Melancholie

Viděl jsem dost Trierových filmů, ale teď jsem se rozhodl, že musím vidět všechny. Není to lepší než Antikrist, není tam Karel Roden místo Sutherlanda, ale nyní již nechci mít sex s Kirsten Dunst, protože Justine je dokonalá. V podstatě by ale šlo o zvláštní druh prcání sama sebe, resp. jistého mého alter ega z cizích fiktivních světů. Nejde o krásný film o konci světa. Jde o nádhernou psychologickou studii lidí v pozadí krásného konce světa. (07.06.2011)

Když se blíží katastrofa, zvířata a Kirsten Dunst začínají být neklidní… Kdybych měla brát tento snímek čistě jako katastrofický, působil by na mě lehce úsměvně a trochu nesmyslně. Asi by mi vadil fakt, že zničení země se týká pouze těch 4 lidí obývajících sídlo. První část tomu ale dodává tu pravou smršť pocitů, která působí mnohem víc opravdově než panika Charlotte ve druhé části. Kirsten Dunst byla naprosto nádherná a svou náladu prodávala tak skvěle, že i ve chvíli kdy to celé bylo sebepodivnější, bylo jasné jaké má ke svému jednání důvody. Nejvíce mě ovšem zaujal naprostý začátek filmu, který předcházel první části. Všechny záběry byly neskutečně znepokojivé, ale na druhou stranu ohromě líbivé. Jen je škoda, že díky nim bylo už od začátku naprosto jasné, jakým směrem se bude snímek vyvíjet. Otázka pro ty, co neodchází před titulky: Proč Lars děkuje Penelope Cruz ? (22.06.2011)

Může to být neskutečně propracovaná a promyšlená metafora konce světa, stejně to může být nebetyčná manýra. Stačí si vybrat. Osobně se spíše kloním k té manýře. To nic nemění na faktu, že Trier zase vymáčkl z herců neuvěřitelné výkony. (11.09.2011)

(Hodnotenie 3,5) (29.09.2011)

Nadherny film o depresiach a o konci Zeme v podani rezisera Lars Von Triera /Dogville, Evropa, Antichrist/.Kyrsten Dunst a Charlotte Gainsbourg boli proste skvele, mylujem ych! Film vo mne stale doznieva, a to som ho videl davnejsie. 89 % (05.02.2013)

Film je rozdělený na dvě části. Doporučuji si pustit až tu druhou, protože ta první je utrpení. Dočkal jsem se nakonec pěkného vizuálu a s velmi zajímavým koncem. Ńo a to je tak asi všechno. Kirsten mi nijak nenadchla. Hudba bezchybná. (40%) => 2★ (31.03.2017)

Moje první setkání s Trierem dopadlo špatně. Ta úvodní scéna je ještě celkem zajímavá, ovšem pak přijde roztřesená kamera a pár někde v autě. To by taky ještě nebylo tak zlé, on se Trier sakra snaží, aby to působilo nějak zajímavě, bohužel skutek utek. Celou první půlku nás čekají homevideo záběry ze svatby, všichni mluví, pár hostů včetně nevěsty se zhroutí a to je celý. Žádná hloubka, prostě pokus o drama, bohužel něco takového s ruční kamerou fakt nenatočíte. Takže je to neskutečná nuda. Pak přijde polovina druhá, kde už je konečně ten sci-fi prvek (ale než se k němu dostaneme, vyslechneme si ještě spoustu rádoby hlubokých řečí), jenže ono to nudí i přes to všechno, dokonce se mi tam ten sci-fi prvek zdá trochu zbytečný. Navíc ani jako drama to nic moc není, ten příběh není dostatečně silný a propracované postavy to taky nemá. Druhou hvězdičku tomuhle filmu dodalo posledních 10 minut, protože to konečně mělo grády, konečně to mělo něco do sebe, přesně něco takového jsem od toho čekal. Jenže 10 minut nezachrání 120 minut nudy. A jestli je tohle art, tak možná jenom pro běžného diváka. Na nějaké hlubší myšlenky si to netroufne. 2* (03.11.2018)

Osobně bych položil spíše otázku: "Je Melancholia vůbec o konci světa?" (27.05.2011)

Trier umí jedno: vykreslit pocit, který vykreslit chce. Možná se nic z toho nestalo a možná je život jen věc řítící se do zkázy, ale hlavně jsme sami. Vnitřně, vždycky, vyprahlí a osamělí. Pětihvězdičková Kirsten Dunst, výborná realistická pasáž na svatbě (když opominu pekelné švenkování z člověka na člověka, ze kterého se mi za chvíli zdvihal žaludek) X umělečtější, rozvleklejší příběh sestry no.2. Trier se rozkecal, ale atmosféru udržel až do střetu modré "cool" iluze a reálného světa. Vizuálně chytlavé, atmosférou hutné, z mnoha úhlů pohledu neuchopitelné a dusivé. Why not. (18.07.2011)

Tento k uzívání se nudný patos fűhrera Von Triera zachraňuje před odpadem pouze hezká tvářička Kirsten Dunst. (11.10.2011)

Asi holt neumím ohodnotit Trierovy filmy. Všemi vychvalovaný antikrist jsem hodnotil odpadem, a následujících několik dní, jsem měl hrozný pocit, a to jen ze samotného filmu. Přesto jsem mu však dal druhou šanci v podobě Melancholie. Ano, sledoval jsem jí jen kvůli Kieferovi, který přece jenom do hlavních rolí není nikterak často angažován. Jeho výkon se dal předpokládat, byl úžasný jako vždy. To se však dá říct i o jeho kolegyních, konkrétně Kirsten Dunst, kterou moc nemusím, předvádí rovněž skvělý výkon, stejně jako Charlotte Gainsbourg. Po herecké stránce byl film vlastně doveden k dokonalosti. Jenže co ten zbytek? Děj je rozdělen na dvě nikterak navazujíci části, v první se díváme na svatbu, následuje cut, "dobré ráno" a jedná se o naprosto jiný děj. Hudba je výtečná, ale to se o atmosféře, tísnosti či napětí vážně říct nedá - nic z toho tady jaksi nevidím. Celkově na mě tenhle film působí prostě zvláštně - nejraději bych tomu napařil jednu hvězdičku a to jen za herce, ale zároveň bych tomu nejraději dal plný počet. Působí to na mě zkrátka tak, že to nedokážu vysvětlit, a proto usuzuji, že průměrné hodnocení bude asi nejlepší. (04.12.2011)

Pokud to dobře chápu, film má být o vztahu dvou sester, přičemž první půlka vykresluje jednu a druhá druhou. Ale nechápu, proč je Justine situovaná do prostředí svatby a Claire do představy o zkáze planety. Ač je hezké pozorovat špínu (nebo také realitu) společnosti skrytou za falešnými úsměvy, uvědomuji si, jak mne ten příběh svatby vlastně nebaví a Justine mne nezajímá. Druhá půle už je o něčem jiném. Příběh i postavy zaujmou a nutí přemýšlet. Vygradování celé situace je vynikající. Jako celek ovšem na půl cesty. (16.03.2012)

Nevím jaký snímek jsem si to "zakoupila", ale určitě to nemohl být ten, u nějž vidím 71 %. Nicméně, budu muset uznat, že to byl on. V tom případě je mi jasné, že Larsík nebude můj filmový kámoš a jeho tvorbě se mám vyhýbat. Nebo je chyba ve mně? Každopádně, když já zadám do googlu slovo Melancholia, vyleze mi odkaz na stažení k jednomu prapodivnému nudnému filmu s kamerou jako z domácích videí strýčka Parkinsona, dlouhé záběry na Kristýnku ala Rain man, spadlou asi z Jupitera s pár krásnými záběry přírody. Teď mě klidně zabte, ale pro mne má veledílo jiný význam. Gratuluji všem, kteří si v tom něco našli. Já to nedokázala. Ani jamku č. 19 na hřišti s 18ti jamkami, ani nový způsob pochovávání našich blízkých. Kouzelná jeskyně taky nepomohla a na mě jde melancholie, protože dětem se lhát nemá!................................................. SPOILER SPOILERU P.S. Aby film prakticky vyspoileroval na začátku svůj konec, to je síla. I když, tady je to úplně jedno. První část je o svatební hostině a druhá taky o ničem. KONEC SPOILERU SPOILERŮ Na závěr chci jen dodat, že jsem film zhlédla celý jen díky tomu, že mi nejel internet, jinak bych už po úvodních slow motion scénách zavřela svůj VLC přehřávač, vypnula PC a pak se šla následně vyvětrat. 2 hodiny promarněného času a okousaná omítka na stěnách. K nezaplacení! (08.12.2013)

Hmmm, no tak po vizuálnej stránke vynikajúce, ale čo sa týka deju a príbehu ako takého, nejako ma to nenadchlo. Ja som vlastne od toho ani nič prevratné nečakal, takže nemôžem povedať ani, že som sklamaný, aj keď ani nie moc prekvapený. Nebolo to na zahodenie - tá atmosféra nezvratného katastrofálneho osudu, ktorá sa niesla celým filmom bola očarujúca a postava Justine (Kirsten Dunst) tomu dodala to potrebné kúzlo. Ale aj tak tento film nebol niečim výnimočným, pri čom by som si povedal, že to bolo niečo prelomové a že by to vo mne zanechalo rozporuplné dojmy ako pri inších psychologických filmoch. Aj keď ma to dokázalo udržať v napätí a pozornosti po celý čas, tak aspoň za to som rád. (26.12.2013)

Lars von Trier patří v mém žebříčku nejkotroverznějších režisérů rozhodně na první místo. Je na oko jasné, že své oblíbence bude nasazovat do svých filmů i dál a vybrušovat je k dokonalosti. Už teď mu dělají v jeho snímcích významné jméno. Ovšem je tu ten problém Trierovy mentality, kterou nejsem s to pochopit. Pořád nemůžu identifikovat jeho myšlenkové proudy, protože nevěřím, že si to divák nemusí přebírat ještě dobrých pár dní po projekci. Trier je podle mě takový filmový Einstein, jehož vzorec výpočtů bych si nedokázala sama odvodit. Jsem ráda, že trošičku pozměnil styl a tolik nevrství útržky příběhů a nemíchá posloupnost. Je to natočené stoprocentně komerčněji, ale rozhodně to není pro každého. Larsovi se po každém snímku musím poklonit, ale je pro mě pořád složitou hádankou, která má v sobě velký chyták. Proto soudím spíše podle selského rozumu a vyložených pocitů, které jsem během stopáže měla. (07.03.2014)

Rebelská přísaha proti zkáze, povrchním poslům komfortu, protokolu pohoršení z narcistické existence. Vysílena, omámena, ztracena, zahleděna hymnem vyšinutí nebeské pozemskosti. Vizuální "líbánky" meditativně psychedelické předehry, mluvčího muk jsoucna, metafor paniky modernity (nevěsta unášena proudem popěvků říční rakve, strhávána prsty pavučin, zajata ztrátou půdy pod nohama). Ozvěny vykořeněnosti a odtažitosti sebe sama v nesnesitelném metabolismu vesmíru. Dvě sestry, dva světy, dvě podoby bytí, reflexe kosmopolitního balastu mučíren i katarzní destrukce. Justine v souřadnicích "tam nahoře," vysílena koloběhem reality. Claire v souřadnicích pozemskosti, rozťata přibližujícím se zmarem života. Svatební párty altmanovské přehlídky předala štafetu trierovské show snobské lakoty, přetvářky dědictví tradic, citové proluky úzkoprsé falešnosti hostí. Kóma dimenze proměnlivosti světa. Cyankáli věštby, zálusk strachu. Rozmělnění zaslepenosti práva jedince proti instituci společnosti a kosmu. Třepící se škraboška smečky polemik. Apokalyptické sebezničení. Filozofické rébusy, opiáty melancholie, antropologie nucené hypnózy. Dandyovská exhibice k zamyšlení, k odpovědnosti v dobrém i ve zlém, v pečlivě střežené alegorii sémiologické rétoriky, narativních a metaforických léček. (08.09.2014)

Tak moji první srážku s Lars von Trierem mám za sebou. V jeho profilu jsem se dočetl, že: Nechce svými filmy moralizovat, ačkoli se zajímá o filosofii a problém etiky. Rád by k filmovým tématům přistupoval odlehčeně, ovšem jak sám říká "vnitřní úzkost a znepokojení jsou silnější a silnější." Trier je antisluníčkář, je to jeden z těch mozkomorů, který na světlo vynáší to nepěkné, co v sobě člověk nosí. A rád v tom šťourá. Dělá to působivě a vcelku konzervativně, ale já už se rozhodl, že budu jeho filmy ignorovat. A to věřím, že jsem neviděl to "nejlepší" co umí. Ano, v Melancholii je několik působivých scén a nemyslím tím jen záběr na pěkné trojky Kirsten Dunst. A ano, pod vším tím rádobyuměleckým bordelem je přesah, který vás přiměje klást si otázky. To se ovšem týká pouze druhé poloviny filmu. Ta první byla tak zoufale utahaná, že si skoro myslím, že bez těch úvodních čtyřiceti minut bych se nechal Melancholií pohltit a hodnotil bych úplně jinak. Přimět diváka k zamyšlení, ale umí i jiní režiséři a je v tom současně i laskavost, které se Trierově dílku nedostává. Svět není jen v barvách duhy...to ale není důvod, proč točit hnědošedočerné filmy nejen o zkáze celého světa, ale i jeho duších. (14.06.2020)

Klid v duši u katastrofických filmů většinou zajišťuje parta hrdinů, kteří svět spasí, i kdyby se pro to měli obětovat. Trier tuto koncepci převrací už tím, že netočí skutečný katastrofický film, ale rodinné psychologické konverzační drama, zkáza kolem hrdinů krouží ve spirále a postupně vybičuje jejich psychiku. Vydává se cestou, v níž postavy nechává prožít nejkrušnější chvilky v životě s vědomím nevyhnutelného konce své existence. Volí pro to i přísnou izolaci – žádná televize ani jiná média a dům se nachází daleko od čehokoli nápadně připomínajícího civilizaci. Osud postav je nám o to bližší, že jejich případný skon není zkalen a umírněn smrtí miliard ostatních. Trier cílí na jedince, zavrhuje masovost a soustředí se na pocity zakopané hluboko pod povrchem, které pohltí duši člověka. Výsledek kalí koncepční rozdrobenost, která je silně cítit hlavně vedle Antikrista a podtržená rozdělením na dvě kapitoly. Debatovat se dá i o úvodu, který je obrazově fascinující (každý snapshot vydá na vynikající fotografii), ale návaznost k celku je slabá. (25.05.2011)

Larsovo muzeum umění. Krátkodobá výstava s názvem "Svět je zlý". Bohužel kurátor zřejmě nestihl s blížícím se koncem světa získat všechny práce a tak, aby mu vyšla dramaturgická koncepce, chybějící části vyplnil replikami děl, které obdržel, v naději, že návštěvník bude natolik ohromen celkovým dojmem, že si toho nevšimne. Záměr, který vyšel tak napůl, a jenom v případě že je divák ochoten přihmouřit oko u obrazu v katalogu uvedeném pod číslem 19. Pokud ochotni nejste, čeká vás více melancholie pramenící z nudy. (31.05.2011)