Muži v naději

"Takže podle tebe by bylo nejlepší, abych ji podváděl a lhal jí? Jako ty Martě?" "No, zkusit bys to mohl." ___________ V mnoha ohledech typicky sexistická, ale zároveň naramně optimistická feel-good dramedie, která splnila svůj primární účel: a to pobavit. Duo Polívka/Macháček je k nezaplacení. (24.01.2017)

Těžko to můžu brát jako regulérní obhajobu nevěry, protože z těch pár pseudointelktuálních myšlenek je značně cítit zápach baru, ve kterém se nejmenovaný jedinec snaží zapomenout na to, že ho už delší dobu vlastně žádná nechce. Nijak mě to neuráželo, nevěra stejně vždycky práskne a někdo to musí odsrat, což se ukázalo i tady. Sice se nejedná o žádnou genialitu, ale na zatuchlé české poměry je to pořád tak svěží záležitost, že je blbost to shazovat. Z Vicy houplo určitě každému chlapovi a pro nás náročnější je tu navíc česká Scarlett Johansson. (30.01.2012)

S těmi vlivy je to ošidné, vážně. Za ta léta metodického sledování filmů už znám svoje oblíbené publicisty, se kterými se většinou shodnu, tak radši před návštěvou kina nic moc nečtu a snažím se udělat si neposkvrněný, pouze svůj názor (i když v dnešní době informací je to v podstatě nemožné.) Takže tohle bude hodnocení mezi Kamilem Filou a Ondřejem Vosmíkem: je sice pravda, že diváci chodí na filmy, kde hrdinové konají věci, se kterými se diváci nemusí ztotožnit, horší je, pokud osobnost samotného režiséra tématem snímku prostupuje víc, než je zdrávo. Pak se dostáváme na tenký led toho, jak takové umělecké dílo působí. Jo, kdyby aspoň drželo pohromadě! Jenže po úvodu do děje a postav následuje SMRT. Už dlouho se v české kinematografii opakuje zápletka, kdy tvůrci nechají někoho umřít, buď proto, že pak by už vyprávění bylo o ničem, anebo proto, že zkrátka onu "člověčinku se srdíčkem" (kdo tuto někdy přisuzoval Hřebejkovi, měl by se nechat vyšetřit) učité okruhy diváků vyžadují bez ohledu na cokoli. Jiří "Nomen Omen" Vejdělek natočil svou erotickou fantazii (telefon v posteli a kalhotky ve vlasech), v níž také muži podvádějí (ne, že by takoví nebyli) a ženám stačí drahé kabelky (ne, že by takové nebyly) a na šedesátníka letí Jitky Čvančarové, protože ho hraje Bolek Polívka. Ani realita, ani romantika, mezi smrtí pár vyvedených vtipných situací, které ale jen dokreslují prázdnotu toho všeho. A proč se vlastně z různých důvodů vůči tvůrcům i jiným divákům nevymezit? Dělá to Tetsuo, dělá to každý, to, že je někdo razantnější a má argumenty, není jeho problém. Takže, abych to uzavřel nějakým osobnějším přístupem k látce, kdybych měl doma Petru Hřebíčkovou, na nějakou Évu Vicu bych se mohl víte co :-D --- 30%. (27.09.2011)

Jedno z největších překvapení filmového léta 2011. O to příjemnější, že jde o komedii z české dílny, což v poslední dekádě bývá spojení veskrze odpadní. Měl jsem to štěstí zhlédnout Muže v naději čistě v pánské společnosti, tudíž jsem se před žádnou slečnou nemusel tvářit pohoršeně a za každou druhou scénou pronášet věty typu "ale takhle to nechodí u všech mužů, vážně!" Protože víte vy co? Chodí! :-) Tenhle film v sobě ukrývá návod, poučení a realistický obraz partnerského soužití zároveň. Dokonalým způsobem vykresluje fakt, že muži a ženy jsou ve své podstatě naprosto stejní. Záletují všichni, jen s tím rozdílem, že zatímco muž se tím pyšně chlubí a pečlivě si vede kartotéku, žena mlčí a nedává nic znát, aby mohla hrát v případě odhalení partnerovy nevěry ublíženou hysterku i přes svou nevěru vlastní. No a teď se suďme navzájem, co je horší? Muži v naději jsou nadčasovým filmem, který v sobě nosí obrovskou porci pravdy, i kdybyste se na protest třeba umlátili k smrti. (10.09.2011)

Po velmi dlouhé době jsem dal šanci českému filmu a dopadlo to podle očekávání tragicky. Televizní feeling jsem pochopitelně čekal (to je v české produkci standart). Čekal jsem i mdlé a škrobené výkony některých herců - rovněž normálka. Avšak tak nehorázně špatné přetavení scénáře na plátno jsem už dlouho neviděl. Mohl z toho být slušný film na úrovni (přece jen Polívka umí), který řeší dost ožehavé sociální téma (v lehce odlehčeném hávu) a místo toho je to směšná fraška, kde je vše pozitivní a nic není špatně. Zajímalo by mne, jak v osobním životě funguje režisér snímku. (25.02.2012)