Blondýnka

V každom prípade musím povedať, že posledná trištvrte hodina je útrpnou bodkou za týmto filmom, kde všetci vieme, čo sa stane, a netušíme prečo sa to tak naťahuje. Napriek tomu som ochotný privrieť aj kurie oko a dať štyri hviezdičky. Snímok je totižto veľmi kvalitne natočený, striedanie čiernobielych a farebných scén ho z umeleckého pohľadu posúva vyššie, herecky a typologicky vyhráva. (19.02.2023)

„MŮŽETE MI ŘÍKAT NORMO…“   Artový a intelektuální drama, plný Hollywoodu padesátejch let. Jedno se tomu upřít nedá – Ana de Armas je OKOUZLUJÍCÍ! Jinak je to příšerně dlouhý, někdy fakt hodně artový a jestli o MM víte málo, tak i to vám (zřejmě) zvošklivěj. Je to totiž o životě, kterej nechcete prožít, takže místo oslavnýho životopisu očekávejte hodně depresivní film. Ovšem bacha – sama autorka knihy říká, že jde o fikci. Takže babo raď! Prostě zlatej „Můj týden s Marilyn“.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2000 napsala Joyce Carol Oates, neznám.  2.) Na filmy koukám kvůli kozám.  ///  Thx za titule „Vít Bezdíček“.                PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (01.10.2022)

// Ana de Armas ve své životní roli, a fakt si po zhlédnutí nedokážu představit, že by tady Marilyn někdo dokázal zahrát s větší něhou, s větším pochopením, s takovou mírou zranitelnosti a zároveň postupnou dávkou deprese a schizofrenie, jako to dala tahle kubánská kráska. O to větší škoda, že její fenomenální výkon shazuje sám režisér svojí honipérskou snahou vybrousit formu do jakési metafory na marilyninu rozvrácenou psychiku. Je to ale konzistentně nekonzistentní, roztříštěné, prakticky bez příběhu a tím pádem i bez emocionálního dopadu, protože co vidíme, jsou jen útržkovité střípky ze života slavné herečky. Dominik samozřejmě přichází s plno zajímavými nápady, ostatně kdyby tomu tak nebylo, byla by to vyloženě ostuda, jenže ve výsledku je z nich funkční jen minimum, a tak se tahle 166minutová "biografie" jen zdlouhavě motá od scény ke scéně, občas se pokusí pobouřit, ale je to převážně marná snaha. Témata Blondýnky totiž nejsou ani nová, ani svěže pojatá, nenutí diváky pokládat žádné otázky, které už si nekladli někdy předtím, a pak prostě skončí. Doufal jsem v mnohem silnější a především celistvější zážitek. 6/10 (28.09.2022)

Už jsem to myslím mnohokrát naznačovala, ale nejsem si jistá, jestli vyloženě řekla naplno: Nenávidím životopisné filmy. Specificky tento druh životopisných filmů, které nemají vlastní příběh/úhel pohledu, ale zaštiťují se tím, že pokrývají životní příběh osoby xy, případně že odkrývají její "skutečné já". H*vno. Jediný životopisný film, který uznávám (a který je nejlepší ze všech), je Velvet Goldmine, a to proto, že je to přiznaná fikce. Dominik si děj svého filmu tahá z otevřeně nepravdivé a vyfabulované knihy, z paty a nejspíš taky ze zadnice, a během toho deklaruje, že "neodvrací oči od Marilynina utrpení" a "ukazuje predátorskou tvář filmového průmyslu", zatímco v minulosti sám neměl problém točit film pod Harvey Weinsteinem a rozhodl se do svého filmu zařadit antipotratovou agitku založenou na drbech místo toho, aby třeba zmínil, že Marilyn celý život bojovala s endometriózou, kvůli které pravděpodobně nedokázala donosit žádné své těhotenství. Jsem si jistá, že tento film je oprávněný odpad, ale přece jen bych ráda pochopila režisérovy záměry a motivace. Většina jeho starších filmů byla taky fikce inspirovaná realitou, ale nemůžu si pomoct - v minulosti se mu tento důležitý detail dařilo přesně vyjadřovat pomocí vypravěčských a filmových prostředků, kdežto Blonde je prostě žumpa předkládaná jako "mistrovské dekonstrukční umění". Film diváky kritizuje za to, že se na filmy a herce vůbec dívají, a promptně svou hlavní postavu fetišizuje jako ultimátní manic pixie dream girl, která za celou dobu neudělá jediné vlastní rozhodnutí, na všechny situace reaguje stejným uslzeným výrazem a jejíž celá osobnost a historický odkaz jsou zredukované na "daddy issues" a "četla Rusáky". Navíc je to vystavěné na herečce, která na plátně nepředstavuje komplexní ženu z masa a kostí, ale pouze snaživě pochoduje z napodobeniny jedné slavné pózované fotky do druhé (zatímco režisér to vydává za skutečný život) a předvádí jednorozměrné cvičení v imitaci někoho tak hluboce zakořeněného v popkulturním podvědomí, že je z principu nenapodobitelný. Tento tríček se snahou co nejvěrněji napodobit dobu dávno minulou (místo vytvořit svou vlastní hrdinku) se velmi rychle omrzí, zbytek takřka tříhodinové stopáže je kvůli tomu vyloženě nesnesitelný. Kéž by tak ta scéna, kdy se probudí v zakrvácené posteli, existovala v rámci úplně jiného filmu. (06.10.2022)

Prakticky tříhodinový, černobílý a hlavně silně depresivní snímek o herecké legendě, sexbombě i Hollywoodu 50.-60. let, kdy krása byla spíše na škodu. Ana de Armas je pastvou pro oči a její ztvárnění Marilyn je po vizuální stránce tím nejsilnějším z celého filmu. Bohužel zmíněná délka je ubíjející a pojetí, které je jen sbírkou depresivních obrazů určitě nesedne každému. (10.10.2022)