Sherlock Holmes: Hra stínů

Keby všetky tie vizuálne vychytávky, herecké exhibície, scénáristické nápady a fantastické lokácie boli súčasťou prehľadného a pútavého príbehu, bol by to jeden z top blockbusterov roku. Mne bolo ale fakt jedno, čo sa práve deje a čo sa bude diať ďalej. A k čomu tie naťahované, niekoľkominútové ultra-dramatické scény, v ktorých Sherlockovi alebo Wattsonovi už-už hrozí naozaj-reálna-smrť, keď všetci vieme, že ani jeden z nich zomrieť nemôže?! (21.12.2011)

To je ale překvapení... Po na půl digitálního plynu sunoucí se jedničce přichází Guy Ritchie s dost možná nejvyzrálejším filmem své kariéry. Sherlock Holmes se poučil snad ze všech chyb, které v prvním díle nasekal a nastavený koncept dotahuje takřka k dokonalosti. Dedukce a od toho se odvíjející působ dávkování informací a vlastně vyprávění obecně jsou vysloveně labužnická záležitost (a pro tentokrát si v ničem nezadá s minimálně prvním dílem televizního Sherlocka), digitální efekty šly pro tentokrát do ústraní a plní čistě doplňující efekt a lehký steampunkový nádech technických udělátek drží Sherloka přesně na hranici braku, který ještě není směšný, ale naopak působivý. Navrch neodolatelný bondovský feeling a jeden z nejlepších záporáků od... No nenapadá mě :) Šachové finále je epické. Ritchie přesně chápe podstatu předlohy (její kladné i stinné stránky - oživení Sherlocka na nátlak fanoušků) a jednotlivým momentům dává přesně tu přidanou hodnotu, kterou v danou chvíli potřebují. Tu zatlačí na dramatickou notu, tu zabrnká na emoce.. A tu všechno shodí na absolutní a absurdní frašky. Na poslední chvíli nejlepší divácký zážitek letošního roku, o to překvapivější, že se zrodil tam, kde bych ho nečekal ani omylem... (10.01.2012)

Sherlockova hra stínů ve mě evokuje pocit, že Guy Ritchie se definitivně zaprodal zábavnímu průmyslu, nedočkáme se nápaditého scénáře, absurdního humoru ve znatelném množství, ani jiskřivé, vtahující zápletky. Děj se snaží působit megalomansky, jenže není schopen vzbudit patřičný divácký zájem - Moriarty je nevýrazná karikatura a jeho ďábelský plán je pro nás vzdálený a neosobitý. Film je spíše sled poměrně dynamických a dobře natočených scén, ve kterých se za každé situace snaží bavit Robert Downey. Jako povrchní, odpočinková zábava to stačí, občas uvidíme pěkné zpomalovačky, efektní bitky a do toho nějakou geniálně promyšlenou vychytávku. Ano, takový film nenudí, ale jméno Sherlocka Holmese si zasloužilo víc. 6/10 (02.05.2012)

Film s úpornou snahou být na humorné vlně po celou dobu stopáže nabízí jen epizodické (a překombinované) scénky, které jsou divně propojené a místy samoúčelné. Doufám, že diváky nepostihne slepota a zaznamenají, jak ve filmu postavy jen pořád někam cestují a de facto čekají, až se stane nějaká náhoda (připomíná to nového Conana). Tvůrci jako kdyby nám prostě chtěli jen ukázat řadu lokací (Anglie, Francie, Německo, Švýcarsko) a scenáristické duo zapomnělo, že Holmes není cestopis, ale měl by být rafinovaným příběhem geniálního detektiva, který se musí postavit největšímu nepříteli, jakého kdy měl - Moryartimu./// Obsadit Rapace byl krok mimo. Nejen, že jí člověk roli cikánky, co mluví francouzsky nevěří, ale její postava je z hlediska posunu příběhu nebo jeho obohacení dosti postradatelná! Struktura vyprávění je zkrátka nezvládnutá - skoro nic nevíme my diváci, ještě větší houby ví postavy. Takže je to takové potloukání bez motivací a hlavně napětí./// Downey šaškuje za každou cenu, což v jedničce vyvažovala zábavná koketérie s McAdamsovou, které si v Hře stínu příliš neužijeme. Nejlépe je na tom Law, jehož Watson je mnohem charismatičtější a výraznější než před dvěma lety./// Zimmer je břídil a jen zrecykloval, co už jednou složil. Navíc ve filmu zní příliš často onen leitmotiv (cimbál, akordeon a další na HZ nezvyklé nástroje, což se ovšem cení), takže vyvstává otázka, jestli střihač hudby vybral to nejlepší, co měl k dispozici nebo to byl prostě imbecil./// Ritchie ve zpomalovačkách, (které alespoň nejsou na rozdíl od většiny hollywoodských jen na efekt a mají legitimní důvod k existenci, protože povětšinou vysvětlují, jak na něco Holmes přišel nebo jak dokáže předvídat pohyby ostastních) a agresivnějším střihu jde ještě dál, až na hranici kýče, snesitelnosti a také přehlednosti. Bojů je však ve filmu zoufale málo, nehledě na retro kouzlo, které se kvůli automatickým zbraním vytratilo. Režisér tuhle šachovou partii prohrál. A Stephen Fry aka Melchett z Černé zmije mě těžce zklamal - jeho scény nebyly vtipné, pouze trapné./// Shadwelle, ticho, nebo ti zacpu pusu :p. 65 %. [Kino] (20.12.2011)

Nesdílím převládající názor, že pokračování dobrodružství doyleovského hrdiny je slabší než první díl, protože "dvojka" je co do tempa vyváženější než její předchůdce a zároveň si ji lze užít i jako vyprávění, jelikož jsou mnohem lépe distribuovány informace a poskytovány vodítka pro tvorbu hypotéz. Bohužel mnohem více rozšířenější "teorie" o tom, že ve druhých dílech musí být všeho vic, ale málokdy jsou lepší, převládá. Přitom podle jiného přístupu jsou sequely mainstreamových blockbusterů mnohem pozoruhodnější, pokud jsou natáčeny tvůrci s jasně rozpoznatelným rukopisem, protože ti se už jednou (komerčně, kriticky) osvědčili a nemusí se tolik podřizovat studiovým požadavkům. Bezpochyby to platí i pro Guye Ritchieho, který jednak v holmesovsko-watsonovské bromanci víc zdůrazňuje podvratnost v podobě možného queer čtení (čirá travestie!), jednak v nebývale sebereflexivním vyprávění vytváří nesčetné množství - především prostorových - mezer, aby se zaměřil na čirou potěchu ze samotné podstaty detektivní práce - dedukce jako takové. Zároveň se střet dvou dynamických sil vyprávění - Holmese a Moriartyho - otiskuje i do formální stránky snímku, která staví na pnutí dvou různých poetik (poklidného a dynamického, opodstatňující tak užívání zpomalovaček). Není to efektní, jak by si mnozí přáli, ale naopak maximálně efektivní, když i jednotlivé stylistické prvky, které v předchozí části sloužily k ozvláštnění obrazu jedné éry a její převládající filmové podoby, zde důsledně a důmyslně slouží vyprávění (především střidání velikosti záběrů). Konec? Doufám, že ne - chci další kapitolu. (29.12.2011)