47 róninů

Vpodstatě hlavní důvod, proč kroutit hlavou "co to proboha udělali se 47 róniny" je to, že se tento film jmenuje 47 róninů :) ... s původním přesně doloženým historickým příběhem ani literárními, divadelními, filmovými dramatizacemi nemá totiž skoro nic společného. Nicméně, vyčítat by se dalo leccos jiného. Dost špatně snáším filmy s prakticky 100% japonským ansámblem, mluvícím makaronskou angličtinou, aby proboha nemuselo americké obecenstvo číst. Co je ale horší: Ta zoufalá politická, rasová, genderová a všeliká další korektnost -- a připoměkkost, aby náhodou při všech mečových soubojích a seppuku neukápla kapka krve, která by znemožnila v USA na film jít kojencům... Venkoncem, po cca hodině jsem otřepal námitky a začal se docela zvrhle bavit, ale stejně jsem rád, že film skončil ekonomicky trapně. Už mi tenhle trend předstírání japonské příchuti od lidí, co byli už 2x v sushi baru, tak se cítí experty na Japonsko, u Posledního samuraje, Goemona, Sucker Punche a podobně dost lezl krkem. Tak snad příště střízlivěji a čestněji... (11.08.2014)

Překvapivě důsledný hollywoodský spektákl, který nahlíží na tradice japonské kultury možná naivní, současně ale i poměrně uctivou optikou. Fantasty prvky jsou překvapivě užity poměrně střídmě (a rozhodně nepůsobí v příběhu nepatřičně), Keanu Revees je svým subtilním projevem dle mého spíše vědomě podřízený k tomu, že není hlavním hrdinou v pravém slova smyslu, než že by byl herecky matný, lokace se střídají se železnou pravidelností a akce byla minimálně solidní (nelze nicméně přehlédnout násilnou absenci krve, která několikrát nutí střihače k bizardním zásahům). Výsledek mě každopádně příjemně překvapil. Jako historickou kapitolu to nelze brát vážně ani omylem (a nemyslím, že by to byl tvůrčí záměr). Jako fantasy variantu jedné legendy, která chce připomenout některé hodnoty? S tím nemám sebemenší problém. 70% (23.03.2014)

Vizuální ikebana, emoční chudokrevnost (absence explicitní krve naopak přidává na stylovosti), samurajové nacházející čest a upřímnost až samuraji nejsou(?), mezitřídní lovestory za účelem navýšení zajímavosti (tržeb) a pobledlý Reeves schovávající se pod slunečníkem značky Sanada.. Zklamání, při kterém úzkoprsý japanolog hlavou bušidó zdi, Rinsch trpce poznává, že pro producentské samuraje je jen pouhým míšencem a divák, milující kulturu země sakurového květu, zažívá jen prchavé pozdvižení. Blockbuster, který se snaží být vším (výpravnou fantasy, milostným příběhem, popisem legendy, uctívačem tradic), ale ve finále mu od každého něco schází. Ze závěrečného seppuku se tak stává spíše harakiri.. (07.05.2014)

Šťourání mečem ve vlastních střevech nepatří mezi mé oblíbené činnosti ve volném čase. Asi jsem příliš málo Japonec na to, abych z tohoto světa odešel se ctí. Nicméně mám rád svištění katan i boj za spravedlivou pomstu, takže jsem si tento snímek celkem užil, ale s konceptem "buď zemřeme nebo zemřeme" mám jisté problémy. Takže až mi nějaký vládce světa laskavě dovolí, abych ukončil svůj život se ctí, tak ho s "Díky" na rtech pověsím za koule na lustr a pofrčím si užít nějakou tu hnusnou a odpornou neřest, kvůli které nezískám vstupenku do samurajského nebe. Co bych tam taky dělal, když mě vždycky více zajímaly pekelné čertice. (21.05.2014)

Roní Rónin slzy? Odpověď dá americká pohádka o Japoncích. Včetně té jejich dementní mentality (japonské příběhem, americké formou zpracování). Film určený míšencům (anglických námořníků s Japonečkami) a skalním fanynkám Keanu Reevese, které si rády v kině zabrečí. Já si užil jen tu čarodějnici, lišku podšitou. Škodila často, škodila s gustem a měla moc hezké oči. No fakt! Jedno krásnější než druhé! :-) A je to i pro děti? Bez obav. Hlavy i oudy se sekají, ale bez krve! Jediná skutečně krvavá scéna je říznutí do palce, tedy postupně do 47 palců. A harakiri (slovo seppuka neužívám, plete se mi se septikem) bylo sice požehnaně, ale filmařsky odfláknutých. Jen naznačený první pich a hned střih! Co dál? Na kostýmech se rozhodně nešetřilo, cválání na koních planinou uprostřed hor i jiné scény mi asociovaly LOTRa a Hobita. Ostatně, Kai by mohl klidně zapíchnout Šmaka, však natrénováno už má! Katany byly ostré (až na „mine is broken“), japonské šoupací dveře ani jedinkrát nezavrzaly (nemají panty), jenže nevrzli si ani Kai s Mika (jen o tom mleli pantem). Navíc jeden samuraj byl tlustý jako prase a cachtal se v rybníčku, až se mu sádelnaté kozy natřásaly (a kačeny v sále se tomu řehtaly, což jsem chápal). Závěrem něco z úvodu filmu: myslivost má očividně tradici i v Japonsku, ale hlavu té šestioké nestvůry bych pověšenou nad krbem fakt mít nechtěl! Celkový verdikt – ale jo... Oddychovka, která neurazí, ale ani nenadchne. (28.12.2013)