Neviňátka

Neviniatka stoja na atmosfére, pokiaľ niekto očakáva skutočnú hrôzu založenú na ľakačkách či zdeformovaných tvárach duchov a príšer, musí si pustiť niečo omnoho aktuálnejšie. Scenár sa snaží udržať všetko v rovine nejednoznačnej čitateľnosti, a tak si "pravdu" budete musieť zložiť sami a u viacerých divákov sa bude líšiť. Claytonovi, Archibaldovi a Capotemu ale išlo o vyjadrenie pomocou metafor skutočných vzťahov medzi deťmi a dospelými v reálnom svete, ktoré nie sú ani zďaleka tak polarizované, ako si možno mnohí rodičia nepriznajú. V tom, ako sú tieto dve deti vo svojom stále útlom veku vyspelé, bez ohľadu na to, či sú, alebo nie sú ovládané mŕtvymi, je film neuveriteľne nadčasový. Posadnutosť bývalými zamestnancami nám oznamuje taktiež nie príliš jednoducho prijateľnú pravdu, a to, že naša výchova sa skladá aj z kopírovania našich negatívnych vlastností našimi deťmi. Mimochodom film atmosférou a pomalým tempom, ako aj ženou v hlavnej úlohe a dvoma deťmi, pripomenie The Others, Aménabar sa v Neviniatkach asi husto inšpiroval. (21.03.2020)

Zatímco se svět oklepával z šokujícího Hitchcockova Psycha, ve Velké Británii vznikl působivý psychologický horor, který dokáže pracovat s atmosférou, i stíny a tmou stejně tak mistrovsky, jako zmíněné kultovní Hitchovo dílo. Neviňátka nejsou klasickou duchařinou, spíš se soustředí na postupné, pomalejší budování atmosféry. Snímek nikam nespěchá, kousek po kousku objevujeme spolu s hlavní hrdinkou v podání Deborah Kerr temná zákoutí gotického panství, stejně jako nám jsou postupně odhalována děsivá fakta o bývalých zaměstnancích. V tomto panství se neprohánějí zástupy duchů, ani na Vás nevybafnou laciné lekačky. Jsou tu "jen" malá "Neviňátka" ve velkém baráku se spoustou místností a dva duchové, kteří mají důležitou práci. Když jsem poprvé spatřila "Ženu v černém" na chodbě, říkala jsem si Proboha, to ne... A ta písnička... Tak se kdysi dokázalo děsit. A nebyly k tomu zapotřebí speciální efekty, znetvořené přízraky, litry krve, ukřičené hrdinky ani šílení vrahové. Tento snímek je precizní ukázkou filmového hororového řemesla. Je inteligentní a důmyslný. Myslím, že jsem ještě neviděla horor, jako je tento. (27.03.2016)

Šuplík nadepsaný jako "Duchařský horor" patří mezi má oblíbená odvětví bubu žánru, protože se tvůrci nemohou spolehnout jen na explicitní násilí a hektolitry různě zbarvených tekutin (pokud nejsou ochotni jasně ukázat svou neschopnost), ale musí předvést opravdu kreativní práci s příběhem, atmosférou i napětím, pokud chtějí, aby výsledek za něco stál. No, a pokud jde o mně, Britům se to při natáčení tohoto snímku podařilo, přestože si myslím, že přece jen nešlo o typickou duchařinu. Tvůrci se rozhodně nevydali zkratkou, tempo bylo opravdu pozvolné, film nebyl hlavně zpočátku zrovna nabitý napětím a víte co? Vůbec mi to nevadilo, protože jsem na sebe už nejednou proflákl, že jsou anglická venkovská sídla mou slabostí, a když je ještě usadíte do viktoriánské doby, máte u mě první body k dobru. Takže jo, užíval jsem si pomalou část, užil jsem si i část atmosférickou, ale s veškerým respektem k ženám a dívkám musím konstatovat, že na mě ty ječáky působily stejně jako zubařská vrtačka. / Poučení: Pokud si nejsi naprosto jistý, nepouštěj se do větších akcí. (21.01.2024)

Horory nemívám příliš v lásce a proto jsem tento film déle odkládal. Než se ale stačil rozjet, zaujala mě i pohltila Neviňátka natolik, až jsem zapomněl, o jaký žánr vlastně to má zde kráčet. V prostředí starého panství uprostřed krásné přírody a temné vilky začal příběh s tak osobitou atmosférou, tak výborným rozehráním vztahů, tak perfektním vykřeslením postav obou dětí i nové služebné a současně tak precizně gradovanou hlavní zápletkou, že by se režisér za svou práci nemusel stydět, ani kdyby místo hororu chtěl natočit ryze psychologické vztahové drama. Co chtěl, on ho zde Clayton přímo natočil! Ačkoliv s duchařským tématem, Clayton rozehrál s Deborah Kerrovou a dvěma dětmi sugestivní drama, které na vás dokáže silně zapůsobit i bez jediné výstřední „lekačky“. Vyvrcholení včetně závěrečné pointy je sice až příliš protnuto duchařtstvím a ďáblovým prokletím, svým poselstvím jde tak trochu mimo mě, ale nesporné kvality filmu stejně musím ocenit. V rámci žánru určitě jeden ze skvostů své doby. ---- „Já nechtěla děti zničit. Já je chtěla zachránit...“ 75% (28.09.2020)

Nebavilo ma to. Nechápal som tomu. Zostarlo to. Výprava zámku v lone prírody a blízke jazero majú niečo do seba, poteší tiež chytľavá pesnička a film obsahuje asi dve celkom fajn tiesnivé scény. Ale inak nuda podložená nezaujímavým scenárom, mdlými dialógmi, čudným koncom a s postavami, ktoré by si zaslúžili hodiť takú tú hnusnú lepkavú mucholapku do vlasov za svoje nechutne hysterické vrieskania, z ktorého ma boleli korene zubov. Jamesova kniha bola sfilmovaná viackrát, ale vyložene odporúčam azda len seriálové spracovanie The Haunting of Bly Manor od Mikea Flanagana (a už ono nie je žiadny zázrak, ale snaha sa mu nedá uprieť). (28.10.2019)