Poupata

Typický český sociální drama. A obsahuje tam snad všechny problémy, aby to pak mohlo získat co nejvíc cen, který vypovídají o kvalitě ještě míň než Oscaři. Automaty, marihuana, kluk na vozíčku, těhotenství, nezaměstnanost a ještě přidali menšinu, aby to mělo ještě něco víc. Krom toho, že ten příběh se absolutnš nikam neubírá, se ještě postavy chovají tak nelogicky, že bych jim všem přála ten konečněj ohňostroj. (14.07.2012)

Život na okraji společnosti není oblíbené téma, protože kina nenaplní. Jiráský ale měl odvahu a ukázal ho bez hysterických výstupů všech zúčastněných. Depresivní nádech je autentický a nejsilnější scény nepotřebují ani žádná slova. Smutného ponurá kamera dělá divy a Javorského postupný pád na dno je strhující. (24.04.2022)

Poupata. Film, který mi v hlavě bude znít do smrti, jako největší filmový zážitek roku 2011. Kamarád Enšpígl mi je doporučil s tím, že tenhle film prostě musím vidět a že pod čtyři nepůjdu. Problém byl, že film nejblíž nabízeli ke shlédnutí až za Vltavou v multikinu Anděl. Nicméně film moc lidí nepodpořilo a já si hrozně přál ještě na něco vyrazit do kina a tak jsem se odhodlal na skoro dvouhodinovou cestu za filmem, u kterého jsem se už předem hrozně těšil, až ho podpořím. Jenže to jsem ještě netušil, co mě čeká. Takhle vážný a ještě k tomu český film, jsem hodně dlouho neviděl. Je fakt, že už tu byla řada vážných filmů jako Pouta a další, ale žádný v sobě neměl ten punc vážnosti, jako právě Poupata. Poupata totiž naprosto přirozeně představují českou společnost, kterou tu nemůže nikdo kritizovat, dokud jí sám nezažije. A já můžu upřímně říct, že plno těch postaviček, ať už pro film důležitých nebo méně důležitých já u nás ve městě dnes a denně vídám. Včetně té postavy nejdůležitější, kterou naprosto perfektně předvedl Vladimír Javorský se svým forbesem v místni putice. Samozřejmě ale nebyl jediný, kdo ve filmu herecky vynikal. Překvapila mě i polská herečka Malgorzata Pikus, která mluvila nádherně česky, čehož si nesmírně vážím, nebo kopa mladých herců a hereček včetně vietnamských herců, kteří ukázali, co v nich je a všichni, do jednoho, předvedli naprosto perfektní výkon. To vše je pak obsaženo v atmosféře nejmelancholičtější, v jaké se film jen může odehrávat. Tedy v Severních Čechách, u čerstvě zasněžené fabriky, která den, co den zapadá dalším sněhem. Smutný, ale neskutečně opravdový příběh o životě, osudu a jeho cestách, které nám den, co den určuje, prevít jeden. (29.12.2011)

S českou kinematografií je něco špatně. To cílené zaměření na lůzry, nezodpovědné jedince, lidi, kteří si prohrávají sami svůj život svou pasivitou. Je v tom obdiv? Memento? Heroizace? Proč mankote všechny tyhle snímky o lidech prázdných jako vyschlý potok? Hoďme to do vánoční atmosféry (tohle je minimálně čtvrtý pátý lůzerský český film, kde hraje velkou roli vánoční pozadí, a je z toho umění. Kamera je zde skvělá, hudba ujde, Javorský se snaží, ale to je tak vše pozitivní, co jde o tomto filmu napsat. Jinak jde odnikud nikam, a podobně jako "vánoční" Alois Nebel nemá ani smyslupný příběh.... Mimochodem, někdo tu řadí režiséra tohoto dílka k Robertu Sedláčkovi - jenže ten dokáže používat humor, nadhled a vidět v lidech i to pozitivní. (28.05.2012)

Nejzajímavější jsou uzavřené mikropříběhy jednotlivých členů rodiny Hrdinových. Všech pět sní své sny a uchovává si svoje velká malá tajemství. Linie vzájemné (ne)komunikace je zachycena mistrně a umocňuje ji vánoční pospolitost i s účastí bizarní striptérky. Od úvodu všudypřítomná Smrt si vybírá očekávaně cíl, který do mozaiky silvestrovského reje přináší tak žádaný ohňostroj.´Bezútěšnosti je zachyceno na dvanáctiposchoďový panelák a ne na jeden byt. "Doprdelezima. (29.03.2012)