Blondýnka

Jako okouzlenou MM mě film samozřejmě velice lákal, fascinovalo mě vizuální zpracování a Ana de Armas mi přišla neskutečně vhodná pro tuhle roli. Nejdříve jsem však přečetla knihu a musím říct, že problém pro mě představoval fakt, že se jedná o román inspirovaný životem skutečné osoby, a já pořád nechápu, proč vlastně něco takového vzniklo. Navíc po smrti dotyčné, jejíž jméno a osobnost láká a fascinuje dodnes a bude ještě dlouho a hlavně, která k tomu už nemůže nic namítat. Že by důvodem byla vidina jistého výdělku? Mnohem častěji mě spíše napadala nějaká osobní msta, když se na autorku podívám. Zároveň mě velice překvapila řada vulgarismů a explicitních sexuálních popisů, občas i téměř hororových scén. A kniha putovala o dům dál, i když občas jsem s autorkou souhlasila, např. okolnosti kolem natáčení filmů Někdo to rád horké a Mustangové, popisu vzhledu a úprav MM, jejích tužeb. Trochu jsem se proto filmu bála, některé scény mi stačilo si při čtení jen představit. Ale musím říct, že Blondýnka mě dostala, i když předlohou byla taková hrůza. Dotkla se mě, dojala mě, překvapivě i rozesmála, vizuálně opravdu nadchla a Ana De Armas je excelentní, moc krásná a zatím ze všech představitelek nej. I když její sledování většinu času bolelo, i pár slz jsem uronila, vlastně se mi strašně moc líbila, jakoby věrně promlouvala z fotek, které člověk tak dobře zná a všechny je opravdu mám. Z předlohy si (i kvůli stopáži) naštěstí vzala jen něco a narozdíl od knihy si tak zachovala svou kvalitu a je tam snad cítit trochu i úcta k MM, tu v knize hodně postrádám. (21.04.2024)

Ana skvělá, zbytek je režisérova onanie nad sebou samým. Nůžky, sestříhat to na zlatých devadesát minut a věřím, že bych chválila jinak. Tři čistě za Anu a její stavy, za kameru, výpravu, kostýmy a masky, ale za scénář, střih, režii, za laciné a lascivní vyobrazení MM, která mimo to, že byla na hlavu a musela podržet kde komu, na sobě dřela jak mula, cvičila, posilovala, učila se, makala, vytvořila si sama image, čeho se tady nedočkáš ani náznakem. Pouze roztažených stehen. Z tohoto úhlu bych nešla ani do hvězdy jedné. Rozumím záměru ukázat odvrácenou stranu MM, ostatně vše, co je ve filmu, je opřeno o fakta, ovšem jeden úhel mi k jejímu vyobrazení nestačí.  Film nemá moc spád, švih, vleče se, je to nekonečná psycho depka na upršený podzim, uondané, nezábavné, nekonečné artové záběry nudí, brutální záběry jsou zase vyšvihané do extrému, čili dělají film odporným, několik scén, které jsou skutečně oslnivé, známe dávno z upoutávek, těch je na takto dlouhý film málo, jinak je MM znázorněná jako absolutní troska, psychiatrická pacientka, u které je mi z tohoto podání záhadou, kdy stihla a jak zvládla zazářit na plátně způsobem, že ji i dnes zná každý. Rozpaky. Protože ona byla slunce a makač. To tvrdili lidé, kteří se s ní osobně setkali. Tady? Neurotická, vytřepaná kuňkalka, plazící se před všemi po zemi, neschopná se starat ani o sebe. Hadra. To samozřejmě ve finále jejího krátkého života pravda byla, ale nebylo to tak vždy. Samotný zadek na její slávu skutečně nestačil. Tančila, zpívala, jak drak, byla komediální herečka, Chaplin v sukni. Měla to těžké, byla nemocná a závislá, ale zároveň byla šikovná, zábavná, velmi milá a snažila se. A to se z filmu nedozvíme ani náznakem. Prostě stačilo jen podržet, šukat ve třech a kouřit Kennedymu. No ono si to své příznivce najde, to zas určitě, z mého pohledu je snímek natočen tendenčně, Ana byla fantastická, vystihla ji opravdu mimořádně nejen fyzickou podobou, ale i výrazem, ale že bych film chtěla vidět opakovaně? To nikoli. Kolotočářský, přebarvičkovaný Elvis v tomto letošním minisouboji u mě vede. (28.09.2022)

Téměř tříhodinové „misery porn“ televizního vzezření, které svou náladovou a vizuální monotónností ubíjí už po prvních 45 minutách. Ana de Armas podává odevzdaný a vtahující výkon, ale přál bych si ho vidět v jinak pojatém snímku. Pár scén (zvlášť těch s embryem) vysloveně překračovalo hranici citově vyděračského kýče. (20.12.2023)

Najnetradičnejší/najnekonvenčnejší biopic since Van Santove Posledné dni. Luhrmann mal k Elvisovi diametrálne odlišný prístup (určite viac "bežnému divákovi" prístupný), poteší však vidieť za tak krátky časový úsek dva tak kvalitné hollywoodske filmy založené na reálnych ikonách americkej popkultúry, s neotrelou formou, a najmä reálne hutnou výpoveďou (a ako veľmi je Blonde historicky presná ma naozaj nezaujíma - je to fikcia). Že to príde práve od netflixu by som nečakal. Čriepkovitý, no vrstevnatý, halucinogénny body horror (okrem iného) o mizogýnii, v ktorom mužské ego rozožiera nielen telo, ale i dušu. Zároveň neotrelá dekonštrukcia Monroeovského mýtu, klobúk dolu pred Anou de Armas. (08.10.2022)

Přísný záblesk jedné éry Hollywoodu. Děsivá koláž momentek z života Marilyn Monroe. A slušná obžaloba slávy a misogynie. Andrew Dominik servíruje přesný opak amerického snu. Zajímalo by mě, jestli je tam tolik skoro až pornografických scén jenom proto, aby režisér poukázal na to, že jsme se jako společnost vlastně nikam neposunuli a tohle bude to hlavní téma, které bude tvořit headliny. Mám s tím ale podobný problém, jako s Dahmerem. Některé výjevy v projektech opírající se o skutečné události by možná divák takto zdramatizované snad ani vidět neměl. (30.09.2022)