Brestská pevnost

Film nemá český název, jako obvykle ho česká distribuce opomíjí, tedy volný překlad zní Brestská pevnost. Což už možná leckomu napoví, hlavně těm, co mají v oblibě druhou světovou válku. Roku 1941 se Němci rozhodli zaútočit na Stalinovo Rusko a jedna z prvních bitev se odehraje u města Brest. Obyvatelé tohoto města hrdinně odolávají, jak dlouho však vydrží, toť otázka. O filmu jsem se dozvěděl náhodou, čehož mi je celkem líto, protože se jedná o výborný film a mohl jsem na něj tedy být natěšen. Vyzdvihl bych tudíž práce kamery, celková atmosféra je velmi povedená, film vás prostě vtáhne do děje. Vše je natočeno velmi naturalisticky a vy se snažíte zjistit, co se stane v dalších minutách - možná si říkaté, co se o jedné bitvě dá natočit ve více než dvou hodinách - to se ale budete celkem divit, film uběhne rychle, nikde se nezadrhává, vše je protknuto několika lidskými příběhy obyvatel, s postavami se proste lehce sžijete. Do toho správná nevtíravá hudba, slušné herecké výkony (film totiž nemá žádné ústřední herce, jedná se o obyvatele města, avšak nikdo nijak nevyčnívá nebo nehraje úplně špatně), dobová hutná atmosféra, nalěžitě uspokojivé efekty. Co se Rusům nedá upřít, to jsou jejich válečné filmy, ty opravdu umějí a málokdy narazíte na dobrý válečný film jiného státu (myslím samozřejmě v současné době). Nejedná se o žádný filmový skvost, v současné době jde však o vysoký nadprůměr, který rozhodně stojí za shlednutí. (31.01.2011)

Dlouho se mně nestalo, abych z nějakého válečného filmu byl tak nadšený, jako právě z Brestské pevnosti. Přiznám se, že tento německý pogrom v okolí města Brest jsem nevěděl, ač je to jedna z nejvýznamnějších událostí běloruské historie druhé světové války. Alexandr Kott nicméně udělal výpravu takovou, že srovnatelná by mohla být snad jenom se Zachraňte vojína Ryana. Samozřejmě si ani zde Rusové nemohli odpustit pár patetických momentů, jako třeba, že opravdu hodně silně dávali najevo, jak moc velkým problémem byl nedostatek zbraní. Lidé pak hrdinsky pochodovali na smrt a nezacukli ani koutkem oka, že by chtěli změnit něco ohledně toho, že jsou v první linii a nemají ani zbraň. Místy chybělo místo pro logiku, ale dá se to odpustit. Kór v tak velkém filmu. Každopádně nejenom efekty, ale i pohled dítěte dělá z tohoto filmu místy až strašidelný příklad jednoho válečného momentu, který je tu popsán víceméně dopodrobna. Nemám, co bych víc dodal. Válečný film, co je tak na půli cesty mezi psychologickým válečným filmem a čistým válečným filmem plným výbuchů. Přesto ale oboje dělá tak dobře, že se těch 138 minut nedokážete přestat koukat. Viděno na základě Challenge Tour 2015. (03.05.2015)

Ach jo. Čtvrthodinky růžovoučkého života v pevnosti, častušky před portrétem milovaného Stalina, zamilované dvojice, a pak najednou všude Němci, nálet, bombardování. Přežije pár lidí, ale světě div se, do konce filmu ještě celou hodinu a půl mají Němci furt koho střílet a hromadně. Tam snad ani na začátku tolik lidí nežilo, jaké hromady mrtvol statečných Sovětů se válejí v každém záběru. A pak další výbuchy a další stateční Sověti padají mrtví. A to zde pořád jsou ti další Sověti, co se někde skryli a podnikají záškodnické akce! Celé to pak vypadá strašně nesmyslně. Možná podle dobových údajů jsou časové údaje přesné, ale přece jenom se Němci poté, co vtrhnou do pevnosti, chovají značně netakticky. Stejně tak Sověti vyrážejí na zteč se židlí v ruce, něco jako odstřelování nenapadne ani jednoho. A celou tu dobu přemýšlím, co to je kurnik za pevnost, že stačil jeden nálet a pár Němců s kvérama, že to div nesrovnali se zemí? Navíc mi furt nesedí velikost pevnosti (kluk říká, že je malá, celkový záběr ji nezobrazuje nijak velkou) a ten počet lidí, co Němci furt hromadně střílejí jak na střelnici na pouti. Kde se ti Sověti berou? Navíc mi chybějí skutečně historické informace a pozadí - třeba skutečnost, že milovaný Stalin měl s Němci uzavřený pakt o neútočení, že se Sověti žádného útoku neobávali a že sám Stalin nevěřil, že by Němci zaútočili, protože do té doby byli spojenci. Kde je ten šok, že nás napadl spojenec?! A to samozřejmě nemluvím o všech těch vyděračských záběrech statečných Sovětů, pomalu umírajících v dešti kulek, pomalu trhané granáty, ale statečné, ach báťuško Staline, tak statečné! Kdyby to aspoň mělo nějakou jednotnou bojovou linku - tady mám oddíl a jdeme Němce pomaličku nakopat kus od kusu, prosím. Ale tohle ne. (06.04.2013)

Když jsem žádal o nahození tohoto snímku do databáze, těšil jsem se jak k němu napíšu i obsah, ale kolega Thomassi - s jehož hodnocením současných ruských válečných filmů nelze než souhlasit - byl rychlejší :-)). Tak alespoň takhle: "Brestská pevnost" oprávněně staví pomník vojákům, ke kterým se v případě že přežili válku zachovala macešsky i jejich vlastní společnost a uznání se dočkali až několik let po Stalinově smrti. Snímek se sice v detailech rozchází s historickou skutečností (například statečné přihlášení se komisaře Fomina ke své židovské a komunistické identitě je fikce, ve skutečnosti ho udal jeden z jeho spolubojovníků), ale v podstatných bodech se drží faktů a jako pocta heroickému boji posádky pevnosti v beznadějném postavení funguje dokonale. Bez zbytečného patosu se tvůrcům podařilo nejen technicky kvalitně zpracovat bojové akce, ale ukázat i tragický osud sovětských civilistů. Pro milovníka vojenské historie jsou zajímavé takové detaily, jako rozdíl mezi uniformami pravidelné armády, pohraniční stráže a vojsk NKVD, nebo v jiných snímcích málo vídaný starší sovětský samopal Děgťarev, jímž je (na rozdíl od chronicky známého Špagina) vyzbrojen poručík Križevatov. Není bez zajímavosti, že padlí v bojích o Brest představují 5,42% všech ztrát na životech, které německé strana utrpěla za první týden války na celé východní frontě. Jak silný dojem na německé vojáky udělala morálka a obětavost obránců Brestu dokazují i slova generálplukovníka Heinze Guderiana na jejich adresu: "To člověk může jenom obdivovat". (04.01.2011)

Keď som pred niekoľkými mesiacmi prvýkrát zaregistroval existenciu i dobré recenzie na tento ruský vojnový film, nepochyboval som, že to bude bomba. Každý, čo i len trochu dostupný a kvalitný ruský film si nenechám újsť a rusi opäť potvrdzujú, že to vedia. Neviem aký rozpočet pomohol tomuto výbornému výsledku, ale lacný film to určite nebol. Nechýba množstvo komparzistov, obrovské bojové scény i tiché rozbombardované ulice plné mŕtvol. Množstvo postáv, i menších, vo filme režisér výborne obsadil a každá dejová linka či postava tu má svoje miesto. Ústrednou postavou je malý, ale smelý chlapec, ktorého spomínanie a rozprávanie už ako starého veterána súčastnosti sprevádza film. Ja osobne by som dal chlapcovi v tomto filme ešte viac priestoru. Určite mnohých napadne prirovnanie k výbornému filmu E. Klimova Idi i smotri , ale až takejto psychickej brutality sa tu nedočkáme. Spája ich hlavne detský hrdina, ktorý prejde vojnovým peklom. Nenudil som sa ani sekundu a aj kľudné pasáže sú nádherne natočené (chytanie rýb s Naďou) a podfarbené dojímavou hudbou. Úvodné bombardovanie je fantasticky natočené, výbuchy majú správnu šťavu a nie každý film ukáže ten pravý chaos a bezmocnosť pri náletoch. Film obsahuje množstvo skvelých i drsných scén, no najviac mi utkvela v hlave scéna v závere, kde jeden z posledných ruských vojakov hraje na harmoniku, no nie dlho. Nie som zástancom sťahovania filmov z internetu, ale ak je film nedostupný, musím voliť túto možnosť. Akonáhle výjde DVD či Blueray, neváham ani sekundu. Jeden z najlepších vojnových filmov, ruských určite. Distribútory, budíček! ... Ruský film žije ! 90%. (05.07.2011)