Požáry

Požáry se vpálí hluboko do paměti a pak v ní ještě pěkně dlouho dohořívají a doutnají... Nejen kvůli silnému ději, ale především díky tíživé atmosféře, která se zadře hluboko pod kůži. Na to, že jde v zásadě "pouze" o vztahové drama se to snaží honit dost (tématicky rozdílných) zajíců najednou, ale většinu stopáže je tento širší záběr spíše ku prospěchu. Osobně bych se snad jen obešel bez finální doslovnosti a "notářských" peripetií ze současnosti, které poněkud rozmělňují působivost osudů Nawal Marwan(ové?). (28.08.2011)

Sourozenci jsou po matčině smrti konfrontováni s jejím odkazem na bratra a otce a začnou oba hledat. To vše se odehrává ve dvou liniích. Jednak je zde vykreslen příběh matky a to, jak se dostala za hranice muslimské země kdesi na Blízkém východe a druhak můžeme sledovat oba sourozence, kteří pátrají po svých příbuzných. A mě to prostě nebavilo. Pokud se jednalo o samotné sekvence matčina příběhu, tak se bylo jakž takž na co koukat, ale fundamentalistické prostředí islámské společnosti znám dávno i z jiných filmů. A samotné hledání bylo nezáživné. Navíc herci byli všechno, jen ne sympatičtí. Asi na tohle nemám ty správné buňky. 30% (09.11.2013)

46th KVIFF 2011 - TRIBUTE TO DENIS VILLENEUVE - Pocta Denisi Villeneuvovi (Incendies / INCENDIES / Požáry) - Když jsem film viděl před pár týdny, neměl jsem slov. Jediné co jsem byl schopen říci bylo "masakrální"... Absolutně úžasný film ve všech směrech. Opět se nacházíme v různých časových pásmech, vidíme příběh z různých pohledů... Stále jsem si dával dohromady souvislosti, přemýšlel jak to bude pokračovat, dával dokupy střípky příběhu až vše dospělo k absolutnímu šoku. Člověk se musí soustředit na každou minutku, aby mu něco neuteklo, aby vše do sebe nakonec zapadlo. Za pár dnů by se měl tento snímek promítat i na filmovém festivalu v Karlových Varech tak všem VELMI DOPORUČUJI!!!... - 28. 5. 2011 - 95% (09.09.2011)

Prvních čtyřicet minut je zabijáckých! Přičmoudlá roštěnka jde k autu (5 minut), přičmoudlá roštěnka plave v bazénu (8 minut), přičmoudlá roštěnka plácá s bratrem (6 minut), přičmoudlá roštěnka jede (7 minut), přičmoudlá roštěnka jde (12 minut), přičmoudlá roštěnka hledí k obzoru (2 minuty) a vy zálibně sledujete tlačítko "STOP" na vašem ovladači, protože na večer máte v záloze ještě něco o rakovině nebo si už dlouho toužíte po osmé "vychutnat" Vesmírnou odyseu. Pokud ovšem za tu dobu nepojdete nudou, něco se náhle zvrtne a na Blízkém východě začne být najednou útulno. A bodejť by ne! Válka, mrtví muslimové, mrtví křesťané, no prostě nic, čím by ten bílý, militantní ateista uvnitř mohl pohrdat. Do toho se puzzle pomalu začíná puzzlit a výsledný obrázek ukáže něco, nad čím by nejeden antický tragéd zlomil brk, spálil své svitky a šel si zaběhnout Marathón, aby si vyčistil hlavu a už nepsal takové povrchní bláboly. Hypochondr Oidipus by jen tklivě zaplakal a nechal se dobrovolně hospitalizovat, protože trpí těmi triviálními komplexy. (11.05.2011)

Ano, silné téma, ale podané tak nějak... na jednu stranu drasticky a násilně, abychom jako viděli, jak se muslimové a křesťané vraždili na potkání (teď mám pocit, už vraždí jen muslimové křesťany), včetně zastřelení malého dítěte, aby se nám pak začala skládat podivná historka o rodině, otci a dětech a tak, náboženství ustoupí stranou, objeví se pár multikulturních moderních narážek, a celé to přes veškerou snahu o syrovost vypadá jak vycucané za každou cenu z prstu. Jo, a ten překvapivý a šokující konec, nemůžu si pomoct, ale vzpomněl jsem si v té chvíli na Cimrmany. (15.06.2017)