47 róninů

Ultimativní zoufalost. Přísahám bohu, že během první hodiny se v tom filmu nestane ale vůbec nic. A když se v druhé sem tam něco dít začne, přejete si, aby to zůstalo u toho ničeho. Po RIPD nejzprasenější blockbuster roku, kde je zároveň všechno a zároveň vymeteno. Keanuova upřímná snaha je především smutně směšná a vše ostatní už je jen smutné. (28.12.2013)

Skutočnosť je taká, že trailery a postery sú ešte viac namakanejšie ako to vo filme v skutočnosti je. Ja osobne som nič od Nea neočakával, no niektorý môžu byt sklamaný, že neostali viac príšer a viac cool akcie ako to trailer podával. Ale to už je ich problém. Ja som dostal celkom fajn dobrodružnú Japonskú samurovačku s anglickým prízvukom, B(ohužial)ezkrvi. Scottov nováčik, ktorý mal povodne točiť Promethusa to natočil celkom fajn. Atmosféra tam aká taká je, herci hrajú slušne, príbeh funguje, akcie majú fajn choreografiu a výprava je skvostná, ale tie emócie nie sú vôbec tam kde by mali byť. Ilan Eshkeri zložil skutočne brilantný soundtrack a emóciám trochu asistuje, ale scenáristi odviedli fakt slabú prácu čo sa týka postav, pretože v samotnom závere je vám absolútne jedno, aký osud koho čaká. Škoda, vizuálne pekne zvládnutý film, ktorý nefunguje po všetkých stránkach. Obľúbený soundtrack: Seppuku, 47 Ronin. 70% - 3* (25.03.2014)

Úcta, oddanost, čest, hrdinství. A já bych uvítal o dost odvážnější rating. Jinak ale poměrně milé překvapení. Samurajská fantasy údajně nevznikala snadno, dohady tvůrců, navyšování rozpočtu, producentské zásahy. Nakonec jsem i tak dostal solidní (sic i místy děravé) samurajské drama. Děravé proto, že nelze přehlédnout několik úsměvných momentů, mezi kterými vyčnívá třeba fakt, že hlavního protivníka propustí z vězení pár dní před tím, než bude páchání zla zpečetěné svatbou. To, že se někde na place skutečně víc dohadovalo, než natáčelo poctivý hollywoodský biják, dosvědčuje i poměrně mdlá kamera Johna Mathiesona (přitom tenhle chlapík stojí za Gladiátorem, Fantomem opery nebo Královstvím nebeským). Pár přeletů nad krajinou mi opravdu nestačilo. Brzy padesátiletý Keanu Reeves (který si vybral látku, která je mu očividně hodně blízká) bohužel působí zbytečně, kdyby ve filmu nefiguroval, asi by se tolik nestalo. Ale jasně, bylo třeba oslovit i americký a evropský trh. Hollywood prostě zase po svém uchopil příběh z jiné kultury a nasekal do něj, co vybíravé americké hrdlo ráčí. Hlavní hvězda navíc selhává v souboji charismatu se spoustou svých kolegů, takový Hiroyuki Sanada ho bezpečně přejede. Sedla mi i Rinko Kikuchi (nohy roztahující hluchoněmá dívka z Babelu) coby zlá čarodějnice. Stejně tak finále s dobýváním nepřátelského hradu. Trochu jsem se naopak obával fantasy prvků. Nakonec jsem je snesl, i když byly místy použité spíš samoúčelně a mnohdy i necitlivě zakomponované do vyprávění. Ale holt ten obří rozpočet musel být někde vidět. Opatrné čtyři hvězdy. Ale s ohledem na očekávání velká spokojenost!! (12.04.2014)

Velkolepá efektová maškaráda, která na první pohled zaujme nádhernými kostýmy, lokacemi i zajímavým hereckým obsazením. Osobně mě ovšem 47 Ronin hodně zklamal a to nejen díky lámané angličtině, která mě prostě k filmu o Japonsku nesedí, ale hlavně díky snaze vyvolat hollywoodskou velkolepost na úkor zachycení atmosféry starého Japonska a kodexu cti samuraje. Za tou vší americkou efektovou pozlátkou se skrývá pouze zmatený průměrný fantasy příběh, který se inspiroval ve slavném stejnojmenném Japonském filmu - viz komentář Tsuki (21.03.2014)

Vpodstatě hlavní důvod, proč kroutit hlavou "co to proboha udělali se 47 róniny" je to, že se tento film jmenuje 47 róninů :) ... s původním přesně doloženým historickým příběhem ani literárními, divadelními, filmovými dramatizacemi nemá totiž skoro nic společného. Nicméně, vyčítat by se dalo leccos jiného. Dost špatně snáším filmy s prakticky 100% japonským ansámblem, mluvícím makaronskou angličtinou, aby proboha nemuselo americké obecenstvo číst. Co je ale horší: Ta zoufalá politická, rasová, genderová a všeliká další korektnost -- a připoměkkost, aby náhodou při všech mečových soubojích a seppuku neukápla kapka krve, která by znemožnila v USA na film jít kojencům... Venkoncem, po cca hodině jsem otřepal námitky a začal se docela zvrhle bavit, ale stejně jsem rád, že film skončil ekonomicky trapně. Už mi tenhle trend předstírání japonské příchuti od lidí, co byli už 2x v sushi baru, tak se cítí experty na Japonsko, u Posledního samuraje, Goemona, Sucker Punche a podobně dost lezl krkem. Tak snad příště střízlivěji a čestněji... (11.08.2014)