Pacific Rim - Útok na Zemi

Nejdřív jsem si pro sebe po shlédnutí tohodle filmu řekl, že se jedná o totální průměr. Pak jsem ale šel ještě s jednou hvězdičkou dolů, přišlo mi tam hodně míst, kde jsem nad logičností nechápavě kroutil hlavou. Pacific Rim je blockbuster jek vyšitý, což o to. Já mu to za zlé nemám, dokonce se mi líbila i kamera a digitální efekty, se kterými Guillermo del Toro se svým štábem pracoval. Ale ať mi nikdo nevysvětluje, a teď budu spoilerovat, že ti nejlepší bojovníci v těch robotech jsou bratři, kteří se shodou okolností na rutinní akci v moři dostanou do spárů jedný příšery, která jednoho okamžitě sejme. Stejně tak mě pak fascinovalo, jak ten jeden bratr po deseti letech dostal nabídku zase jednoho toho robota řídit a je branej jako neuvěřitelnej borec, což mu samozřejmě zbylí kolegové vůbec nevěří. Do toho mě tady ani jeden herec naplno nepřesvědčil, abych si ho ve filmu oblíbil, což je dost zásadní problém, protože Guillermo dává na sílu dialogů, které v tomhle ohledu vůbec nefungují. Jedinej, kdo za to stojí, je Charlie Day jako pošuk doktor. Zbytek není ani vtipný, ani zajímavý a ten vztah mezi divákem tam prostě není, což je asi zásadní kámen úrazu tohoto filmu. On není úplně zlý, ale ztroskotal na průměrných hercích a hodně nevýrazném scénáři, který si usnadňuje tak moc věcí, až je to děsně znát. (14.06.2014)

Pokud spadáte mezi cílovku (nebo máte dostatečný přehled), můžete PACIFIC RIM - ÚTOK NA ZEMI sledovat jako vysokorozpočtovou hranou podobu mecha a kaidžu eiga subžánru, zaštítěnou vážně se neberoucí variací na vojenská (melo)dramata. Musíte ale přistoupit na to, že postavy nejsou ničím víc než pouhými archetypy, které sice procházejí vývojem, ale ten není nijak psychologicky komplexní a je snadno předvídatelný. Podstatné jsou totiž mecha (obří stroje, které jsou ovládány zevnitř lidmi, jež musí být kompatibilní) a kaidžu (příšery upomínající na japonskou tradici, kterou v kinematografii popularizoval Ishirō Honda, ale čerpající i z poetiky klasických amerických monster filmů, na nichž se podílel Ray Harryhausen)._____ Myšlenkové a emocionální propojení mezi vojáky ovládajícími mecha je chytrou zkratkou, jak představit protagonisty, a zároveň vede k většímu napojení na hrdiny z divákovy strany, protože vzpomínky, vztahy a rozpoložení postav ovlivňuje cíl (zničení mimozemských parchantů). Způsob snímání akce v tzv. americkém plánu (od kolen nahoru) a kompozičně i umělecky nasvícené scény (různá barva umožňuje odlišit mechy a zároveň na sebe strhává pozornost) obří stroje i přišery dělají větší a atrakce s nimi jsou o to opojnější._____ Tato přímočarost bezchybně šlape první tři čtvrtiny, které mají jasný cíl (likvidace kaidžu před zavřením mecha programu) a které staví na paralelním vývoji dvou traumatizovaných postav. Spolu s prequel komiksem funguje film jako jeden celek, vyprávěný napříč dvěma různými médii, s nedůsledností v dávkování informací (čtenáři vědí, jak se to má mezi Mako a afroamerickým velitelem, není třeba zpomalovat vývoj kvůli oddálení odhalení). V poslední čtvrtině se ale řekne, že vše je jinak, k čemuž se použije odhalení z k dosavadnímu dění paralelně rozvíjené linie výzkumu - vyšetřování vědce. Ze snímku s dvěma protagonisty se stane "ansámblovka". A z významově prosté podívané dílo o nutnosti spolupráce mezi národy a rasami, které přejde od mecha a kaidžu eiga subžánru, jakožto hlavních inspiračních zdrojů, k (potenciální spoiler) americké filmové a literární tradici sci-fi s dinosaury a cestováním za pomocí červí díry (konec potenciálního spoileru)._____ Kdo dává přednost klasicky odvyprávěným snímkům, bude mít nejspíš problém s popsaným přeuspořádáním, ale bude rád za uzavření všech vypravěčských linií, zužitkování volných motivů a za významový přesah připravovaný během hodiny a půl změnami ohnisek mezi několika vedlejšími "figurkami". Kdo ale rád vyprávění napříč několika médii, bude poslední půlhodinu považovat za poněkud zbytečnou potřebu dostávat konvenčním požadavkům kladeným na blockbusterovou produkci._____ Více k neprávem podceňovanému snímku v recenzi Blu-ray vydání, které po obrazové a zvukové stránce představuje demo materiál a po bonusové zaujme svou profanouškovskou rétorikou, jíž jsou uzpůsobeny i všechny features. (23.12.2013)

Del Toro přichází tak trochu s křížkem po funuse, přeci jen už byla velká města zdevastována Avengery, Transformery, či Supermanem natolik, že se z padajících mrakodrapů začíná stávat trochu stereotyp, kterému se snaží režisér vetknout osobitost tím, že dává k dobru docela přehlednou akci, a vizuální rozmáchlostí nejde až tolik za hranu. Na druhé straně ale do dvou hodin nenacpal ani jednu zásadnější postavu, opravdový charakter, který by táhnul lépe, než jaeger plechovou kocábku po ulici. Idris Elba má charisma, ale topí se v patetických proslovech (a dabingu), zbytek ansáblu silně nezajímavý – Ron Perlman je spíše ikonickým trademarkem, než-li funkční postavou. Uteče to rychle, ale nejzásadnější a nejpůsobivější scénou je stejně nakonec úprk malé Mako před kaiju skrze liduprázdnou ulici. (18.07.2013)

Něco tu skřípe a bohužel ne oním dobrým robotím způsobem. Del Toro si sice hraje s obrovskými figurkami, ale zapomněl jim přimontovat i bušící srdce. Libovolný díl Transformers může mít chyb kolik chce a přitom funguje po vyprávěcí nebo emocionální stránce nesrovnatelně lépe. Tady se překvapivě dlouho vrší všemožná dialogová i vypravěčská klišé, zdaleka ne všichni herci působí sympaticky (Charlie Day v potrefené poloze selhává na celé čáře) a všechna tíha tak leží na akčních scénách. Ty podle očekávání fungují dokonale a taková bitva o Hongkong je se třetím rozměrem v zádech opojná jako už dlouho nic, ale ani to zdaleka nestačí. Za každým přesným úderem se totiž skrývá rozpačitá hláška, za každým zvratem pak vědomí, že tohle je jen a pouze splněný sen malého kluka bez čehokoli, co by uspokojilo i někoho, kdo v pokojíčku neházel o zeď robotem a ještěrem. Vždyť i dějové odbočky s jakousi přidanou hodnotou, tedy černý trh nebo náznaky společenské krize, působí lehce křečovitě. A vzhledem k tomu, že se s nepřítelem potýkají charaktery, které jsou jen přednastavenými žánrovými figurkami (bohužel i očekávaní tahouni Mako a Pentecost), je to i přes opatrná očekávání dost těžké zklamání. Třetí hvězdu zachraňuje sympaťák Charlie Hunnam s vizáží omládlého Daniela Craiga a také Ron Perlman v poloze - Rona Perlmana. Tím spíš mi, jako člověku, který oběma dílům Hellboye pravidelně přiznává status dost možná nejlepších komiksových adaptací, je upřímně líto, že tahle blockbusterová jistota nakonec nevyšla. Dokonalá vizuální atrakce zůstala právě jen onou atrakcí, ne poctivým filmem. (11.07.2013)