Tváře v davu

Řemeslně dobře zvládnutý mysteriózní thriller, bohužel ničím nepřekvapující, zdlouhavě nudný a se zcela zbytečnou romantickou linií... Během sledování filmu mi asi unikla jedna věc... Chápu, že člověk postihnutý "obličejovou slepotou" se učí rozeznávat lidi podle gest, oblečení atd., ale to opravdu nerozezná lidi (minimálně své přátelé, policisty...) podle hlasu? No, na jedno podívání za nevlídného odpoledne, proč ne, ale pochybuji, že si tenhle kus ještě někdy pustím... (06.04.2013)

Režijní a castingový experiment, kterému se dá jistě donekonečna vytýkat výsledek toho, co si jakožto experiment předsevzal. Zde se totiž ukazuje, jak je vždy a pro každého těžké zrealizovat originální nápad. Ale jak se říká, po bitvě je každý generál, proto buďme raději shovívavější. Přitom právě pro svoji hravou originalitu je to snímek docela zábavný. Škoda jen, že jak film míří do finále, hroutí se postupně jeho vnitřní logika a Anču záhadně opouštějí i zbylé smysly.57% SPOILER: Vraha jsem zavětřil zhruba ve dvacáté minutě. (16.10.2011)

čistokrevná průměrná podívaná, nabízející celkem originální téma "svědka vraždy co si nepamatuje obličeje". Hele celkem dobrý. prokouknout kdo je vrah není tak těžké, takže "Columbové-amatéři" a další fandové krimi se klidně mohou dát do pohovu. Co vážně stojí za pozornost je práce jakou si autoři dali s tím prohazováním tváří... vážně udržet tenhle film pohromadě musela být z tohoto ohledu dřina. Takže snad kdybych mohl, dám 3,5. Snaha se cení. (27.03.2013)

Vcelku průměrná detektivní záležitost s velmi zajímavým základním problémem hlavní svědkyně. Trpí obličejovou slepotou po úrazu hlavy, kdy si nedokáže zapamatovat ničí tvář, a tak je ponechána pachateli napospas, i kdyby stál vedle ní. Zaujal mne ten originální nápad, ale celkové převedení na plátno se už moc nezdařilo. Sice je to detektivka se vším, co má mít, ale mnoho tomu chybí k dokonalosti. 65% (20.12.2012)

Velmi dobrý námět na horor, zvláště když si člověk představí, že by ztráta schopnosti rozličovat obličeje postihla jeho. Sám si totiž tváře pamatuji dost špatně. Když jsem se před lety nastěhoval tam, kde bydlím, začal jsem postupně vnímat sousedy z ulice. Pěkná mladá děvčata jsem si zapamatoval hned a bez problémů jsem dokázal odlišit třeba brunetu s tetováním na lýtku od brunety s tetováním na paži. Později se mě hrubě dotklo, že i mladé holky jeví sklon stárnout, ale pokud tu některé z nich pořád bydlí, poznám je i změněné věkem. Ostatní sousedy různého stáří a pohlaví jsem si pamatoval podle jejich psů: babka s minichrtem (správně se tomu psu snad říká baset nebo tak nějak), pán s malým černým psem, paní s bílým chundelatým psem, magor s jezevčíkem... Jako poslední se mi vtiskly do paměti obličeje některých dalších osob, a to hlavně v rámci kategorií slušní lidé/šmejdi. Dodnes jsem nevzal na vědomí všechny, ale pokud mě někdo pozdraví, tak odpovím. Kromě toho se sousedé často mění: stěhují se nebo umírají, ať už přirozenou smrtí nebo sebevraždami. Zkrátka chci říci, že jsem s hlavní hrdinkou soucítil. Filmové zpracování je celkem slušné až na ten sentimentální a jaksi rozplizlý konec. (24.07.2023)