Den před krizí

Svět je v háji, alespoň co se financí týče. Velké firmy nás klamou a vytvářejí iluzorní zisky a procenta. A až to jednou krachne... O prvním dnu takového prvního krachu před třemi lety vypráví tento film. Kevin Spacey, Paul Bettany, Jeremy Irons, Demi Moore, Zachary Quinto, Stanley Tucci či Simon Baker - samá známá herecká jména dala vzniknout Tísňovému hovoru, jak se dá jednoduše anglický název přeložit. Proč se český distributor rozhodl poněkud nesmyslně pro anglický název, se mne neptejte. Protože firma je v tísni, a to veliké - výpočetní vzorce prodejů jsou špatně. Příběh je vyprávěn skoro thrillerovým způsobem - od začátku netušíme, co se děje, jen je zde nějaké zlo v pozadí, a onu finanční hrozbu, která ze spousty lidí udělá žebráky a jednu firmu skoro zlikviduje, postupně odkrýváme teprve společně s hlavními postavami. Ačkoliv nakonec film nepřináší nic objevného a vlastně jde ve stopách třeba Glengarry Glen Ross či obou dílů Wall Street, a pokud si libujete ve finančních zprávách o krizi, pak už vůbec nic navíc film nepřidává, přesto je zručně natočen. Nesnaží se o efektní záběry a témata, hnutí mysli jednotlivých postav poznáváme z detailů jejích chování (pláč na záchodě, scéna na střeše, rozhovor ve výtahu přes uklízečku, pohřbení psa...). Přesto se dá říci, že postavy jsou dokonale propracované, a o každé bychom dokázali říct její životní osudy, ačkoliv se o nich v příběhu nikdy naplno nemluví. Navíc film má klasickou výstavbu jednoty místa, času a děje, což se dnes málokdy vidí. V podstatě se nehneme z budovy investiční firmy, a to zhruba celých 24 hodin, počínaje čtvrtou odpolední. Hodně filmu pomáhá i tajemná hudba na pozadí. Detaily jsou zajímavě použity i na celkový názor tvůrců, zvláště poslední scéna pohřbívání psa, kdy se dozvíme o jedné z postav její životní příběh, a dojde nám, že svých 34 let obětovaných firmě, zbytečných a marných, zahrabává do hrobu společně s nebohým zvířetem. A protože zvuk kopání hrobečku pokračuje i v závěrečných titulcích, dojde nám i ten přesah, že podobný hrob se kope nám všem díky nesmyslným praktikám bank a investičních i pojišťovacích firem, a že v období této krize to bude stát i hodně životů. "Taky jsi mohl celý život dělat výkopy." - "Jo, ale to by po mně zůstaly aspoň ty díry v zemi." (05.03.2012)

Co jsem tu taky čekal jiného? Banda finančníků, ztvárněná bandou skvělých herců, zde předvádí absolutní lidské dno, jen bohužel s trochu nudným průběhem, který nezachrání ani nejlepší monolog filmu připsaný Jeremy Ironsovi na konci filmu. A pak, že je recese přirozeným procesem hospodářského cyklu...:-) (30.07.2019)

Od té doby, co je Kevin Spacey uměleckým šéfem divadla Old Vic v Londýně, na filmové plátno tak nějak zanevřel. Když se ale nechá zlákat, je to většinou herecký koncert. Radost pohledět je tady ale tentokrát na většinu herců. Jen je evidentní, že tenhle svět čísel a ekonomických principů nebude úplně divácky atraktivně fungovat. (29.08.2015)

Pochopitelne aj pre cloveka, ktory netravi denne cas za monitorom sledovanim kurzov (pre nich mozno meistami az prilis popisne zjednodusujuce). Podstatnejsia je vsak skutocnost, ze cele je to zabalane do funkcneho dramatickeho havu s plejadou uveritelne zahranych postav. Wall street 2 dostava priamy KO direkt. (08.11.2011)

Když Lehmanovic bráchové namixují děsně výhodné investiční balíčky, ve kterých se za bukem schovávají přehřáté hypotéky, jež byly přiklepnuty kdejaké socce a bezdomovci, co toužil mít svých stopadesát čtverečních metrů na předměstí a splácet se chystal vracením prázdných flašek, je z toho cítit nějaká židovina. Ale co. Ti volové vědí kupodivu hovno o tom, co je volatilita, a když to náhodou půjde do hajzlu, vždycky se najde nějaký debil, co to koupí, místo třista mega vyděláme dvě stě, což na pohodlný důchod na Kajmanech snad vystačí. A přinejhorším jim tam ten černoušek nalije pár miliard z daní těch, co jim pozabavuje baráky, aby se mu nezhroutil chozrasčot. Docela milý Teufelkreis. Spekulativní, parazitičtí zmrdi, co se pakujou přesouváním virtuálních peněz budou nadále v bavlnce a plebs může klidně pár let žrát omítku. Jo, jo, velcí kluci a ty jejich zábavné hry! Místo, aby druhý den viseli na kandelábrech, vysmahnou si ze státních podpor macaté bonusy a Dolce vita může pokračovat v nejhorším případě na nějakém roztomilém karibském ostrůvku. A vy ostatní hlavně dál plaťte daně, idioti!! (31.10.2011)