Dívka, která si hrála s ohněm

Pokračování napínavé krimi ze Švédska. Na první díl přímo nenavazuje a je poněkud slabší. Není tak dějově poutavý a detektivní hlavolamy jsou poněkud strohé. Celkově se tu po ničem příliš nepátrá a vesměs jde o přímou akci. Nicméně jde opět o zdařilý a originální kousek, který ani přes svou délku nenudí. Trochu jsem se pousmál při scéně s hrobem, která vypadá trochu přehnaně, ale i tak si film udržel vysokou úroveň a bavil. Hodnotil bych to tak mezi třemi až čtyřmi hvězdami, ale jako součást trilogie dávám vyšší. 75% (13.03.2012)

A pořád ještě dobrý. Sice jde o ultradlouhou milostnou předehru před třetím, gordický uzel roztínajícím dílem, ale stále lepší než sledovat Hotel duševních paraplegiků. Vytřeštěná frndomilka i novinář s obličejem zvrásněným pozůstatky dramatické puberty se opět činí, do toho jim přihrávají již ne tak zcela uvěřitelné postavy ožehlého ruského bohatýra a jeho ústřiku, dvoumetrového hovada s bojovým a hereckým nadáním, přirovnatelným snad jen k umění Pomejeho. Dozvídáme se, že švédská politická scéna i zákulisí tajných služeb jsou napadeny korupcí, překrucováním faktů a prorůstáním organizovaného zločinu. Děs a bída, co se v těchto zdegenerovaných demokraciích děje! Ještě že žijeme v čistém a průhledném prostředí českém, kde každý z nás ví, co, kam, komu a za kolik teče, kurva. (10.05.2012)

Horší, než jednotka. To je bez debat. Celé je to už dost přehnané a dost překombinované. Hlavní dvojice záporáků jsou karikatury až bondovských rozměrů - spálenej důchodce a blonďatej namakanej kolos s genetickou vadou, že necítí bolest. A z Lisbeth se stala div ne superagentka. Zahraný to je ale skvěle. Hlavně Noomi Rapace má megacharisma. Stejně to má ale svoje syrové momenty, kvůli kterým to vyčnívá nad ostatní nudnou šedí dnešních thrillerů (pěstní souboj s árijskou horou svalů, nebo finální ostřelování z kůlny). Těším se na třetí díl a asi si přečtu i ty knížky, když maj bejt tak dobrý. (19.11.2010)

Oproti jedničce, která byla - aspoň dle mého vkusu - výrazným filmem, i když šla trochu jinou cestou než knižní předloha (ve které byly postavy poněkud komplikovanější, a zajímavý byl i jejich různý pohled na stejné věci), je ohnivzdorná dívka kvalitativním sešupem. Kdybyste neznali hlavní postavy a nezajímaly vás jejich další osudy, dívali byste se na tuctovou detektivku s politickošpionážními aspekty, a to navíc místy přehnanou (až neuvěřitelnou) způsobem diametrálně odlišným od obou zbývajících dílů trilogie. Způsobem, který možná fungoval na stránkách románu (nevím, nečetl jsem, a po tetované dívce to ani nemám v plánu), ale na plátně působí směšně hlavně v naturalistickém závěru, který, ač se nejdříve tváří jako monstrózní vyvrcholení, je ve skutečnosti jen přestupní stanicí před bezprostředně navazujícím třetím dílem, se kterým de facto tvoří jeden celek. Navíc jsem měl díky radikálnímu zjednodušení příběhu pocit, že ze mě scénárista dělá pitomce, jak to bylo celé prosté a běžící kupředu bez ohledu na nějaký realismus. Možná to má na svědomí už sám Larsson, a možná - jak už jsem jednou vzpomenul - to v knize funguje, ale pro filmovou podobu příběhu je to šlápnutí o pořádný kus vedle. Jediným pozitivem bez nejmenší poskvrnky tak jsou - opět, podle mého laického vnímání - precizní technické aspekty filmu a Yasmine Garbi alias Lisbethina přítelkyně Miriam Wu;) Prostředek trilogie o novináři bez bázně a hany a hackerce bez sociálních vazeb se tedy příliš nepovedl. Není to katastrofa a dívat se na to dá, a navíc se bez toho neobejdete, pokud chcete někdy vidět opět výrazně lepší finále, ale byť relativní, zklamání to prostě je. 60% (24.04.2011)

Oproti knize, zahlcené informacemi, z nichž si sami musíme vyextrahovat podstatné, nabízí film jenom fakta nezbytná pro pochopení zápletky. Nahuštění mnoha set stránek do dvou hodin znemožňuje věnovat prostor něčemu jinému než kriminálnímu vyšetřování. Přitom síla knih tkví v množství propracovaných postav (zejména ženských), z nichž zde dostávají výraznější prostor jenom Lisbeth a Mikael. Na to, aby z ní někdo udělal našlapanou detektivku, obsahuje předloha málo akčních scén a hodně vysvětlování, které je ve filmu řešeno tím nejotravnějším způsobem – dvě postavy sedí, v lepším případě jdou a vedou nekonečný dialog. Žádný nápad, jen mechanický převod slov z psané do audiovizuální podoby. Zapojení diváka je minimální, vzhledem k nijak podnětné práci s kamerou a mizanscénou takřka nulové. Neustále střídání vypravěčů z pochopitelných důvodů odpadlo, s ním bohužel také nečernobílé vykreslení postav. Zlí jsou zlí, hodní hodní. Zatímco první díl byl atmosférický, nápaditě vyprávěný a herecky vděčný, dvojka je jenom tak nějak nemastně neslaně ospalá. 60% (09.12.2010)