Ten, kdo stojí v koutě

Pokaždý, když koukám na romantický film, tak ve mně vázne nejistota, zdali mě bude bavit. A když už se jedná o dobrý film, tak si říkám, že kvalita přebila romantickou dimenzi a jednalo se o krásný film. Posledně to byla Láska nebeská a další romantickou dimenzí asi bude zrovna tenhle kousek. Celou dobu jsem si byl hrozně nejistý, ale od druhé půlky mi bylo jasné, že tohle je prostě neuvěřitelně vydařené filmařina. Ty emoce, co film vyřazoval, mi přišly neuvěřitelně reálné a lidské. Málokdy se s tím setkám a mám takový pocit, že film se snaží co nejvíc přiblížit divákovi a realitě, aby ho dokázal zaujmout. Tady to opravdu stálo za to, protože díky těm postávám jsem si film na sto procent užil. Krásný film plný lidskosti a prostě života v té nejlépe natočené formě. Ono to také ani jinak nejde, když autor předlohy si sám natočí film. Napíše si to sám, jak sám chce, pak si to sám natočí. No, Chbosky je velký frajer. Možná, aby ale jeho příběh nebyl trošku podle pravdy. (16.01.2013)

Vkusná a lehce dojemná záležitost, která docela umně zakrývá to klišé všude kolem. Ale divákovi to zřejmě nevadí. A ani já nejsem výjimkou. Psychicky nestabilní Charlie přichází na nehostinnou střední školu, bez přátel, plachý a málomluvný, přesto plný životních mouder, kterými převyšuje ostatní. Nakonec si najde přátele, platonickou lásku a dokráčí ke smířlivému konci. Ano, je to jednoduché, ale funguje to!! Tedy většinou.. Musíme ale hned z úvodu přejít to, že ve Spojených státech jsou jen samí usměvaví lidé, kteří poplácáváním po ramenou a vřelými objetími vše vyřeší, vždycky vědí, co říct, vždycky vědí, jak s danou situací naložit. Charlieho volné chvíle vyplňuje především gay Patrick (Ezra Miller) a jeho nevlastní sestra Sam (Emma Watson), která má za sebou podle svých slov hodně nelehkou minulost (!). Oba jsou herecky skvělí, Miller po mrazivém dramatu Musíme si promluvit o Kevinovi znovu velmi mile překvapil. Jenže.. On řeší svou orientaci, ona náklonnost k agresivním/sebestředným mužům, vše ale (přiznejme si) klouže jen po povrchu. Prostě lehký konstrukt musí vidět každý. Naopak pohled na módu, kazety nebo vinyly dokáže zahladit leckterou výtku. The Perks of Being a Wallflower sice není tím typem filmu, u kterého bych hned zjišťoval, kdy vyjde na disku, nicméně ten hudební, nadmíru povedený, jsem si obratem sehnal. (05.01.2013)

Ten kto ma "pozná" trošku viac, vie, že okrem hororov milujem najmä drámy. Hlavným dôvodom je fakt, že tento žáner dokáže vo mne vyvolať pocity, ktoré sa inému skrátka nedaria. Dokonca nemám problém sledovať snímok s romantickým nádychom. No toto bola v úvodných dvoch tretinách proste neskutočná, nervy drásajúca nuda, pričom v záverečnej pol hodinke neponúka nič, čo sme už trilión krát niekde nevideli. Pointa príbehu, že ženy konajú úplne naopak ako myslia, sa taktiež nedá pokladať za objavenie zemegule. O komediálnych prvkoch v tomto filme nemôže byť ani reč. Vtipnejšia je aj Súdna Sieň. (15.12.2014)

Při prvním zhlédnutí se mi ještě nepodařilo moc naladit na specifickou atmosféru snímku, na podruhé už to bylo podstatně lepší. S nesmělým uchem Charliem jsem tak plně sympatizoval ne až od scény v jídelně, ale takřka už od začátku (dávkování minulosti s tetou však stále mělo svoji sílu). Charlieho malá tajemství jsou zkrátka příjemným filmem s výborným soundtrackem, který umí naladit diváka na tu správnou melancholickou náladu skrz vzpomínání na dospívání a přitom ani na moment nenudí. Takže celkově to vidím už na solidní 4* (ideu introverta začleněného do party o několik let starších výrostků prostě stále nedokážu úplně přijmout) a pokud se náhodou setkám s Charliem i někdy v budoucnu, rád s ním ty necelé 2 hodinky znovu absolvuju. (17.03.2013)

To Oliver Tate byl aspoň vtipný, uměl lépe vystihnout dobu středoškolských lásek a uměl vyprávět, jak rafinovaně tak přímočaře. Oproti tomu "Perks" nabízí jen obnošený huňatý svetr pro začínající hipstery. Ale ať nejsem jenom kousavý, tak celkové poselství, že za všechno si vlastně můžeme sami a všechno je to jenom v našich hlavách, je vlastně v podstatě fajn, jen by to nesmělo být jediné, co si člověk z filmu odnese. PS: Ale za Bluntmanovu reakci to asi stálo natočit, škoda, že tak hysterický nebyl i ten film. :) (04.01.2013)