Bratrstvo

Tady se o sebe třískají dva aspekty, které nemůžou ve vzájemné symbióze fungovat. Naši dva hošani jsou prostě a jednoduše nácci. Ani jeden není vykreslen za pomoci jakékoliv polehčující okolnosti, která by ho v očích diváka dokázala od toho faktu ospravedlnit. A najednou po nás režisér chce, abysme s těmito postavami začali soucítit, litovat je, fandit jim, ačkoli jsou vlastně ohrožováni něčím, co sami oni celý film zastávají. To prostě nemůže fungovat. Anebo může, ale Bratrstvo to nezvládlo. 6/10 (08.03.2015)

"Romeo a Romeo." Páni mají radši... jeden druhého. V dobrém i zlém, klevetníků šém. O citech přísně tajných pomlčte, polibkům nebraňte. Povoleno zákonem lásky, zapovězeno zákonem "konšelů společenství." Kdo chce ctít náš řád, nesmí vybočit z jeho řad. S dezertéry stanov rychlý proces vykonejte a již je mezi nás nepouštějte. Stalo se jedné noci...Milostná scéna se v tichý akt probouzí, na intenzitu rozkoše nahlíží, zmítá se ve volném pádu, křičí smyslnou něžností, odpoutává se, dostává se pod kůži, se vší to romantičností zve ku lásce vás. Vztek a zášť však servaly intimitu z nás. Prozrazeni něhou svou, potrestáni rukou (ne)chtěně bezcitnou. Když se city nevzdají, každé rány poleví. Tento cit nelze p(r)ominout, ani čas nemůže trhnout milostnou oponou. Budu tě držet za ruku tvou, oddaně čekat na větu zamilovanou. (08.03.2015)

“Skrotená hora” po nacisticko fašisticky ma nijak mimoriadne nezasiahla, nakoľko pre danú tému ani z ďaleka nenachádzam pochopenie, pričom keby som aj našiel, len zriedka kedy, respektíve takmer “nikdy” sa dokážem vcítiť do pocitov hlavných postáv. Nie, nevedia mi “4%-tní”, no tak isto nemám dojem, že by to bolo “normálne”, ba dokonca prirodzené. Rodina je: muž, žena, dieťa. Určite nie: žena, žena, dieťa, respektíve úplne cez “čiaru” a moje chápanie: chlap, chlap, dieťa. Mňa by zaujímalo, kam toto ľudstvo s týmto zmýšľaním speje .. (05.05.2018)

Film jsem po několika letech viděla podruhé a děj jsem si pamatovala jen matně. Byla jsem zvědavá, zda na mě zapůsobí jako kdysi. Ze začátku jsem tomu moc nevěřila, ale když došlo k prvnímu náznaku citového vzplanutí mezi Larsem a Jimmym, tak už jsem v tom zase lítala. Každému je asi jasné, že prožívat homosexuální vztah a zároveň být členem spolku neonacistů je zaručená cesta do pekel. Jak já těm dvěma fandila a taky se o ně bála. Navíc Thure Lindhardt a David Dencik zahráli milence tak věrohodně, že to mezi nimi až neskutečně jiskřilo. V hloubi duše jsem si přála, aby jim to vyšlo. Přesto musím ocenit ten víceméně očekávaný destruktivní konec, bez nějž by příběh byl jen těžko uvěřitelný. (22.03.2020)

Film hodně stojí na sympatiích s hlavními hrdiny. Jestliže postava „Jimmyho“ prochází složitým a velmi zajímavých vývojem, tak „Lars“ je spíše otravný a ne příliš přesvědčivý (navíc herec je velmi nehezký). Námět těžící z kontroverzního prostředí neonacistů je vcelku originální, nějaké okamžiky mi však přišly až příliš nadsazené (koncert, tetování, motivace k jednání). Spousta prostoru je věnována pouze domněnkám, přičemž si myslím, že zrovna tohle téma by mohlo být zpracováno více explicitně. Hudba: několik opakujících se strunných motivů zajímavě přispívá k atmosféře snímku. (04.04.2013)