Avatar: The Way of Water

Cameron nás zase nutí nenávidět lidstvo a slintat nad limitama vizuálu, který (opět) posunul někam mimo naši planetu. Nebudu lhát - vzhledem k dějové lince, kterou jsme znali už z traileru, jsem nečekal, že mě Avatar dokáže teleportovat na 3 hodiny někam na Pandoru - on to ale udělal a druhá projekce v IMAXu je nutností - 90%. Bravo! (13.12.2022)

Síla rodinného pouta, souznění člověka s přírodou, ničení ekosystémů za účelem zpeněžení. Cameron posílá Avatarem 2 do světa několik důležitých zpráv a zcela jasných apelů a daří se mu to samozřejmě opět velmi dobře a nejen to. Noví modrásci představují vizuální benchmark novodobého blockbusteru a Cameron opět hází rukavici ostatním tvůrcům a už poněkolikáté v jeho velkolepé kariéře Král Světa ostatním ujíždí o parník. Dvojka je oproti jedničce technickou evolucí. Piluje drobnosti, upgraduje prostředí příběhu, přidává další pomyslné "levely" a zajímavě pracuje s postavou Stephena Langa. Druhá třetina je poměrně dost pomalá a nejméně zábavná, ale opulentní a velkolepé finále podobně jako v jedničce, vše spolehlivě vynahrazuje. Kromě technických aspektů tam není vlastně nic objevného, nebo unikátního, ale Cameron jako milovník planety, zvířat a hlavně podmořských hlubin točí svůj vysněný projekt zaníceně a je z toho cítit že má rád to co dělá a dává do toho ze sebe všechno a to se nedá říct o každém hitmakerovi Hollywoodu. (11.02.2023)

Měl jsem trochu pocit jako bych se díval na druhý díl seriálu. Začátek působí trochu krkolomně a uspěchaně, navíc se z celé Cesty vody vytrácí lidský rozměr, jelikož všichni důležití protagonisté už mají modrou barvu (a lidem říkají Opičáku). Všichni jsou se všemi rodina a lidé jsou hrozba symbolizovaná jen technikou ničící přírodní bohatství Pandory. Cameron drží tempo a s přehledem vypráví jenže se postavy často chovají nelogicky - což jsem si vysvětloval tím, že jsou to mimozemšťani a když nejsou tak jako vyložení blbci. Odbočky do nikam natahují stopáž a i když je vidět, že v případě Kiry jde o matroš do budoucna podporující další díly, bere to pozornost tomu hlavnímu. Což je blbnutí s pandoráckým ekvivalentem Willyho a potápění, objevování vodního světa a tak. Kazdé Sullyho děcko má svůj příběh na úkor Sullyho a paní Sullyové, paradoxně je nejzajímavější plukovník, který zkoumá nové tělesné možnosti. Dílčí scény jsou úchvatné. Drcení vlastní lebky, harpunáři, i kamarádění s velrybou, ale celkově je to strašně dlouhé a v hlavních tahounech vidím spíš naivní truhlíky než mazané hrdiny. Tak doufejme že zmoudří a ve trojce už to zase bude na plný počet. P.S: Horner chybí citelně. Budiž mu země lehká. Žádné pěkné nové hudební téma, jen variace starého. (20.12.2022)

Král může být jen jeden! Už v roce 1984 nezastavitelnou mašinou z budoucnosti ukázal, co umí a na co (jednou) může dosáhnout, a pak jen opakovaně redefinoval limity kinematografie složitými a nákladnými natáčeními. A celou tu dobu mám k tomuhle vizionáři a snílkovi s neskutečnou dávkou kreativity a škálou nápadů obrovskou úctu. Prvotní kouzlo (přeci jenom už tyhle jiskrně barevné obrázky známe) po nějaké půlhodince lehce poklesne, paletu pocitů a nálad ale James Cameron roztočí z postupného objevování nového světa, nových zákoutí Pandory. Dobře víme, že znovu nejde spoléhat na nějaký ultra silný scénář (opakovaně se omílá rodinná soudržnost) nebo opravdu zajímavé postavy. Původně mariňák Jake Sully je vůdcem lesního klanu Na’vi, jeho láska s Neytiri trvá, což víceméně dokazují tři vlastní a dvě osvojené děti (včetně lidského chlapce). Jenže minulost dělá přítomnost a početná rodina je donucena odejít z domovského lesa a hledat azyl u spřáteleného kmene žijícího u oceánu. A tady se atrakce plnohodnotně rozjíždí. Jakmile se postavy potopí pod hladinu, je to designový skvost. Kdo žasnul tehdy, znovu zažije modrou filmovou revoluci. Množství atypických bytostí, zvířat, rostlin, korálů, míst, kombinací, tvarů, strojů – to prostě znovu nemá obdoby. Celé vizuální pojetí snímku (v až snově stylizovaném masivním akváriu obzvlášť) ostatním tvůrcům zase ukazuje záda. Ačkoliv se Cameron věnuje několika postavám (respektive sleduje jednoho ze synů, aby záhy skočil k dalšímu), pořád je to docela provařený příběh, u kterého si odškrtáváme položku za položkou. Mladé kusy si hledají místo v životě či se vyrovnávají se svou jinakostí, děj svým způsobem posouvá série „špatných“ dětských rozhodnutí. A zároveň tím, že postav je víc, v jedničce nesmírně půvabná (rozuměj sexy) Neytiri je zoufale někde vzadu. Zamrzí i to, že tvůrci mnohé berou zatraceně vážně, takže se téměř nepokusí o vtip. Rozhodně bych uvítal víc emocí (to hodně) a víc drsnosti a surovosti (to ještě víc), kterou Cameron divákům předloží až prakticky v poslední třetině (kdy vzduchem letí třeba něčí ruka). Holt mistr inovací Cameron začínal na dospělejších látkách a ty mi rozhodně chybí. Každopádně minule jsem dal čtyři hvězdy, teď vlepím dietních pět. (15.12.2022)

Co to šlo, tak jsem odolával. V jeden nestřežený moment jsem ale podlehl a druhý díl Avatara si pustil. To, že jsem ho dal na třikrát pro svojí délku, snad ani netřeba zmiňovat. Ve výsledku ale přesně dle předpokladu. Ano, je to překrásné. Vizuálně někde úplně jinde, než všechno ostatní, co ve filmovém průmyslu vzniká a v nadcházejících letech vznikne. Jenže zde vizuál jednoznačně devalvuje vše ostatní. Herecké výkony takřka neexistují, protože v podstatě koukáte na animovanou záležitost. Ta zároveň nikde jinde, než v kině nevynikne. Po příběhové stránce to pak první hodinu těžce otravuje, aby nám následně James ukázal nový národ na Pandoře a celé to chytlo alespoň tradiční zájem o typický příběhový blockbuster. Kdyby délka nebyla tak smrtící, tak na druhý díl vzpomínám radši. Popravdě ale James dalšími podobnými příběhy ze světa Pandory diváky ve výsledku spíš otráví. No, uvidíme. (30.09.2023)