Godzilla

Inu, čekala jsem od Garetha víc než jen requiem z Vesmírné odyssey. Pokud tedy sdělením filmu ve skutečnosti není, že veškerá lidská činnost je zanedbatelná a že jakékoliv snažení je bezvýznamné, a on to chce doložit i svým plytkým filmem (s několika vizuálně pěknými momenty, ať nežeru), a v tom případě mission accomplished. (02.12.2019)

To, co se slibovalo nejvíc, tedy nový pohled na nejslavnějšího bořitele mrakodrapů, to jediné nakonec nepřišlo. Civilní pojetí přináší spoustu zbytečných podzápletek a až překvapivě průhledných klišé, vědecký podklad zase skrývá neuchopitelnou hromadu kulometné odborné hatmatilky. A monstrem v celé jeho kráse Edwards až zoufale šetří, dokonce tak moc, že jsem byl ještě před příchodem hlavních atrakcí doslova ubitý věčným čekáním a odkládáním. Na to, jak vysoko se mířilo, byl ten pád při začátku závěrečných titulků až bolestně střízlivý. Několik vysloveně nervy drásajících scén (tunel) proto zachraňuje alespoň nějaký zážitek jen velmi střídmě. (14.05.2014)

Biják, ktorý sa síce vezie v bezpečných klišé, detskej prístupnosti a ničím neprekvapí, ale aspoň drží pokope (Pacific Rim bol odvážnejší a viacej cool, ale dramaturgicky nefunkčný). Na rozdiel od Emmerichovej verzie navyše ctí pravidlá japonského kultu a s hollywoodskymi technickými možnosťami umožňuje arigatovcom užiť si ich Jánošíka tak, ako ho ešte nevideli. Postavy, hoci hrané oceňovanými a v blockbusteroch nevídanými hercami sú druhoradé, podstatná je epickosť a atmosferický vizuál v duchu spielbergovských dobrodružstiev. Toho pripomínaju i konkrétne scény ako úvodný let vrtulníka na ostrov či opakované umiestňovanie detí do každej napínavej akcie. Dnes spokojnosť, pred piati rokmi by to bolo nadšenie. (14.05.2014)

Edwardsova jízdenka do áčkové hollywoodské ligy mi sedla náramně. Vůbec mi nevadila absence ještěra téměř v první půlce filmu, naprosto kvituju ono naznačování přítomnosti něčeho obrovitánského (nadpozemského, božského). Godzillí řev bych pouštěl nešťastníkům trpícím zácpou, to by ty sračky lítaly jedna báseň, vskutku kulervoucí a monstrózní. Slova jako monstrózní, ohromné nebo ultimátní mi jinak skákala v mozku z neuronu na neuron pokaždé, když došlo k nějaké konfrontaci Godzilly s MUTO, docela by mě zajímalo, u kterého wrestlera se ještěrák zaučoval. People´s Elbow Dwayne "The Rock" Johnsona je určitě efektní, avšak Godzillí "Tail Road to Eternity", opravdu zaryl moje nehty do kinosedačky. Následující "Ice Kiss Gilotine" byl onou třešničkou na lahodném dortu. Cesta, jakou Edwards urazil od Zakázané zóny ke Godzille, to je prostě masakr, skutečně jsem si to moc užil, těším se na dvojku ukrutně, s nadšením přivítám další monstra, jen doufám, že se z toho režisér nepodělá a pojede stále podle sebe. Pátou hvězdičku schovávám pro MechaGodzillu :) 160 miliónů dolarů(rozpočet)/508 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (23.08.2014)

Pocta originálním Godzillám. Jako děcko jsem na satelitu (RTL, SAT 1, PRO 7) tyhle věci přímo hltal a Edwards zdá se taky. Tenhle realističtěji pojatý katastrofický film je na míle daleko vzdálený popkornové kamarádce z devadesátých let. Bacul je tu vlastně za klaďáka a lidi jsou tady jenom proto, aby byli sem tam zašlápnuti nebo sežráni. Velká škoda nevyrovnaného scénáře, který na jedné straně skvěle skrývá a přednáší celou mytologii velice svěže, na druhé selhává v lidské rovině, kde i vinou mizerného Aarona Taylora-Johnsona divák nemá k hlavnímu hrdinovi vztah a často proklíná obecnou lidskou hloupost (svým způsobem jde stále o věrnost originálům, ale už nadbytečnou). Jediný Bryan Cranston mačká ze své postavy maximum a je monstrům obstojným přihrávačem. Trikově špičkové, závěr je přehlídkou oku lahodících záběrů, které kombinují moderní styl natáčení s tradicí japonských kaju filmů. Vyměňte lidi a sem s dvojkou! (18.05.2014)