Hněv Titánů

Zapomeňte už na nějaký přesný řád řeckých bájí. Kdyby to mělo být všechno podle toho, co je psáno a dáno, tak už není co točit. Díky tomu, že jsem neřešil nějaký souvislosti mezi postavama apod, tak jsem si film docela užil. Obraz a hlavně akce stojí za to, bájné příšery (chiméry, kyklopové) se povedly. Konec je trochu slabší a takový šablonovitý, ale celkově je film jako zábava na 100 minut obstojný a srovnatelný s jedničkou, srovnatelně dobrý! 70% (12.07.2012)

Napriek početným trikom a akčným scénam je to strašne nudné, nezáživné a vinou nesympatických kladných postáv až blbé. Kým minule Worthingtonovu nudnosť maskovala dobrá akcia a skvelá partia dobrodruhov, teraz sú akčné scény slabé a čo sa týka dobrodruhov, preč sú doby charizmatického Madsa Mikkelsena, Liama Cunninghama a Nicholasa Houlta. Scenár je ešte horší, ako minule. Vôbec ma nezaujímali postavy, ani ich motivácie a psychologické pozadia. Nezaujímalo ma, prečo robia také a také veci, nezaujímalo ma, čo tým sledujú atď. Ak aj sa objavilo niečo predsa len trocha šťavnatejšie (obri), stále som bol až prekvapený sám zo seba, ako ma to nedokáže strhnúť. Je to fádne a rutinné a nemá to ani tých pár plusov, ktoré mal prvý diel. Všetko sa dá dlho dopredu očakávať („jednotkový“ zlosyn precitne a na jeho zvoľnené kreslo zasadne nová postava) a po emočnej stránke je to skutočne bieda. (07.03.2017)

Nepřátelé se rojí jeden za druhým a Liebesman nechává vybuchovat kdejakou hromadu bláta, ale kouzlo vyprchalo. Worthingtonův sveřepý výraz by bez problémů urval i mnohem slabší film, jenže mezi jeho nepřáteli tentokrát panuje trochu rutina a chybí nezapomenutelné souboje typu škorpionů z prvního dílu. Chiméra nebo zúčtování s Kronem potěší, na druhé straně kyklopové nebo Minotaurus částečně působí jako vynucené atrakce, které podle producentů nesmí v antické fantasy sáze chybět. Když ani Rosamund Pike nedokáže úplně uhrát (trochu zbytečně výraznou a nepochopitelně odlišnou) roli přeobsazené Andromedy, je finální dojem až nečekaně smutný. Co jde ale tvůrcům silně ke cti, je nebojácnost v odpravování nadřazených bytostí. Takhle tvrdý rozstřel jsem nečekal a protože nelpím na dodržování Petiškových zvratů (není to dějepis, ale báje), zůstal jsem alespoň z něj příjemně překvapen. Pocit, že tohle hněvivé tažení proti titánům se dalo uskutečnit o třídu lépe, ale zůstal. (25.06.2012)

Druhé pokračování je podle všeho mnohem lepší, což je tam, za velikou louží, celkem vzácnost. Proč si to myslím? Prostě jsem se smířil se směšným ztvárněním bohů a vzal na milost Sama "neumím se usmát" Worthingtona. Neesonův Zeus byl jak ze Strážné věže, i tak podobně žvanil a odpouštěl, ale nakonec, proč ne, sranda musí být. Tedy, odprstěn od toho všeho, dostal jsem nenudné akční fantasy na motivy řeckých bájí a pověstí. Eduard Petiška sice musí v hrobě dělat ruletu, ale taková už je zkrátka doba. Vše se dá ohnout, přetavit, aby oko mladého diváka nezůstalo suché. Jen si lámu hlavu s tím, zda vůbec onen mladý divák pochopí, co po něm chtějí, když v jednu chvíli ve filmu říkají: "Vejdi, Die!" načež se ozve: "Tu stojí před tebou Zeus." Určitě si říkají: "Vole, tak kde je ten Die a proč tam furt tahaj toho Zeuse?!" "A říká se: Perseus bez Persea nebo Perdia?" (27.03.2014)

Hněv Titánů? Zlobím se spíš na sebe, že jsem disk s tímhle myšlenkovým vakuem nevyhodil oknem. Režisér Jonathan Liebesman přitom předloni překvapil dle mého (dle kritiků nikoliv) velmi slušnou vojenskou vymejvárnou nazvanou Světová invaze. Sledování tohohle kousku ale místy až bolí. A divák si připadá jak v dětských letech, kdy se nenápadně očima natahoval pro zmrzlinu, ač od rodičů striktně věděl, že ji měl pro dnešek dost. Takové pocity jsem zažíval, když jsem sledoval tlačítko s možností posunout tenhle rambajs trochu dopředu. Řekl jsem si, dám tomu ještě šanci. Tahle antická řežba je ale pořád jen tupým výplachem, jak tomu bylo (neviděl jsem a vidět nechci, jen soudím z recenzí) u jedničky. Když tu někdo mluvil, bylo mi jedno, o čem, když tu pobíhaly uřvané potvory, bylo mi jedno, koho si dají ke svačině, když se řešily vztahy mezi hrdiny, zakrýval jsem si oči, když se objevila Rosamund Pike, nepřál jsem si, aby byla v následující scéně nahá.. prostě nic! Zbytečně strávená půl druhá hodinka. Výsledek se rovná posezení v trávě plné otravného hmyzu!! (01.08.2013)