127 hodin

Všechny nápady, které chyběly v Buried se spoustou voňavé technické omáčky, výbornou gilliamovsko-fincherovsko-bayovskou kamerou a překvapivě i skvělým soundtrackem. Francovi jsem věřil tak napůl, ale Boyle si u mě po "krásném a divácky uhlazeném" Milionáři z chatrče napravil reputaci. Od Letu č, 93 nejsilnější kolektivní kinozážitek. A i ten konec sedí! Přesto ne čisté 4 - hrozně mi vadilo, že jedna věta obsáhne veškerou premisu včetně konce (tady má Buried body k dobru) a nejde se zbavit pocitu, že to klidně může být o hodinu kratší a nic se nestane, protože půlku filmu člověk neprožije, ale jenom se jí pročeká. Efektní přetechnizovaný úvod i nečekané rendez-vous s dvojicí dívek v tomhle směru ční úplně nejvíc. 70% (06.01.2011)

Po čase zdvíham na "subjektívnych" 5*, pretože ide o moju krvnú skupinu. Danny Boyle tu opäť dokazuje tvorcovskú originalitu a schopnosť skrz audiovizuálne hrátky pútavo rozprávať prakticky akýkoľvek príbeh. V komornej dráme podľa skutočnej udalosti a s jediným aktérom na scéne sa nevyhýba silným kamerovým filtrom, zrýchlovačkám, rozdelovaniu obrazu na viacej častí, či neustálemu skákaniu po flashbackoch. To sú pomôcky, ktoré by vo filme tohto žánru mohli pôsobiť nevhodne a rušivo, no 127 hodín vďaka nim naopak parádne odsýpa, ani chvíľu nenudí, a súčasne ani v najmenšom nepoľavuje zo zanietenej koncentrácie na psychické rozpoloženie hlavnej postavy. Skvelý, takmer výnimočný, vo finále slzy šťastia vyvolávajúci film. (08.06.2011)

Boyle znovu dokazuje, že v Hollywoodu nemá nikdo tak obrovský cit pro spojení audia, vizuálu a studia síly člověka jako on. Neskutečná žranice, která má všechny Boylovské znaky a žene příběh kupředu jako rychlovlak, aniž bych se tím, že se film odehrává téměř celý v průrvě, někdy nudil. James Franco znovu světu ukazuje, že už je pán herec, tady v tomto filmu zatím úplně nejparádněji (talk show) a já jsem opravdu s nadšením sledoval postupný vývoj jeho chování. Nechtěl bych být tedy v kůži toho Arona, ani kdyby se mu tohleto nestalo. Závěrečný text mi to jen potvrdil. A Rahman po perfektním Slumdogu znovu složil soundtrack, který ty scény dokonale dotváří. A po tomhle šíleně dobrém zážitku bych mu za to dal i oscara. Snad tentokrát po ne zrovna zasloužených osmi oscarech za SM Boylea Akademie nepřehlídne. Protože tohle je film, který si budu pamatovat ještě dlouho.. (09.01.2011)

| Scenár: Danny Boyle, Simon Beaufoy / Aron Ralston | Hudba: A. R. Rahman | Produkcia: Christian Colson, John Smithson, Danny Boyle, Sharan Kapoor | Distribúcia: Fox Searchlight Pictures (USA), Pathé (UK) | Štúdio: HandMade Films, Film4 Productions | Rozpočet: 18 miliónov $ | Tržba: 57,547,568 $ | Príbeh určený pre herecký koncert, s ktorým si James Franco poradil na jedničku. Tvoriaci tím si zaslúži pochvalu, utiahli totiž nemožné. Hodinu a pól zreprodukovať príbeh zaseknutého típka medzi skaly tak, aby to človeka nenudilo, je fakt umenie. Životné umenie človeka je aj samotné príkladové ponaučenie filmu: Nikdy to nevzdávať!!! (24.01.2011)

Jsou příběhy, které ani kdybyste narvali do stodvacetisedmi hodin filmu, pořád to bude málo. No a potom ty druhé. Jako třeba ten o frajírkovi, co uvízl v díře. "Dobře ti tak, debile!" směje se zpočátku spokojený divák, ale jeho pocit satisfakce se rychle vytrácí! "Dobře ti tak, debile!" směje se divákovi už po třiceti minutách pan Boyle, který po Milionáři z chatrče přichází s Nudilem z Utahu. Frajírek je pořád v díře a vás se s pocitem děsu napadá, co tam asi tak bude ještě hodinu dělat??? Nu coby, stojí, čumí a hlavou se mu honí narkomanské fllashbacky. A když už je celý otlačený a znuděný, vzpomene si na první kapitolu Invazivní sebechirurgie, upižlá si tupým, čínským nožem hnátu a jde domů. Je to přesně takový ten neurčitý pocit, jako když se vám tchýně zabije ve vašem novém autě. Prostě excelentně zahraný, mistrovsky zrežírovaný film na hovno. (07.01.2011)