesnaží být "temný", "realistický" ani "něco jako...", nýbrž kráčí hrdě ve stopách té nejnaivnější tradice vlastního média. Sice jeho jednotlivé části působí jako samostatné sešity téže komiksové řady pro malé kluky... pokaždé od jiného scenáristy i kreslíře, leč bez oněch meta-meta-rovin to zejména v dnešní době vyvolává vlastně osvobozující dojem upřímného braku. Jako onen typ komiksu, o němž Umberto Eco psal ve Skepticích a těšitelích. (S těmi ostatními DC filmy to naštěstí moc společného nemá, i když se prolog a epilog snaží sugerovat.) (01.06.2017)