Bůh masakru

Lehce humorná, lehce satirická i lehce provokativní podívaná na neutěchající povídanou mezi čtyřmi odlišnými charaktery. Jednotlivci se konfrontují, míšené dvojice uzavírají dočasné aliance - udržení intenzity konverzace, resp. hádek je sice zejména v poslední třetině dosti nucené, ale přesto zvrhle (a naprosto v souladu se zvratky Kate Winslet) zábavné. Režie je hladká, jakoby "neexistující", herci rozehrávají neřízený koncert argumentů i emocí, svou jemnou parodii na intelektuální jelita si očividně užívají... 7/10 (17.06.2012)

Herecké výkony "par excellence" ve filmu Romana Polanského, který nám ukazuje, jak jednoduše se může (ne)povinná "zdvořilostní" návštěva u zcela neznámých lidí zvrtnout. Snad nikdy jsem neviděla film, kde by bylo tak jednoduché a zároveň tolik obtížné odejít z něčího bytu:) Zpočátku nepatrné detaily v rozhovorech obou stran postupně nabývají na intenzitě a postupně gradují do okamžiku, kdy je vyhrocený konflikt nemožné oddálit, či se mu snad vyhnout. Poté nastává pravý opak slušné společenské návštěvy. Skutečný konverzační "masakr", v němž se boří hranice správného jednání, zdvořilého a slušného chování, zásad morálky a společenských konvencí. Ten den každý něco ztratil. Jodie Foster ztratila nervy, Kate Winslet hrdost, Christoph Waltz mobilní přístroj, a John C. Reilly přišel o pár lahví dobrého alkoholu. Snad jen ten křeček z toho vyšel nejlépe:) (01.03.2015)

„Naštěstí mezi námi ještě existují slušní lidé.“ V podstatě brilantní konverzačka stejně jako velmi zdařilá satira, u které se divák zlomyslně baví na účet postav, i když je fakt, že směrem k závěru, kdy začne atmosféra pořádně houstnout, se už tolik nesměje. Publikum si může užívat úmyslné trapnosti, faktu, jak všem tečou nervy a postupně se po charakterové stránce obnažují, a to všechno za společnosti 4 hereckých osobností (z nichž za celou dobu trochu přehrává pouze Jodie Foster, a to ještě ve snesitelných mezích). Jistě, někdo se u podobných filmů může nudit, milovníci adrenalinu si na své zrovna nepřijdou, ale pro mě osobně je to téměř přesně můj šálek kávy. A velmi se mi také líbil závěr, tedy ten za běžících titulků. Zřejmě nadhodnocuju, ale slabších 5* si v mých očích Bůh masakru zasluhuje a na vždy perfektně načasované telefonáty s Waltrem budu rád vzpomínat. „Nechce být pohřbena vedle mého otce, ale chce spálit a být u svojí matky, která je tam tak sama. Dvě urny vedle sebe budou žvanit a roznášet drby.“ (30.08.2013)

skoro dokonala konverzacka, pri ktorej sa budete usmievat popod fuz takmer celu stopaz. O vkusnych a inteligentnych dialogoch sa ani nemusime bavit, to je u Polanskeho filmoch samozrejmost, ale co mna teda bohovsky zaujalo, bola premena kazdej jednej postavy. To bolo nieco famozne. A kupodivu, zeny sa mi osobne vobec nepacili, podla mna prehravali az az, ale muzske osadenstvo, to je ine kafe. John C.Reilly bol bozsky! "I am a short-tempered son of a bitch!" A Chris s tym jeho "excuse me", no k popukaniu. Inak, lutujem ludi, ktori nevedia po anglicky a budu si tento skvost musiet pozriet bud s titulkami alebo s dabingom. neviem co bude horsie. V jednom aj druhom pripade sa bude musiet hrozne skracovat preklad a to je fakt skoda, pretoze kazde jedno slovicko ma svoj vyznam. (21.12.2011)

Divadelno-filmová jednohubka. Kvarteto hercov 80 minút trčí v jednej miestnosti a divák sa pri tom nenudí. Vďaka šikovne nasnímaným scénam a výborným hereckým výkonom sú konverzácie plné silných emócií a malý priestor ponúka prehliadku štyroch charakterov. Arogantný Waltz, temperamentná a falošná Winslet, hysterická a labilná Foster a latentný agresor Reilly. Dynamika filmu sa variabilne mení a racionálne úvahy postáv šikovne striedajú iracionálne reakcie. Film je ako celok súdržný, vkusne zrežírovaný a vzhľadom k stopáži a ponúknutému obsahu efektívny. (16.02.2012)