Aquaman

Vlastně spokojenost. Na to, jak je film pestrobarevný a přeplácaný různými žánrovými odbočkami a epizodami, tak docela drží pohromadě a hlavně dobře baví. Často se mění atraktivní lokace, plány k naplnění zásadního cíle postav se postupně přepisují, fikční svět je dostatečně mytologicky bohatý a ve hře jsou hned dva motivovaní záporáci. Ukřičený Momoa je celkem sympatický, červenovlasá Amber Heard skoro jak vysněná podpora z pornhub a Patrick Wilson se snaží, leč své šablonovité roli uniknout nedokáže. James Wan ten festival digiorgií zvládá na povrchu skvěle ukočírovat a vykouzlí pár opravdu strhujících sekvencí, jenže přesto se mu úplně nedaří vtisknout příběhu jednotnou charakteristickou tvář a vymanit ho rutinních archetypálních vzorců, z nichž je poskládán. Občas jsou to pravda odkazy funkční nebo přinejmenším zábavné (exotika na Sicílii jako vystřižená z Tintina), často ale spíš devalvují hodnotu vyprávění jako takovou (do zblbnutí zpomalované hero momentky, nefunkční romantická linka a slabě gradované finále). Na Aquamanovi je určitě fajn, že jeho dobrodružné měřítko nezamrzlo na jediném profláklém schématu a že se snaží přístup ke komiksovému filmu zase trochu oživit, ale stále je to příliš sebeuvědoměle "blbé" a v řešení podzápletek dost zjednodušené, abych mohl pět jen chválu a přinutit mé geekovské já k nekritickému nadšení. Přitom ty 4* by mnoha pasážím a tvůrčím úmyslům bezpochyby slušely.. 70% (11.05.2019)

Aquaman vyhrál - z kina jsem odlezl doslova ubit počítačovostí. A kolikrát se během musel nahlas smát, jak je to (i v rámci superhrdinský akce) stupidní, bez nějaký míry přehnaný a splácaný. Smutný, jak moc se DC muselo inspirovat "klíčem k úspěchu" Avengers, to se Snyder musí definitivně obracet v hrobě... A vážně, vám sakra nevadí, když dneska 90% miliardovýho blockbusteru tvoří práce ajťáků, a to do tý mírý, že je už třeba od třetiny stopáže úplně jedno, co se vlastně bude dál dít? (06.01.2019)

Ať si kdo chce, co chce říká, ale Aquaman se povedl. Jak už to tak vypadá, Warner, který má v současné době pod křídly DC umí momentálně dělat jenom sólovky. Navíc dostal "za kamery" Jamese Wana, který věnoval filmu svůj typický a neotřelý osobní vklad, který dělá z Arthura jednu z nejlepších současných postav DC. Nutno podotknout, že vzhledem k prapůvodní předloze to nebylo nic lehkého. Už angažování Jasona bylo dosti riskantní, ale musím dát za pravdu Snyderovi, že se jeho volba osvědčila (tímto s chvalozpěvy na Zacka končím, protože s tímto snímkem nemá kromě producentského křesla nic společného - z mého pohledu naštěstí). Hereckou skvadru, která se povedla dát Wanovi dohromady nelze než obdivovat. Ač mi ze začátku vadily "růžovo-rudé" Dolphovi vlasy, všechno si postupně sedlo a já se tak mohl těšit Wilsona, Kidman, Dafoeho, či Heard. Kulantně řečeno, při pohledu do dekoltu právě Amber se člověk nestačil ani divit, jaké divy dokázali kostyméři vyčarovat s jejím poněkud minimalistickým hrudníkem. Příběhová linie byla značně oddechová, ale až na dva až tři nelogické momenty člověka dokázala udržet ve středu. Záporné postavy Ocean Mastera a Black Manty navíc měly celkem jednoznačně a logicky vystavěné pozadí jejich počínání, takže nebyl problém věřit jejich motivaci. Po grafické stránce se navíc povedlo vytvořit úžasný podmořský svět, který si svou podmanivostí získal mé sympatie. Paradoxně nejhůře na mě vizuálně působily scény pobřeží u majáku, když starý Curry chodil čekat na Atlannu. Nejslabším aspektem filmu se proto stal soundtrack, který mě nijak zvláště neuchvátil a až na drobné odkazy na Muže z oceli, či Dianinu: Is she with you? se neobjevil žádný výraznější motiv - v tomto vítězí nedávné Mortal Engines. (Po druhé projekci měním názor - hudba je zajímavá dost). I když má Aquaman své chyby a jedná se o místy přílišnou hru na jistotu, plný počet si ode mě na první dobrou zasloužil... Při druhé projekci mě ale tolik nebavil (což je škoda), takže jdu na 4. (15.12.2018)

Esence dobrodružství, jaká tu dlouho nebyla a jakou chodím do kina dodnes hledat, napsaná na míru neotesanému polohavajanovi s nejsympatičtější dávkou čirého testosteronu v kapse. V návalu nadšení nad parádními efekty, neutišitelným tempem i trefným obsazením rád zapomenu, jak moc se výpravou a kombinací komiksových námětů jde k marvelovským sousedům, konkrétně k Thorovi a Black Pantherovi. Pro jednou ale takové napodobování vychází dokonale, snad protože snadno ukazuje vlastní tvář a při každé větší atrakci (souboj bratrů, Sicílie, Hlubiny) ukazuje, kolik srdce a elánu do něj tvůrci v čele s Jamesem Wanem dali. Proto přeji hodně štěstí věčným reptalům, kteří nejhlasitěji brblali, že se adaptace komiksů od DC berou příliš vážně, aby teď stejně intenzivně namítali něco o bezstarostných omalovánkách. Já sám ale po Wonder Woman definitivně říkám, že cesta nekonečně provázaných světů a týmu je v tomhle vesmíru pasé a právě nápadité sólovky, do poslední minuty těžící svůj vděčný svět, jsou tou správnou cestou. (18.12.2018)

Jsem s novými DC filmy divácky nekompatibilní, vlastně mám na jejich tón vysloveně alergii. Momoa je sympaťák, ale jakmile Wan šlápne na pedál a kamera si ho přitáhne za zvuku kytar, ztrácím o tu postavu i poslední mililitry zájmu. A to už ani nehovořím o té rase úpravných unterwassermanů. This universe is not for me. (05.05.2019)