Útes smrti

Sledovat hodinu a půl koupající se partičku Australanů může být docela únavné a jeden si zapolemizuje, neudělal li by lépe, kdyby ten čas strávil čuměním do akvárka. Naštěstí jsou to docela sympaťáci, kteří i umí zahrát, jak jsou v prdeli. Jako bonus sem tam nějakého sežere velká bílá svině, což z tohoto spektáklu dělá snesitelnou, rasistickou epizodu National Geographic. (18.11.2010)

Možná by bylo na čase natočit film typu Otevřené moře či Útes smrti, kde všichni zdárně přežijí. Jenže diváky prostě zajímá žraločí hostina, nejspíše.... Kdo má rád moře, snímek si rozhodně užije. Modrá převládá, širé vody oceánu, daleko od pevniny...daleko od pevniny? to mě sakra zajímá, kde se ve 45.minutě vzali nad vodou rackové... ale to je jen malá vada na kráse. Atmosféra (chvílemi jsem byl napnutý jak špagát a držel hlavním postavám palce) výborná, občas lekačka, někdy naopak při velkém očekávání nebyla, a tiché tipování, kdo bude prvním chodem. Nejděsivěji působily záběry pod vodou, kdy kamera hleděla do modré dálky či hloubky a vy jste čekali, kdy se co vynoří. Temná hlubina pod nohama hlavních postav byla doslova cítit. Podobnost s Otevřeným mořem mi nevadila, zde byl dokonce děj jaksi pestřejší. Napínavé pod i nad mořské dobrodružství. p.s. mám se snad více bát, když je napsáno: podle skutečné události? Vůči tomu jsem imunní... (05.06.2012)

Nějak se nám v poslední době rozjely horory na téma pár lidí na moři a ohrožuje je žralok. A všechny se honosí přídomkem "podle skutečné události". Tenhle přídomek - podle skutečné události - mne štval už u Otevřeného moře. Vnímáte totiž ten logický rozpor? Pokud totiž nikdo nepřežil, případně jeden a ještě v šoku, jak se mohli tvůrci filmu dozvědět, co se dělo? A natočit o tom film? Zákonitě museli fabulovat a jediné pravdivé bylo, že někde někoho asi sežral žralok. Jenže na tohle téma už vznikly daleko lepší Čelisti. A co se napětí týkajícího se skupinky na moři, jež se snaží ze všech sil přežít, týče, pak Záchranný člun od Hitchcocka stále zůstává nepřekonán. Na rozdíl od Otevřeného moře na zcela stejné téma, kde alespoň zcela nudný a očekávaný průběh zachraňuje alespoň manželská krize a hádky manželů a postupné smíření, zde máme partičku pěti mladých krásných lidí, o nichž nevíme nic. A tudíž jsou nám ukradení. Když pak po půl hodině filmu jejich výletní jachta ztroskotá (ani vlastně nevíme proč) a oni se až na jednoho rozhodnou plavat na nějakých 16 kilometrů vzdálený ostrov, je nám to taky jedno. A pak dvacet minut čekáme na první útok žraloka... Celé je to natočené rozklepanou kamerou (asi kvůli tomu pocitu té autentičnosti, boys, jako abyste mysleli, pokud jste blbí, že je to home video a vy jste přímo u toho), a všudypřítomné modro je neskutečně přemodralé, až by v National Geographicu fotoreportéři záviděli. Skoro opominuty jsou noční záběry, které u Otevřeného moře tvořily z logiky věci poctivou polovinu vyprávění a vytvářely větší napětí, zde noc proběhne raz dva. Na druhou stranu je zde až příliš scén, kdy hrdinové plavou v moři a koukají se kolem sebe, jestli neuvidí žraloka, a buď uvidí, nebo neuvidí, ale má to být asi děsně napínavé, jenže na popáté už není. A to zde nezmiňuji logické nesmysly, týkající se žraloků bílých a jejich chování... (16.09.2012)

Vzpomínáte na Black Water (Krvavá laguna), malý povedený australský napínák s hrstkou lidí ohrožovaných krokodýly? Tohle je úplně to samý, Andrew Traucki si nejspíš řekl, že když se minule shledal s pochvalou, nebude toho propříště moc měnit. Maximálně tak zvíře, kteé se hrdinům postará o krušné chvíle. Takže tu máme pět sympatických lidí, jednu ztroskotanou kocábku, širý oceán a hladového žraloka. Funguje to obstojně, není důvod si příliš stěžovat, jiný letošní survival mě ale bavil o trochu víc (Frozen). 6/10 (15.11.2010)

Dovolím si volně parafrázovat profesora Suzukiho: Kvalita filmu se měří intenzitou jeho prožitku. Takže moje hodnocení je jasné, protože takhle napnutý jsem u filmu už dlouho nebyl. A bylo to napětí úplně jiného druhu, než u filmů typu nedávného Shallows nebo jemu podobných, u kterých je mi neustále zřejmé, že jde "jen" o film. Tady šlo totiž o skutečnost. A čerta starýho řeším to, nakolik skutečná a scénáři podobná byla ona "skutečná událost", podle které film vznikl. The Reef má prostě existenciální sílu hraného dokumentu. A je to jeden z ukázkových příkladů toho, jak málo (ca pár tisíc babek?) stačí k natočení dobrého filmu... tedy kromě dobrého nápadu samozřejmě. (25.10.2016)