Jeden musí z kola ven

Mnoho mojich obľúbených užívateľov píše jasne, ale musel som sa presvedčiť sám na vlastné oči. Presvedčiť sa o tom, či skutočne táto skvelá herecká zostava a príbeh, ktorý aspoň na papieri vyzerá zaujímavo nedokázal u mnohých vydupať viac ako tri hviezdy. Teraz je to jasné i mne. Film je naozaj nezáživný a v istej chvíli som uvažoval, že to vypnem. Nemá zmysel rozpisovať sa o nejakých skvelých hereckých výkonoch, pretože všetci odviedli iba svoju prácu. Príbeh v skratke je jasný ako facka, ale vyrozprávaný je ťažkopádne a pomerne ťažko sa v ňom orientuje. S blížiacim sa záverom a postupným odhaľovaním kariet je to o niečo záživnejšie, ale film by som ja neodporučil nikomu. Nudná rutina s hereckými hviezdami, ktorým som neodolal, hlavne G. Oldman a M. Strong. Slabé tri hviezdy. 50%. (23.03.2014)

Vlastně naprosto brilantní špionážní drama, který se ale musí sledovat setinu po setině, detail po detailu. Až v tu chvíli vynikne a těžko si ho člověk užije, když je po celodenní šichtě a těší se, že večer zapluje do křesla a foukne tam právě tenhle film. Tak jsem to vlastně udělal já a nebylo to úplně ono. Chvíli jsem u filmu únavou odpadal a i přes perfektní herecké výkony jsem zaregistroval nudu a skutečnost, že film se vleče. Ale kdo se vleče, neuteče, takže i na mě nakonec musel padnout závěr filmu, který to suprově zvedl, protože jako správný špionážní film, dokázal překvapit…a to rovnou několikrát. (03.04.2013)

Alfredson je precizní hodinář, který pod ledovým příkrovem formálně dokonalé a fetišisticky stylové režie dokáže nacházet překvapivé emoce. Film, v němž se de facto pouze přemýšlí a vzpomíná... a přesto mě dokázal napnout jako strunu. Pokud jsem v případě nedávného špionského retra Dluh vyzdvihoval jako vrcholnou scénu precizně zkomponovaný "únos přes čáru", musím v případě tohoto kousku vyzdvihnout celek - protože načasování, správná vibrace a ten nejčistší konzervativismus se tu prolíná s drobnokresbou charakterů a nesmírně zábavnou aktualizací dobových kulis. Nelze si nepovšimnout, že Jeden musí z kola ven je s ohledem na svou stylizaci místy až absurdně důsledný a vypadá (záměrně) jako kulisová podívaná. Kulisami je tu paradoxně to, co tradičně bereme za jádro výpovědi (napínavý příběh, ideologický kontext) - svůdnost Alfredsonova filmu je právě v těch detailech, které by jinde byly jen pro "efekt reálného". Lahůdka, kterou chci vidět znovu... (01.02.2012)

Takhle si má bujná fantazije představuje skutečný svět špionáže. Film vyžaduje stoprocentní divákovu pozornost, protože různý odbočky do minulosti a podpříběhy můžou trošku vařit gulášek, ale pokud se dostanete do příběhu, tak se vše v pohodě dá sníst a ještě budete škemrat o přídavek. Je to neskutečná kvalita, jak ze strany herecké, tak ze strany filmařské, práce s atmosférou, kde přebíra vládu madam paranoia se už líp povést fakt nemohla. V kategorii špionážních filmů působí snímek Jeden musí z kola ven jako Aston Martin mezi škodovkama. (15.02.2012)

Krtek v Cirkuse. Tentokrát však nepůjde o kreslenou postavičku Z.Milera (ač díl s úkolem „Zničit krtka!“ vyvstane na mysl), nýbrž o šachovou partii z války, v níž první linii představovala křesla kanceláří tajných služeb. Přišel už mat? Je bílá královna opravdu bílá? A nehraje se nakonec dáma? Kdo čeká střílení, honičky a líbání vnadných agentek, ať zrovna zavře šachovnici.. Film, který vyžaduje pozornost a pak vám to vrátí měrou vrchovatou. Film s neuvěřitelným citem pro detail, plný drobných i větších náznaků (triviální scéna s včelou v autě odhalí charakter a schopnosti Smileyho lépe, než tisíc slov). Film ze světa, kde emoce, ač se je člověk snaží držet stranou, nakonec rozhodují. Alfredsonova odtažitá režie je fungujícím protipólem k emočně silným scénám, které jsou i díky dokonalému obsazení velmi naléhavé (výměny pohledů Haydon - Prideaux, Smileyho imitace dávného rozhovoru s ruským protějškem). Vůbec obsazení.. Strong, Hardy, Hurt, Hinds, Firth - vždyť já bych hltal každé jejich slovo i kdyby seděli v křesle Nedělní chvilky poezie. A Oldman? Za kostěnými obroučkami hraje každým obličejovým svalem - precizní ukázka nonverbálního herectví. Při pohledu na jeho tvář mě napadlo, jak dobře maskéři 19 let zpátky trefili při tvorbě jedné z podob transylvánského hraběte jeho budoucí podobu. Akorát teda s tím rozdílem, že nyní nemá na hlavě účes Stelly Zázvorkové, ale ten by se stejně do zasedaček MI6 příliš nehodil.. Alfredson zkrátka připravil můj šálek čaje - silný účinkem a přitom chuťově jemný. Rád si jej dávám ráno ke snídani a přikusuji k němu salónní intelektuály.. (11.10.2012)