Tváře v davu

A prdelka přestala rozpoznávat nejen tváře, ale i hlasy. Možná by to dopadlo líp, kdyby přišla o zrak úplně, pak by jí třeba došlo, kdo je vrah a člověk by nemusel dvě hodiny čumět znuděně do blba a chválit filmaře za to, že alespoň Mille nechali ten její roztomilej ksichtík po celou dobu filmu. Bez ní by tenhle béčkovej skvost měl asi stejnou hodnotu jako reklama na vložky, alespoň přesně tak funguje, může být sebelepší, ale jak zjistíte, o co že jde, dál už vás nezajímá. 40% (21.09.2013)

U Milly Jovovich mě takový film jako je tento vůbec nepřekvapuje. U ní jsem si zvykla už téměř na cokoliv. S podobným nápadem si pohrává film Proměna, i když v Mlliině případě jde o trošku něco jiného. Trpět tím, čím trpěla Milliina postava, tak by mě určitě odvezli rovnou do Bohnic a nechali si mě tam pěkně dlouho. Samozřejmě ona za to nemohla. Nějak nechápu žánrové zařazení horor. Vždyť se tady nic děsivého nedělo a ani se tu nepohybovaly nadpřirozené bytosti. Tohle je jen obyčejný thriller s vězdou v hlavní roli. (26.10.2011)

Určite zaujímavý nápad s tou diagnózou - reálnou diagnózou, ktorou trpel aj napríklad Brad Pitt, za to určite pochvala. Čo určite nechválil je to, že divák pozná vraha skoro od začiatku a po druhé: film je nastavený predsa na to, že hlavný svedok nerozoznáva tváre, nie? A nie, že nerozpoznáva hlasy a keď na ňu hovoria tri rozličné osoby, tak ich nevie rozoznať. Alebo u Jovovich slepota automaticky znamená hluchotu? Tej beťárke to asi ale bolo jedno, hlavne, že sa mohla tváriť, že spí s viacerými mužmi, aj keď to bol stále ten istý. Rozhodol vizuál, lebo vzdychy boli vždy v rovnakej tónine a zápachu. (01.11.2023)

Faces in the Crowd měl potenciál stát se téměř kultovní věcí, jako svého času Memento, ale svou zářivou budoucnost si zabil mizerným zpracováním. Těžko říct kdo přišel na myšlenku ženy kterou pronásleduje sériový vrah využívající toho, že po jeho útoku trpí neschopností rozpoznávat lidské tváře, ale už jenom tenhle inovativní prvek funguje jako závan svěžího vzduchu v dlouho nevětraném pokoji. Originalita je navíc umocněna tím, že stejně jako je zmatená představitelka, jsou zmatení i diváci, protože Julien Magnat důsledně dodržuje pravidlo, "když nepozná tvář hlavní hrdinka, nepozná ji nikdo", a stěžejní herce s každým záběrem mění. Výsledný dojem je, no špatný, ale to lze přičíst výhradně na vrub její podprůměrné režii a stěží průměrným hercům. O definitivní pád do nezáživné šedi se postarala kombinace roztahanosti, lacinosti a nezvládnutí gradace. Pokud někdy nějaký film volal po okamžitém hollywoodském remake, tak je to tenhle. Při pomyšlení na to, co by s touto látkou zvládl Nolan a nebo Fincher, se mi podlamují kolena. (08.12.2011)

Tak tohle mi kupodivu nezprotivila ani ta pydlooká fošna Milla! Ta, místo aby se nechala v páté minutě dejovovichovat sympatickým sériovým vrahem a zkrátila tak utrpení každého zdravého, heterosexuálního diváka, raději orazítkuje temenem traverzu, má pak kapku hokej v držkách a hyzdí film až do závěrečných titulků. Ale nevadí! I tak jde o vesměs originální, hitchcockovsky vytuněný ksichtový karneval, který potěší nejednoho "tits-blind" thrillerového fanouška. (18.10.2011)