To

Včera mě na Facebooku pod postem hipstersky plačtivého článku na Indiewire pobavil komentář uživatele, který parodoval občasné kritické lamentování nad touto adaptací IT slovy "je to vlastně moc dobré, ale vůbec to nepřipomíná Tarkovského Solaris". A přidal radu "shut up and enjoy the movie". Já s ním na jednu stranu velice souhlasím. Andymu Muschiettimu se podařilo natočit dobrý film, který se poměrně věrně drží kingovské poetiky. Z adaptací jeho hororových předloh patří rozhodně do TOP 5 (spolu se Shining, Misery, Carrie a The Mist). Herecké obsazení je úžasné a režijní vedení mladých herců jakbysmet. A Bill Skarsgård ztvárnil Pennywise výborně. I tak se ale na druhou stranu nedokážu ubránit pocitu, že se z toho dalo vytěžit víc. A to i při zachování všech tvůrců a dané škatulky "líbivý mainstreamový horor". Ono tu totiž na opravdové strašení není moc času - aby se to tam všechno vešlo, tak je každé strašení ukončeno jump scarem až překvapivě rychle, nestihne se to náležitě vyhrotit a napnout (čistě po hororové stránce mi třeba nedávná druhá Annabelle přišla funkčnější, děsivější). Nejvíc mě ale mrzí, že Pennywise zde není právoplatnou postavou, ale pouhým strašákem. Je skutečně veliká škoda, že nedostal víc prostoru na mluvení. V těch pár scénách, kdy stihne nejenom bafat, ale i slovně interreagovat se svými oběťmi, je ukázán potenciál, který nebyl vytěžen. Tak snad příště v Part Two. A přespříště a přespřespříště v řadě prequelů, protože takto nosnou a exkluzivně zahranou hororovou postavu - navíc vzhledem k očekávaným výdělkům - si studio nenechá jen do dvou filmů. 75 % (07.09.2017)

„Time to float...“ To, jakožto Pandořina skříňka každého správného coulrofobika, sebou přináší pravidelné pulsy nepříliš děsivého strašení, jenž někdy až příliš uspěchaně ukusují z koláče dětského strachu. Způsob jeho zachycení, jakési vložení Kingova obtížně uchopitelného feelingu, je však Muschiettiho devizou. Byly to nevinné časy, kdy se z bodavého hmyzu často dělal koráb pouště, ale se svými obavami, fobiemi a nulovými společenskými statusy jste v nich bez pomoci blízkých byli jen velmi křehký a snadno zranitelný tvor. Pokud se do Part 2 přenesou životní zkušenosti dospělých, kdy je racionální strach už dávno náš dobrý známý, máme se na co těšit.. Nutno ocenit i respekt k předloze a výborný casting od dětských představitelů až po švidrajícího Švéda (na jeho místo zvažovaná Tilda Swinton už asi navždy zůstane lákavou neznámou). P.S.: Sophia Lillis je nová Scarlett Johansson! Ať sním Pennywiseův rudý balónek i se šňůrkou, jestli jí za pár let nebude Hollywood ležet u nohou.. (22.09.2017)

Keby mi bol niekto niekedy povedal, že bude jedného dňa, adeptom na horor roku, príbeh, ktorého základy budú položené na nerovnom boji medzi partiou teen lúzerov s klaunom, nadobudol by som dojem, že dotyčný prepadol záľube konzumácii narkotík či pančovaného alkoholu. Lenže ono je "TO" vzhľadom k našlapanému tempu hneď od úvodu, s množstvom atmosferických pasáží, doplnených o nejednu lakačku, vtipných gagov, odkazov na kultovú sériu "Nightmare on Elm Street", v neposlednom rade s dokonalým castingom (!!!) hlavných hrdinov, aký si ja nepamätám, skrátka "TO", čo od horor žánru očakávam najviac. Zábavu prepojenú so všetkým, čo má takýto žáner ponúknuť. "TO - TO" je skrátka doposiaľ horor roku, pričom aj keby nebol, Ja mám po neuveriteľne dlhej dobe ďalší top horor do zbierky. (11.09.2017)

// Fakt mě TO nadchlo. Nečetl jsem, nevyspoileroval se a do kina tak víceméně zamířil zcela nepřipravený (i když to kecám, čekal jsem duchovního tatínka Stranger Things a dostal jsem duchovního tatínka Stranger Things) no a jsem fakt spokojenej. Dětský obsazení geniální, Pennywise bych nepřál ani Batmanovi a co se lekaček týče, bylo jich tak akorát, aby nepůsobily otravně a zároveň pořád fungovaly. Aspoň teda na mě, jakožto nediváka hororů. 9/10 úplně v klidu, sázení na emoce a vztahy mezi loserama klaply na jedničku, kdyby se do puntíku drželi předlohy i u věže, mohli jsme se letos radovat hned dvakrát. Ale to v Sony né, ču*áci. (14.09.2017)

Velká škoda, že nepochybný potenciál tohohle projektu nakonec trochu dojíždí na málo invenční práci s hrůzou a strachem. Nenechte se mýlit. Pennywise je skvělý a pár lekaček opravdu vydařených. Ale Muschietti působí dojmem režiséra, který má na vytváření napětí málo času a trpělivosti, takže volí zkratky a navíc řádně oldschoolové. Bohužel Pennywiseovo vyskakování ze všech koutů plátna se postupně přejí a člověk pak jen nostalgicky vzpomíná třeba na mistrovskou stavbu zdánlivě nekonečného pekelného teroru v druhém Conjuring. Podobně filmy jako It Follows nebo Get Out vytváří z hlediska režijního dost nelítostný kontrast k téhle solidní rutině. TO ale exceluje skvělými postavami a inteligentním obrazem dospívání v indiferentním a nebezpečném světě. S figurami se dá velmi snadno identifikovat, film je vtipný a poetický, v něčem evokuje Stand by Me. Zároveň chytře hraje na trendy noty 80s nostalgie, škoda, že ne tak rafinovaně jako Stranger Things. Klub nul přiroste rychle k srdci, atmosféra Derry je patřičně tíživá... nicméně vtíravý pocit, že TO mohlo sáhnout ještě hlouběji do podvědomí, přetrvává. Musím nicméně bez mučení přiznat, že se těším na druhý díl. První kapitola patří rozhodně mezi lepší kingovské adaptace, ale když člověk vidí to množství nahromaděného talentu, je mu jasné, že mohla a měla patřit mezi nejlepší. A to se nestalo... (06.09.2017)