Tomb Raider

Je to zajímavé coby dialog filmaře s počítačovou hrou. Aplikace videoherích principů (quick time events, bezedné propasti, nekonečná akce propojovaná cutscénami) je důkladná a zcela patrná. Uthaug se strašně moc snaží vyhnout dřívějším neduhům počítačových her a Alicia Vikander má nezpochybnitelné charisma (i když paradoxně nemá moc prostoru). Ale přes velkou sebeuvědomělost se nedaří dát dohromady funkční film, který by byl zajímavý sám o sobě, nejen prací s videoherními principy. Je hezké, že film zachází do extrému coby origin a s až fetišistickým okouzlením představuje každý pohyb, (ručkování, šplhání), kterým je Lara proslulá, ale opravdu má potěcha z toho nahradit nějakou vnitřní energii, kterou by ten film vyprodukoval? Vše, co má, je jen vztah ke hře - těžiště toho filmu leží mimo něj. A mně to nestačí. PS: Je vtipné, že filmová Lara je mnohem nezničitelnější než ta videoherní. (14.03.2018)

Tak ja nevim, takovejchhle dobrodruznejch filmu s hledanim nejakyho tajemnyho pokladu/mista/atd. posledni dobou moc neni, takze jsem se docela tesil, ale nez tohle, to si radsi znovu pustim Tomb Raidery s Angelinou. Na to, ze by mel bejt film o tom, ze prsata drsnacka nekde beha a kosi smejdy, to je totiz az zbytecne ukecany, uvod zbytecne natazenej a kdyz se dostanem na ostrov, tak se zacne pro zmenu na sebe vrsit jedna debilita a nelogicnost za druhou. Samotna akce v hrobce je sice fajn, ale bohuzel moc kratka, aby to uz film vytahlo z prumeru. Herecky je Vikander mozna schopna, ale na tuhle roli se fakt nehodi, tohle byl castingovej preslap roku. Aspon, ze Gogginsovo zaporak je fajn. Celkove sice docela fajn akce a sympaticky obsazeni, ale to vic nez 3* s odrenejma usima neda. (26.08.2019)

Na původní Tomb Raider s Angie vzpomínám dodnes. Vzpomínám na dobu, kdy jsem Tomb Raider mastil na starém Pentiu a vzpomínám i na dobu, kdy jsem do kina začínal chodit sám. První film, u kterého mi rodiče vložili důvěru, byl totiž právě Tomb Raider. Na rozdíl od Angie ale Alicia Vikander není úplně Lara Croft. Jako přiblížila se restartované sérii, ale i když je super kost, tak to prostě není ono. Příběh a akce byla fajn, ale celou dobu jsem měl pocit, že tomu prostě něco chybí. Něco kvůli čemu bych měl důvod si říct, že tohle je povedený dobrodrůžo. Filmy s Angie jsou prostě lepší a zábavnější, i když zároveň hloupější a ujetější. (05.04.2018)

Top Rajda je zpět a i když má oproti Angelíně o dva torpédoborce méně, přijde mi mnohem přirozenější a šukéznější, takže bych jí pohonila i ten liščí ocásek...pardon zasnila jsem se...Celkovej zrod Lary se mi překvapivě líbil a i ta krása v tom, že několikrát dostane dost po hubě z ní dělá víc reálnou postavu, kterou bych s láskou vylízala (myslím z těch ran...fakt). Skoro soukmenovec Daniel Wu je bezva jako vždy a bonus, že hlavní hrozba celýho světa je japonská kost, to už byla třešnička na dortu. Skutečnost, že Lara se drápe do každé díry, kterou vidí, značí že je to zvědavá mrška a ten hlavolam falickýho vzhledu rozluštila taky hned, takže co dodat. Nová Top Rajda se vyvedla lépe než jsem štěkala a Goggins jako záporák byl ještě víc slizkej než Babiš při volebních slibech. Po všech směrech koukatelný a jsem zvědavá do jaký díry Lara vleze příště. (03.08.2018)

Vedle Wonder Woman působí Lara jako chudá příbuzná (hráče videoher asi producenti vnímají jako méně silnou diváckou skupinu než čtenáře komiksů). Všehovšudy čtyři prostředí (Londýn, Hongkong, ostrov, hrobka), s výjimkou vodopádu nikterak okázalé akční scény a v podstatě jen jedna (vycházející) hollywoodská hvězda. V kontextu snah o stvoření plnohodnotné akční filmové hrdinky jde nicméně o lehký pokrok. Lara Croft v podání přirozeně hrající Alicie Vikander je naprosto uvěřitelná. Dvojice scenáristů (Geneva Robertson-Dworet napsala taky Captain Marvel) neexperimentovala a nabízí tradiční origin příběh, který nehráče přehledně zasvětí do světa Tomb Raidera a hráčům nabídne uspokojivou porci „backstory“ a množství přímých citací ze hry. Lara je nám dvojicí úvodních akčních scén představena jako žena, která sice nevyniká ohromnou fyzickou silou, zato dokáže vymýšlet „lišácká“ řešení problémů. V obou případech zatím každopádně selhává. Silná, sebevědomá, byť nikoliv neohrožená, ale poměrně věrohodně zranitelná akční hrdinka se z ní stává až poté, co začne aktivně řešit své „daddy issues“. Vzniká dojem, že všemi prezentovanými schopnostmi, z nichž za některé vděčí otci (řešení hlavolamů, lukostřelba), disponovala od začátku, pouze jí scházela vnitřní rovnováha, protože v jejím životě chyběla ona otcovská figura. V tomhle ohledu je navenek progresivní film hrozně tradicionalistický (vlastně podobně jako Poslední z Jediů – dosaďte za Marka Hamilla Dominica Westa a dostanete prostřední část filmu). Rodinná linie, zastoupena zprvu zejména flashbacky, je ovšem zdatně zakomponována do hlavního vyprávění, posunuje děj, vysvětluje hrdinčiny motivace, pomáhá překlenout delší časové úseky, kdy se postavy někam přemísťují. Pokud jde o přínos libovolné scény pro vyprávění, nelze Tomb Raiderovi nic vytknout. Skoro žádná hluchá místa, kdy by nás přestalo zajímat, co bude dál (camea Nicka Frosta mohla být kratší, nebo žádná). Všechno je hezky propojené a navazuje na sebe. Možná až moc hladce a přímočaře. Akční scény jsou dostatečně různorodé a výrazně videoherní (a demonstrují, jak se Lara zdokonaluje v jednotlivých oblastech – souboj tělo na tělo, útěk před pronásledovateli, skok do dálky), tempo nepolevuje. Uthaug stejně jako ve Vlně předvádí perfektní ovládnutí řemesla a znalost principů klasického hollywoodského vyprávění. V rámci akčního žánru to vůbec není špatné, jen doufám, že pokračování, pro které si film v závěru trochu zdlouhavě a příliš okatě připravuje půdu, nebude stejně přehnaně opatrné. 65% (15.03.2018)