Pouť

S hodnotením tejto turisticko-náboženskej agitky nemám najmenší problém a dúfam, že ani s komentárom. S ohľadom na odpudzujúci účinok filmu je prekvapujúce, že som ho dopozeral až do konca, i keď už po prvej tretine bolo zrejmé, že sa ničoho nedočkám. Štyri figúrky putujú krajinou a trúsia svoje múdra. Dominuje im nedôveryhodný Martin Sheen, ktorému k zlému dojmu hysterizujúcim dabingom napomáha Vladimír Brabec. Idylické putovanie vrcholí scénou, v ktorej miestny Cigán prejaví viac šľachetnosti ako náčelník Apačov. Ak túto scénu prežijete, potom si už iba v hlave zrovnávate, aké trekingové vybavenie vo filme propagovali. To pre prípad, že by ste dostali chuť niekam putovať a cestou trúsiť vlastné múdra. (10.04.2012)

Ačkoliv téma je zajímavé, podané je ploše a nezáživně. Dokonce ani kamera neumí vykouzlit ze všech těch scenérií něco víc, a z návštěvy v cílovém kostele se stane dokumentární záznam s hudbou místo kontaktního zvuku. Hudba mi často přišla zcela mimo mísu, tedy náladu obrazu. V podstatě vše, co mne u tohoto příběhu zajímalo, se odehrálo zrychleně, a naopak naprosto nezajímavé rozhovory, které neměly vnitřní napětí ani směřování, dostaly až příliš prostoru. Z té samotné cesty jsem vlastně také nic neměl, kromě několika úvodních minut, později se děj přeleje do hotelu a zabere si větší část stopáže. Ostatně ani těm charakterům postav jsem moc nevěřil. Byly až příliš jen načrtnuté, nahozené, povrchní. Byly v podstatě jen figurkami. Z hlavní postavy jsem necítil nic navíc kromě otcovské lásky a prozření, že je tady celý svět, jenž je nutno objevovat. Jak se muž má ale živit, aby na ty cesty a jídlo měl, takové vysvětlení je nad rámec podobné agitky. A díky tomu příliš jednostranný a otravně poučný. Navíc podobně mimo realitu jako třeba pravicové vlády v ČR. O skutečných poutnících do Compostelly jsme se tak nedozvěděli nic, a příběh jakéhokoliv obyčejného chudáka by byl podle mne zajímavější. (01.10.2013)

Syn hrdiny se pokoušel stopovat do Santiaga poutního místa když zemřel. Otec cestu podnikne na jeho památku a najde sebe a potká zajímavé lidi - nové přátele. Myslím že i ateisté budou při sledování zažívat spřízněnost s tímto filmem. Možná i zatouží pouť do Santiaga podniknout. Tento film miluji. Příběh je smysluplný a zahřeje srdce. Shlédl jsem na TV Noe. (02.01.2021)

"Nikdo, kdo tady putuje, není na Cestě svatého Jakuba jen tak náhodou. Všichni mají nějaký důvod." Ve filmu na dalekou cestu nastoupil se svým posláním jeden osamělý poutník, do cíle pak došli čtyři přátelé. Nebyla to zbytečná cesta, ani dvě hodiny strávené u filmu (ovšem, musel jsem si na něj udělat čas, jinak to nefunguje). Film provází mnoho malebných přírodních scenérií i sympatická podbarvující hudba. Některý z poutníků občas utrousí životní moudro a mnohé epizody jsou vskutku pozoruhodné, takže jsem se někdy bavil, jindy zase zamýšlel - jsou zde skrytá podobenství. Na Pouť se čtveřicí přátel se kdykoli rád vydám znovu. (15.03.2012)

Protože, batůžek, sbírání turistických razítek, seznamování se s novejma lidma s celýho světa a především protože při cestě za poznáním, nejvíc člověk nepoznává svět, ale sám sebe a to ví každej, kdo kdy v životě vzal batoh na záda a vydal se na cestu. A přesně o tomhle tenhle krásný film je. A jestli je Martin Sheen starej nebo nevýraznej, na to já z vysoka seru, podstatný je, že z tohohle filmu jsem měl úplně stejný pocit, jako když jdu v horku nějakou luční cestou a najednou mě ofoukne vítr, jako když přijdu do vesničky a přes poptání se na cestu skončím půl hodinovým pokecem se svérazným ale fajnovým chlapíkem. A jedno, jesli je to Svatojakubská pouť nebo třeba naše Riegerova stezka, pořád je to stejný, pořád je to krásný a intezivní, stejně jako tenhle film s vynikající hudbou a nádhernejma záběrama. (13.03.2012)