Ztracen ve vesmíru

Takový pokus o nízkorozpočtovou Fontánu mixnutou koncem 2001: Vesmírná odysea, kde ale chybí jakékoliv zvraty, vyjití vstříc divákovi, a kde spousta myšlenek - a to často otřepaných myšlenek, spíše povrchních, než hlubokých - zabíjí spolehlivě jakoukoliv pointu. Slušná výprava i kamera, hudba mi lezla časem na nervy. Celkově až příliš sebestředný, do sebe zahleděný film, který se snaží říkat "vesmírné pravdy", a přitom selhává na tom nejjednodušším - vstřícnosti k lidem, tedy divákům. Jo, a lidi, nezapomeňte! - mějte se rádi. (17.01.2012)

Pokud chtěla Evropská unie všech bank lidi přivést do vypolstrované cely, tak se zadařilo. Stále ty stejné snímky pořád a pořád dokola, byly na zbláznění. Pokud by Vám v 15.minutě spadla víčka a otevřela se znovu o 45 minut později, věřte, že jste o nic nepřišli. A to je vážně škoda, protože poslední 3 minutovka byla okouzlující. Což byl podle mne i důvod proč to Banka natočila, ale neměla splachovat do hajzlu 98% filmu. (07.11.2015)

Kozmonaut vo vesmíre, ktorého prenasledujú vidiny z čas vojny Severu proti Juhu. A šak dobre, a šak čoby nie. Nuž ale, čo ma malo vtiahnuť do deja? Lebo beriem, že toto je skutočne rýdza pocitovka, ako Jakubko z Brna píše, akurát že keď Vás emócia minie, budete mať dojem, že ste vyslovene zabili hodinu a pól svojho života. U mňa na na štvrť ceste a možno aj menej .. (17.10.2023)

Osamocenému astronautovi v ISS na orbitě (v roce 2039, proto nebudu rýpat do přítomné gravitace) po ztrátě signálu a bez znalosti situace (3. světová?) čím dál víc hrabe, kope se do zadku a divák s ním prožívá jeho vidiny, přemítání a izolaci. A pocity marnosti, prázdnoty a NEubíhajícího času se podařilo zprostředkovat naprosto dokonale, protože už dlouho jsem se u něčeho tak strašlivě nenudil. Je to do morku kostí artové, bezdějové a "metafyzicky filosofické", vizuálně i hudebně sice pěkné, ale nikoliv lyrické či hypnotické, jenom tíživě ubíjející. (22.04.2015)

Trochu z Vesmírné odyssey, trochu z Mission to Mars, ale drtivou většinu stopáže je to celkem obyčejná pocitovka o osamělém astronautovi. Jasně, film se snaží vnuknout myšlenku, že tím nejsilnějším na člověku je ona emoce zvaná láska, jenže to už jsme slyšeli mnohokrát a rozhodně to není nic nového. Film však v posledních minutách ukazuje, že mohl byt něčím daleko víc, než čím nakonec je. Dost možná další Vesmírnou odysseou. A na takové sci-fi osobně čekám jako na boží smilování. Tak třeba někdy příště. (09.12.2017)