Den zrady

Podobně jako Kandidát nebo Barvy moci, ukazuje i Den zrady, co v televizních zprávách neuvidíme a o čem si v novinách málokdy přečteme. Dává nahlédnout do zákulisí, poznat muže a ženy, díky jejichž precizně vybalancovaným výrokům typu „nejsem nikdo, jsem kdokoliv“ působí jiní mužové a jiné ženy navenek tak přesvědčivě a důvěryhodně. Demystifikační proces přitom nekončí odstraněním dekorací a větším zájmem o přípravu než o ostré vystoupení (podobně jako Moneyball ukazuje namísto samotných zápasů jejich „programování“). Scénář napsaný podle divadelní hry Farragut North vykresluje politiku za užití rychlých slovních výměn jako nepříliš férové žonglování s cennými informacemi. Vzhledem ke stávající informační přesycenosti však nevítězí ten, kdo ví víc, ale ten, kdo s fakty dokáže lépe manipulovat a využívat je ve svůj prospěch. Důvěra, přátelství a jiné klíčové pojmy z hodnotových žebříčků ztrácejí na významu, neboť je zřejmé, že mnohem snáz něčí zájem získáte, pokud mu (byť jen v přeneseném významu) dáte nůž pod krk. Den zrady zohledňuje roli všelijakých poradců ještě více než dřívější volební dramata a z navenek mocných guvernérů a senátorů dělá pouhé mediální konstrukty, závislé a manipulovatelné. Film možná zachází ve spoléhání na sílu slov příliš daleko – je zrežírován vcelku neinvenčně a podceňuje moc obrazů, ale díky elitní herecké skvadře mne stejně nesmírně bavil. Herci jsou bez výjimky výborní a vyváženost jejich výkonů v souladu s fungováním politiky znemožňuje stanovit zřetelnou dělící čáru mezi padouchy a poctivci. Ocitáme se mimo dobro a zlo, ve světě, kde je vše relativní. Tahle nečitelnost a nejistota, komu věřit, vyvolá pocit beznaděje, čím podle mne film splnil svůj účel a George Clooney svou občanskou povinnost. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, StarsFan, ScarPoul, Fancipal, ZkuKol, Adm.Nelson (23.01.2012)

Přiznám se, že tyhle filmy z amerických předvolebních a volebních kampaních o všech těch guvernérech, nerozhodnutých senátorech a voličích nejsou zrovna šálek mého čaje. Pro mne byl zde klíčovým Seymour Hoffman. Neznám, opravdu neznám film, kde by on hrál a mně se nelíbil. Tak jsem to zkusil. Začátek je pro diváka šokem, je totiž třeba aby se rychle zorientoval v obou kandidátech a jejich teamech. To krapet nudí,všechna ta jména, plakáty, pobíhající lidé.... Jenže pak se jde ke konkrétnímu problému a otázce loajality a zde už je to opravdu zajímavé. O tom, že politika je svinstvo se tu asi nemusím rozepisovat (platí obzvlášť pro nás v ČR). Ono je to tak ale všude. každý na začátku slibuje dobro, ale už během voleb se uchyluje k podlostem a intrikám... Jak řekl ve filmu jeden z poradců: ,,Už jsem viděl spustu senátorů ve volbách polykat prach ze země jen proto, že se neuchýlili ke špinavostem jako jejich soupeř ''. Clooney je tímto evidentně znechucen jako většina z nás a stálo mu to jak za produkci tak za režiji. Znovu se potvrzuje, že je nejen charismatický hezoun a dobrý herec, ale i dobrý režisér. U mne je to za 4 volební hlasy. * * * * (08.09.2013)

Chytrej chlapík je tenhle George Clooney a jako by to nestačilo je ještě k všemu vynikající filmař a spoluscénarista. Sám ještě teď nemám příliš jasno o sdělitelnosti tohoto snímku, bohužel s ohledem na spoiler je těžký se v tom veřejně víc nimrat, ale první teze potvrzuje i mé bytostné přesvědčení, že definice demokracie vypadá fantasticky ve slovnících, ale v realné současnosti je to pouze prodávaná prázdnota mafianům, kariéristům, lobistům a obchodníkům z mocí, která s prapůvodní myšlenkou nemá už pranic společnýho. Druhá teze filmu je daleko hloubější, protože když tak nad tím přemýšlím, tak si tu špínu a obchod s mocí umožnujeme my sami, svým ubohým pokrytectvím. Veškeré zdejší obchody s mocí, které se událi cca od duhý půlky filmu, pramenily ze strachu s mediální bouřky, ale hlavně, co už ve filmu není přímo vysloveno, nicméně mě to tam jasně ukazuje, ztrátou možnosti volitelnosti nejen v primárkách, ale potažmo v prezidentských volbách, kde už rozhodují úplně všichni občané USA a přitom ten důvod ty ztráty přízně je úplně směšný a naprosto nemá vliv na schopnost být dobrým politkem, je to pouze naše osobní pokrytectví, které dé facto i když naprosto nepřímo způsobilo co způsobilo. Ryan Gosling mě dostal herecky, Geroge Clooney mě dostal filmařsky a Evan Rachel Wood mě dostala i nefilmařsky. (22.02.2012)

„I'm not a Christian. I'm not an Atheist. I'm not Jewish. I'm not Muslim. My religion, what I believe in is called the Constitution of United States of America.“ Ale úplně ze všeho nejvíc věřím v opojnou sílu moci… Clooneyho volně plynoucí politické drama, herecky vyvážené a ve své strohosti divácky atraktivní, nikterak inovativně přežvýkalo skutečnost, že na cestě za politickou kariérou musí člověk z podrážek neustálé otírat čestnost i ideály, jinak by v nich navždy uvízl. Někteří k hlavní myšlence, že politika je svinstvo prolezlé nekalými praktikami, říkají: „No a co? To přece víme.“ Jistě, u akčního žánru taky člověk ví, že když někoho střelí zblízka do hlavy, vyletí mu mozek z druhé strany, ale ovce, co jsou poráženy zaživa a řezníci si chodí ve svetrech z jejich vlny, je čas od času potřeba upozornit.. Tak mě napadlo, že by se George, který mimochodem do guvernéra Morrise vložil hodně ze svého demokratického přesvědčení, báječně hodil na šéfa Bílého domu - má humanitární cítění, charisma, skvělý účes a vyhrál už primárky v Titty Twisteru.. (01.06.2012)

Clooney má asi politická témata hodně rád, jelikož ho jde jen těžko podezírat z toho, že by se chtěl filmy typu Good Night, and Good Luck či nově Ides of March, honit za lámáním rekordů návštěvnosti kin. Naštěstí je umí točit dobře a přitažlivě, což taky rozhodně není nejlehčí. Ides of March je kvalitním dramatem z prostředí amerických primárek (mezistranické volby na prezidentského kandidáta), který se může pochlubit eskardou skvěle vybraných (a hrajících) herců - Ryan Gosling, Philip Seymour Hoffman, Paul Giamatti, kteří dělají všechno proto, aby nám onu fousatě profláklou pointu (doufám, že to nikdo nebude brát jako spoiler!) - politika netoleruje slabost (čti idealismus) a průsery a nutí lidi k dělání stále hnusnějších kompromisů - podali v balení, které je podnětné a strhující. Což se jim do jisté míry daří, ale fakt, že jsme něco podobného už párkrát viděli (a slyšeli a četli, ...) nás přece jenom zapomenout nenechají. Poctivě natočený nadprůměr. 70% (30.01.2012)