Vlk z Wall Street

Brilantní bláznivá komedie, ve které salvy smíchu střídají salvy stolice z dokonalého herectví Leonardka, když předvádí zfetovanou "mozkovou obrnu" a nechává si strkat hořící svíčky do prdele od Mistress Venice. Dokonale jsem se po celou stopáž bavil a dokonale jsem se po celou stopáž smál, cíl je tedy splněn? Pro Belforta rozhodně! Nejenom, že naprosto bez svědomí v reálném životě okrádal stovky tisíc převážně chudých lidí, kteří jen díky němu skončili pod mostem. Nejenom, že si žil jako král, on ještě vyvázl de facto bez trestu, napsal si o svém kokainovém podnikání knihu, vydělal prachy a nechal si natočit tuto monstrózně sebeheroizující a přehnanou autobiografii, ve které okradené odsune na periferii veškerého zájmu, aby v plné kráse ukázal opět sám sebe jako vtipného a v podstatě neškodného zlodějička a naivku, který ztělesňuje tak trochu pokřiveného Robina Hooda burzovního "obchodu". Ta "spodina", kterou opovrhoval a okrádal? Ta nemá ve tříhodinové stopáži ani roli komparzu, zkrátka neexistuje. Čas se ovšem mnohokrát najde pro jeho monology, ve kterých se uboze (a úspěšně) snaží obhájit a přesvědčit diváky, že: "musím zacílit na bohaté", případně desetiminutové proslovy, ve kterých žvatlá o tom, jak mu hrozně záleží na tom, aby se měl každý stejně dobře jako on. Belfort tedy nejenom celý svůj pseudopodnikatelský život okrádal chudinu, on pro ní o tom ještě natočil film, přičemž ho ona na oplátku vytleskala vestoje. Ani gram heroinu vyvolávajícího morální otázky, jen špinavý crack a debilní fízl, který si dovolí kurvit divákovi zábavu zatčením jeho hlavního hrdiny, aby na konci filmu smutně koukal do ztracena s nevyřčenou větou: "Proč jsem probůh nebyl jako on?". To je důvod, proč tento film, ačkoliv si ho po filmařských stránkách zaslouží ABSOLUTNĚ, nedostane tu vyjebanou pátou hvězdu ani kdyby mi za pět minut Belfort přistál na zahradě, zaplatil mi kokainem a nechal mě nakazit HIV od jeho žhavé manželky! 84% (26.05.2014)

Co mě překvapilo – a to poměrně negativně – je skutečnost, že Scorsese zaujímá k hlavní postavě neutrální postoj. Jakoby říkal, že dojit z lidí prachy, fetovat a brousit kurvy je vlastně docela fajn. A to je pro mě, jakožto zastydlého idealistu, docela velký problém. Zatím u žádného ze Scorseseho filmů na konci nechyběla nějaká katarze, tady jsem se jí bohužel nedočkal. Uznávám fantastickou filmařinu, která ve mně nejednou dokázala vyvolat úlevný smích, ale jinak vždycky raději dám přednost těm „blbejm pošťákům“, kteří si mohou dovolit akcie pouze za deset pencí, než vychcánkům typu Jordana Belforta a jeho vlčí smečce. Do "komplexní fresky", která by o něčem vypovídala a do něčeho se strefovala, má tahle bezuzdná taškařice hodně daleko. (16.01.2014)

Jsem celkem udiven. I když snímek zobrazuje morálně pochybnou postavu, nezastává se jí přece, ani ji nehájí. Martin Scorsese natočil film zpracovaný dost neosobním způsobem, každý si může vybrat, jak bude k Belfortovi přistupovat. Už dlouho jsem se nedíval na film tak nezúčastněně, jakoby svrchu a hlavnímu hrdinovi vůbec nežral to, co je podle něj život snů. Dlouho jsem Vlkovi odolával (téma mě moc nelákalo), oceňuju plynulost vyprávění vzhledem ke stopáži, užil jsem si pár vymazlených záběrů, ale k té skoro celkové adoraci se přidat nehodlám. 70%. (13.08.2014)

Podle mého je sice u Vlka z Wall Street nabíledni srovnání se slavnými opusy Martina Scorseseho Mafiáni (1990) a Casino (1995), ovšem toto srovnání lze následovat nejen v pozitivním definování Vlka z Wall Street jako podobného oběma zmíněným, nýbrž i v negativním definování Vlka z Wall Street jako jim nepodobného. Tato nepodobnost mu pak snad může zajistit pozitivnější přijetí i mimo okruh filmových fanoušků, skrze tuto nepodobnost jej lze kritizovat jako významově problematický, a zároveň se dá skrze tuto nepodobnost hodnotit jako velmi odvážné umělecké dílo. Více v mé analýze zde, pokud by to někoho zajímalo. (18.01.2014)

VLK Z WALL STREETU je na jednu stranu nadšeně přijímán jako režisérův návrat na pomyslný vrchol, když je přirovnáván k jeho taktéž biografickým vyprávěním o gaunerech v CASINU a MAFIÁNECH, ale na tu druhou je odmítán jako oslava bakchanálií a neetického způsobu života protagonisty Jordana Belforta. Obojí (jak přirovnávání, tak odsudek kvůli dezinterpretaci) ale není na místě, protože na nejdelší Scorseseho epice jsou nejpozoruhodnější odchylky jak v kontextu tvorby amerického spratka, tak od norem hollywoodské kinematografie._____ Odlišnost od dvou výše zminěných kultovních počinů a zároveň ústřední sjednocující princip spočívá v rozporu mezi tím, jak jsou věci prezentovány na venek, a tím, jak se skutečně mají. V prologu vidíme reklamu na financováním se zabývající firmu Stratton Oakmont, jež je představena jako spolehlivá, stabilní a proklientsky orientovaná, aby bylo následně odhaleno, že není vše takové, jaké se zdá být. S nastoleným konfliktem se systematicky pracuje i nadále: když je vyprávění omezeno na ústřední postavu Belforta, ale přitom obsahuje i vševědoucí pasáže (např. vsuvky s agentem FBI); když je zpochybňována spolehlivost přepsáním dříve viděného (barva auta, jízda s mozkovou obrnou); když nám "hrdina" odpírá určité informace, ale přitom značně sebeuvědomělé vyprávění skočí v čase vpřed či vzad, aby tuto mezeru vyplnilo (např. vzpomínky na minulou noc při hádce s manželkou či po probuzení se v letadle); když se noříme hlouběji do percepčních prožitků Belforta, ale přitom je vychýlený stav vědomí kolektivní, protože odpovídá i ostatním postavám, či slyšíme úvahy nejenom jeho, ale i dalších (tětička, švýcarský bankéř)._____ "Vtip" je následující: Vyprávění o vzestupu a pádu skupiny mafiánů a gangsterů bylo velmi klasicky vystavěno a postavy v něm procházely vývojem. Obraz makléřského selfmademana a motivačního mluvčího se jednoduchému schématu vzpírá (body zvratu jsou iluzorní, protože jsou rozpoznatelné pouze podle komentáře mimo obraz a klíčové sekvence směřující vyprávění dál byly z části obsaženy v prologu v rámci flashforwardů) a Belfort zůstává stejným šmejdem od první do poslední minuty. Nastolená ironie, spočívající v popsaném rozporu, je přitom tím jediným, co prochází proměnou a dává najevo morální stanovisko. Z počátku je patrný zjevný protiklad, s postupujícími minutami ale docházi ke splývání obou - fikční i inscenované nonfikční - reprezentací (např. Belfortovo zatčení při natáčení reklamy). Ponechává se tak na divákovi, aby rozlišil mezi jednotlivými rovinami reprezentace a vyložil si kritiku nefungujícího kapitalistického systému demokracie po svém. P. S. I půl roku od uvedení je VLK Z WALL STREET nejlepším filmem tohoto roku, ale jeho Blu-ray verze bohužel nemá povedený authoring a provedení stellboku je problematické, o pouhé trojici bonusů ani nemluvě. (19.01.2014)