Banáni

„Vzpomínám, když jsem byl ještě kluk, tak jsem jednou ukradl porno tištěné Braillovým slepeckým písmem. Mnul jsem ta neslušná místa.“ Woody přesně v té tvůrčí a herecké poloze, v jaké ho mám nejradši (co do kvantity ale i kvality humoru bych film zařadil hned za nepřekonatelnou Lásku a smrt). Banáni jsou opravdu bravurní směskou satiry a komedie. Kriticky narážejí na poměry v USA (předvádění stroje, tlumočník, operace), „banánových“ zemích (popravy, převrat, výcvik), média (úvodní reportáž, kostelní reklama na cigarety, svatební zápas v ložnici), soudnictví (znamenitý proces!), FBI (vyslýchání obžalovaného, ochrana státníka) a mnoho dalších oblastí, přičemž si neberou žádné servítky (fajn jsou také absurdní scény jako večeře, objednávka, telefonování, romantika u vody či los). Jak už to tak u Woodyho bývá, tak samozřejmě krom zábavných situací jako takových nechybí Banánům také pořádná porce hlášek, vtipné monology a dialogy (Allen neopomněl ani trochu té filosofie, a to ve scénách s přijímáním/dáváním a láskou). Film příjemně rychle uběhne, fajn je také hudba a jako třešnička na dortu se zde objeví mladý Stallone. Hodnotím poměrně jasným plným počtem. „Byl jsi někdy v Dánsku?“ – „Byl jsem v... ano, ve Vatikánu.“ – „Ve Vatikánu? Ten je v Římě.“ – „No, v Římě s tím měli takový úspěch, že se rozhodli otevřít ještě jeden v Dánsku.“ (09.01.2014)

Co vám budu povídat ja přitom filmu vyváděl jak kráva. Rozchechtal jsme se zhruba ve druhé minutě filmu a zastavil se asi po 4 hodinách a to film trvá jen necelou hodinu a půl. Tohle bych nemohl sledovat večer s holkou poněvadž bych se smál i během sexu, taky bych to nemohl sledovat těsně před nějakou rvačkou, protože bych dostal pěstí a já bych se začal smát. A absolutní bingo bude, až přijdu k vietnamcovi a uvidím tam banány, mám pocit že pak bouchnu smíchy tak, že mě zase odvezou k Chocholouškovi . Woody Allene mé bránici si dal takovej záhul, že ani poslanci státnímu rozpočtu nedávaj větší. Mistr Woody ode mě dostává zlatou medaily za dialogy, z nich prostě smíchy serete vajíčka. Tady si uložím nějakou hlášku, až budu mít zase nějaké fiasko u holky, aby mě tahle hláška zpravila náladu: Vzbouřenec "Máte šanci zemřít za svobodu" Woody: " Svobodu miluji, na druhou stranu smrt poznamená můj sexuální život." (04.09.2007)

Mnohem raději mám Allenovo filmy, které nejsou tak „crazy,“ ale Banáni patří mezi ty povedené ztřeštěnosti. Komedie je to vskutku trefná, neboť latisnkoameričtí diktátoři jsou od Fidela po Chavéze jsou pěkná svoloč a v zásadě jsou všichni stejní. Film je nacpán porůznu vtipnými gagy, přičemž převažují ty opravdu dobré. Nejvtipnější scény jsou následují po tom, co Fielding Mellish dorazí San Marcos. Woody Allen chtěl co nejvíc rozesmát, a tomuto možná trochu obětoval i ucelenější příběh a smysl existence některých scén, které ve filmu moc význam nemají. Jinak místy prosvítá skvělá režie, která napovídá že kdyby Allen chtěl zvládnul by natočit i vážný film na stejné téma. (07.12.2011)

Několik málo geniálních fórů v umaštěném a osoleném obalu? Ale nakonec proč ne. Ultimátní scéna s Novým zákonem ke konci jak vystřižená z České sody a soud slibovaly mé odpuštění, kdyby se celý film tak trochu nepohnojil závěrečnou částí v posteli, která měla nevyužitý potenciál jako ostatně dost dalších poslepovaných scének. (22.08.2007)

Woody Allen svůj divnohumor sype v Banánech do diváka vysloveně pod tlakem. Není deseti vteřina, aby nevytvořil nějaký gag. Jenže to neuvěřitelný množství humorných scén chvíli vytváří naprosto brutální a nekončící smích, který je zároveň sem tam vystřídán scénou, na kterou civím, jak na popravu. Což asi byl i záměr. Například ta první scéna s tou vraždou diktátora byla totiž tak brutální, a asi i záměrná amatéřina, že to vlastně bylo docela vtipný. (04.11.2015)