To

Nic se nemění, stále chci vidět, patrně syrovější, verzi Caryho Fukunagy. Nicméně na TO jsem se těšil od preprodukce (to to vážně někdo brzdil tak, aby to vyšlo přesně na 27 let od premiéry původní televizní minisérie?) a ačkoliv jsem si ještě pár dalších měsíců musel počkat, když mi nevyšlo kino, tak nelituji, jelikož on je to možná i lepší zážitek doma. Neuvěřitelné se stalo skutečností, ale já musím pouze chválit. Ale vezmu to trošku zeširoka. Jakožto fanoušek Stranger Things prostě nemohu opomenout určité paralely. Když pominu tu naprosto očividnou, že Finn Wolfhard hraje v obou projektech (ve ST je nejlepší, tady ho i přes jeho sprosťárny důrazně zastiňuje hlavní dvojka), tak je zkrátka očividné, že se jedno inspirovalo (prostě Spielbergovská parta dětí na kolech) druhým (vtipné je, že IT jednu dobu měli točit dokonce sami bratři Dufferové), ale dle mého na sobě neparazitují, ale naopak se zároveň doplňují (i díky rozdílu dekády v ději, kde se příběhy odehrávají). Nejspíše jsou mé pocity značně odlišné i díky skutečnosti, že jsem viděl tenhle film až po tom, co mě naprosto semlela druhá řada Stranger Things, na rozdíl od všech ostatních, co si na tenhle nejúspěšnější horor všech dob stihli dojít v září a také na rozdíl od první série, která mě nechala poměrně chladným. Nicméně k filmu samotnému. Opravdu mě překvapilo, jak moc má TO kvalitní scénář (fakt tam od toho "Fuky" něco zůstalo), jak pečlivě od začátku buduje napětí, pozvolna představuje zprvu těžko uchopitelné charaktery a posléze je definuje jejich vlastními démony (zpravidla způsobenými jejich rodinnou situací) a v neposlední řadě jak pečlivě zvládá Andy Muschietti i přes 130 minutovou (!) stopáž držet tempo a nezačne nudit ani v jedné vteřině. Jeho předchozí horor Mama jsem neviděl, jelikož jsem na něj kvůli zdrcujícím recenzím nenašel odvahu, viděl jsem jen krátkometrážní stejnojmenný film, jež tomu předcházel, ale nyní přemýšlím, zda-li si ji nedoplnit a ověřit si, jestli tento úspěch není jen dílem náhody. Bill Skarsgård coby Pennywise nemá tolik prostoru a je to tak dobře, jelikož díky tomu je každá jeho scéna takzvaně "za odměnu," jeho klaunské zvrácené triky se do konce filmu neomrzí a ihned po první scéně se žlutou pláštěnkou, zásadně propálenou v prvním traileru, jsem mu přišel na chuť. Dále mě díky dvouhodinovému důrazu na prokreslování vztahů v partě sympatických kamarádů bavila i následná katarze ve finále, jež ze mě vyždímala potřebné emoce a naladila na dvojku, která tu rozhodně měla být už hned teď. Ještěže se chystá Extended cut, který snad na nějakou dobu zabaví. PS : King a jeho propletené vesmíry mě baví a i bych si od něj rád třeba právě TO přečetl, to by však nemohlo mít asi tak o 800 stránek víc, než jsem schopen přečíst. PPS : Vážně chtěj do sequelu za vyloženě fenomenální Sophii Lillis dosadit moji "velkou oblíbenkyni" Jessicu Chastain!? To si snad dělají p*del ne? :D ; à propos, The Book of Henry fakt nebyla žádná náhoda, Jaeden Lieberher je zjevně dokonalý všude. (20.12.2017) (méně) (více)