Jupiter vychází

Rukopis sourozenců Wachowských je rozpoznatelný při nejlepším pouze v přestřelkách, v nichž dokáže kamera i navzdory rychlému pohybu a všemožnému netradičnímu kroucení zachovat jakš takš přehlednost a postarat se o příjemný pocit z pohybu a rychlé akce. Kromě toho se však jedná o ryze průměrný, tuctový film, který by pouze svým dějem neměl šanci zaujmout. Rozmáchlý příběh hovoří o různých mimozemských frakcích a zájmech převyšujících cenu lidské rasy, ovšem návaznost a souvislost mezi jednotlivými událostmi pokulhává. Na otázky "proč?" zde nikdy není uspokojivě odpovězeno - věci se dějou jen tak... To i Speed Racer za svými pestrými barvičkami skrýval i určitý přesah - minimálně po formální stránce. 6/10 (05.02.2015)

Na Wachovských se mi líbí, že se nebojí vymyslet si úplně nový vizuálně opulentní svět. Sice jsem moc nerozuměl jeho pravidlům, ale prostě mě bavilo, jak Channing Tatum s tryskovýma botama bojuje s krokodýly v kožených bundách. Je to rozjuchaná space opera, která si na nic nehraje. Jupiter vždycky někdo unese, ta naprosto netuší, načež přiběhne Tatum a všechny vystřílí. Bitky byly docela dobrý a z tohohle světa bych si klidně zapařil akční videohru. Ten cheesy příběh by jí slušel více, než celovečeráku. Škoda laciného CGI. Nejvíc se mi asi líbila návštěva byrokratický planety, kde museli vyřídit nárok na majetek. 70% (10.05.2015)

Doporučuji od JUPITER VYCHÁZÍ neočekávat další formálně pozoruhodné dílo sourozenců Wachowských, protože se žádné stírání hranic mezi narativními mody anebo časoprostorovými rovinami nekoná, ani montáž není nikterak invenční a překvapivá je absence (?) jejich tolik oblíbené kompoziční návaznosti. Kdo ale doufal v pulpovou jízdu, která na rozdíl od JOHNA CARTERA a STRÁŽCŮ GALAXIE není rozpadlá, protože se drží svých vnitřních norem, bude spokojen/a. Jde o dvouhodinovku, u které není podstatný příběh, ale jednak budování světa, jednak příklon k braku projevující se výstavbou vyprávění po vzoru dobrodružných (sci-fi) seriálů. Poslední zmíněné vede navzdory brazilovské odbočce k určité únavnosti, protože cca půlhodinové epizody se liší leda antagonisty a prostředím, jinak vše v mírných variacích (zejména konvence dámy v nesnázích a záchrany na poslední chvíli) zůstává. Ovšem akce je v prvním a posledním aktu tak nápaditě organizována v prostoru, že zejména v nich to nevadí. A nevadí ani výrazné ideologické pojítko kritiky kapitalismu, který komodifikuje vše, protože jistá odvozenost - i z vlastních děl v případě Wachowských - k braku patří. Jenom je nutné přistoupit na to, že na nás snímek zasvěcenecky nepomrkává, ani se nesnaží svým stylem napodobovat díla, z nichž vychází, čímž je oproti dvěma výše zmíněným a dalším jim podobným dosti výlučnou produkcí. Slepou uličkou, kterou si lze užít jako provinilé potěšení. (05.02.2015)

Geneticky upravený vlkodlačí albín/vzdušný rychlobruslař Channing Tatum hraje o srdce reinkarnované, geneticky nedokonalé královny záchodových mís Mili Kunis a k tomu jim troubí Pan Sloník. Ok, miluju to! Neskutečně nabušený úlet, který je sice neuvěřitelně rozlítaný, ale ucelenější, vizuálně vypiplanější a celkově zábavnější, než třeba takoví Guardians of the Galaxy. (05.02.2015)

Lesk a prestiž Wachowski Starship po tomhle filmu bohužel padá k šedi hollywoodského středoproudu. Nechtělo se mi věřit, že scénář filmu mají na svědomí autoři Matrixu - pod honosně drahou (a místy skutečně úchvatnou) digitální formou se totiž krčí obsah uplácaný ze snůšky narativních klišé, vlažně načrtnutých postav, bolestně předvídatelných zvratů a pár řádně zkyslých vtípků. Přidejte si k tomu velice neinspirativní casting ústřední dvojice Kunis-Tatum a zbyde vám věru pramálo důvodů, proč byste si zrovna tuhle akci měli vybrat k návštěvě kina. 50% (05.02.2015)