Sebevražedný oddíl

Já tu bláznivou čůzu jménem Harley Quinn v kombinaci s Heathens od Twenty One Pilots a celkově nabitým soundtrackem, prostě můžu! Byl to jeden z mých nejvýraznějších kino-zážitků (pravděpodobně i proto, že jsem si pořídila tričko Harley, okoukala její nabarvené vlasy a koupila tématické tričko příteli, ha). Mělo to vtip, mělo to spád - a když už to řekne hater Marvel a superhrdinů, to už je co říct. Nicméně, co naprosto posrali - pardon, posral - je Joker. Nepotřebuji kopii nezapomenutelného Heatha Ledgera, a ruku na srdce - to ani nejde. Ale Leto byl prostě šílenej a afektovanej stejně jako jeho smích. Ve spojitosti s ním mě napadají slova jako laciná atrapa. Přestože ho mám jako herce opravdu ráda, tahle role mu prostě nesedla. Joker mi byl po celou dobu k smíchu (ale spíš takovému zoufalému smíchu). Naštěstí, přestože se vyskytuje na plakátech a v upoutávkách téměř jako hlavní hrdina, na plátně byl dohromady asi pět minut, takže to filmu odpouštím. A Will Smith v mých očích výrazně stoupl, protože hned za Harley je to nejlepší a nejzajímavější postava. (O těch dvou bych vlastně brala celý seriál.) (11.11.2016)

Nezapomeňte, jsme padouši... Tož já mám dojem, že zapomněli docela dost. A ta nejdůležitější věc ze všech, nejdůležitější, ta, co mě štve nejvíc, ta, co mě naštve hned na začátku a už mě to nepustí až do konce: Když už ve filmu chcete používat písničkový soundtrack, tak do těch písniček nekecejte! Když se rozhodnete použít skladbu jako vyjadřovací prostředek, nechte ji vyjadřovat. Když pustíte písničku jako první věc, která je ve vašem filmu slyšet, uvádí ho, navozuje náladu, nastavuje pravidla, nechte ji hrát bez přerušování delší dobu než nicotných patnáct vteřin. Nezeslabujte mi House of the rising sun, sotva začala působit, abych místo toho slyšela někoho říkat: -"Čas na polívku. Večeře. Floyde, pojď ke dveřím." -"Jenom kamarádi mi říkají Floyd." Vážně byla tahle dialogová výměna tak zábavná, potřebná, originální a poutavě provedená, že si zaslouží překrýt megamocný časoprostor manipulující tajná přání vyjevující baryton Erica Burdona? Nemyslím si. Nekecejte mi do mojí hudby. Nedělejte to. Ne. A jenom úplný šílenec a sebevrah (sic!) takovému barbarskému zacházení podrobí v jednom filmu dobrých dvacet tři písniček. Hanba. Hanba. Hanba. (05.12.2016)

Nehvězdičkuju, protože jsem měl co dělat, abych se tím prokousal aspoň do poloviny a zbytek sjel rychloposuvem. Ani by mi nevadila absurdní premisa, že ta banda nýmandů má zastavit zlého Supermana, který by si je přitom během tří vteřin namazal na chleba. Ale muselo by to být aspoň trochu zábavné, což prostě není. Nezajímavé až otravné postavy (hlavně Joker), děj o ničem, akce zapomenutelná. Pohodový film jen pohodovými songy neuděláte. (29.07.2017)

Asi tu nemusím zmiňovat, že jsem se na Sebevražedný oddíl hodně těšil. Po filmové Sahaře v kinech za poslední měsíce, byl právě tenhle film kouskem, který se mezi ostatními novinkami pěkně vyjímal. A i díky traileru to vypadalo jako velký mazec. Přiznám se, že očekávání jsem měl podobné, jako u Watchmenů. Nekorektní anti-komiksárna, která jde silně proti proudu. Jenže to by Sebevražedný oddíl musel být úplně jiný film. Tak nejdřív něco k plusům a ty jdou doslova k hercům. Sebevražedná banda je dle očekávání zajímavá a nelze si je neoblíbit. Také Jared Leto jakožto Joker je naprosto luxusní. Dost možná nejstrašidelnější Joker ve filmové historii. Jen s tím problémem, že ve filmu skoro vůbec není. Film přesto, a teď už přecházím k negativům, s nijak objevným příběhem nepřichází a ještě ho vypráví dost nešikovně. První třetina filmu je čisté epizodické seznamování s jednotlivými postavami. Druhá třetina je pak seznámení s mimozemskou entitou, které sebevražedná jednotka bude čelit, a ze které jde minimálně velký respekt. No a poslední třetina je jedna velká týmová akce. Hlubší smysl v příběhu nehledejte. Nicméně akce je solidní. Režisér David Ayer ji nedělal poprvé. Jenže po shlédnutí jsem měl pocit, jak kdybych viděl další obyčejný komiksový film, kterých je v posledních letech hrozně moc. A nebo jsem možná měl příliš velká očekávání. Proto tedy tři hvězdy. Jo a soundtrack je sice fajn, ale ve filmu to vyzní tak strašně vynuceně, až se tam vlastně vůbec nehodí. (16.08.2016)

Chtělo by to být komiksovou verzí Tuctu špinavců, ale je to spíše jako Ďábelská brigáda. Tedy ta nepokrytá vykrádačka slovutnějšího a lepšího předobrazu, která je ve všem (od motivací až po akci) horší, ale ne zase až tak špatná, aby vás donutila šáhnout po ovladači a přepnout na jiný program, byť si již při sledování uvědomujete, že s náběhem závěrečných titulků se vám to celé vykouří z hlavy a vzpomenete si na to jedině, až to zase bude někdy v televizním programu. A přesně takový je i Sebevražedný oddíl; charakterizace postav s přimhouřením obou očí jednorozměrná (mohutně to zachraňuje obsazení), děj veškerý žádný (a když už, tak plný lapsů a nelogičností), motivace a cíle sotva naznačené, akce stejně tak našlapaná jako zaměnitelná a stylem je to rozlítané jak štos papírů ve vichřici. Jenže to není špatné (především díky první polovině, tempu a výkonům); pouze nedotažené v onom špinavém antihrdinském konceptu a navíc výrazně krácené způsobem, že to bije do očí i laika. Ovšem zdaleka nejvíce tomu ve finále (krom nepovedeného finále) škodí existence animáku Útok na Arkham, který zvládl totéž lépe a s vlastním ksichtem navrch. (04.08.2016)