Hunger Games

Na filmu je hodně vidět, že je podle knižní série, takže působí přesně tak - víc vedlejší motivů, co by potřebovaly ještě rozvinout. To mu ale vyčítat nebudu. Překvapilo mě spíš chladnější přijetí, protože film mě nejenom bavil, ale dokonce mě ani nenutil vypočítávat si v duchu jeho chyby. Samozřejmě, že ve svojí podstatě se nejedná o žádnou převratnou novinku, každopádně nápad je dobrý a hlavně - v tomhle žánru jsem v nic lepšího ani nedoufala. Hodně mě potěšil Woody Harrelson, za něj oba palce nahoru (a ještě ten třetí za Lennyho). Nadprůměrně sympatická hrdinka to s přehledem táhne od začátku do konce, město úchylů (i když podobný už jsme taky mohli vidět jinde) vyobrazeno poutavě, stejně tak fáze příprav na hry, pak samotný boj je pochopitelně trochu změkčený, to se dalo čekat. Těžko ve filmu tohohle typu uvidíme detailní záběry na krutou smrtí dětí a Battle Royale podle mě není určena stejnému publiku. Ze stejného důvodu zřejmě nebyly rozvíjeny další postavy z arény (až na jednu) tak, aby si je divák oblíbil, protože by věděl, že stejně nemají šanci. Finále uspokojivé, hudba vynikající (co taky čekat od JNH?). Tak, a teď aby to nebyla jen samá chvála. Je to dost dlouhý, možná až moc a i já se přidávám s tím, že kamera je otřesná a filmu ublížila asi nejvíc. Ale jinak jsem spokojená, a to jsem před filmem měla docela obavy. (25.03.2012)

Jednou se filmoví historici budou učit, že počátkem 21. století se literární svět zblbl do fenoménu "young adults", neboli rádobypolitických či sociálněkomentujících scifáren/fantasy, a následně se to se vší parádou přelilo do světa filmu. Hunger Games z toho vyšly ještě dobře, protože dostaly šanci odvyprávět si celou svoji ságu - která je v případě prvního dílu trilogie o tom, jak drsná horalka Kačka z Aberdeenu potkala Běžícího Muže (a ožralého/ospalého Sutherlanda - ovšem pozor, nikoliv Kiefera, což je na pováženou;)), a společně skrze svou Battle Royale (čímž prosím nemyslím PUBG, ale onen dnes už pozapomenutý román a jeho filmové zpracování) začali měnit svět. Což se projevuje tak, že Kačka nalezne velkou vnitřní sílu, naučí se manipulovat lidmi, a ztrestá několik projevů ukrutné demence... to vše uprostřed kostýmů z Pátého Elementu a za zvuků řeči lacině si vypůjčující z latiny některá jména a historické buzzwordy, jako je třeba svět Panem, v němž se odehrávají smrtící circenses, haha, to je tak rafinované... no, asi stejně tak jako u J. K. Rowlingové. Upřímně jsem mánii, která Hunger Games provázela, nepochopil, protože jde - podobně jako u valné většiny obsahu Harry Pottera - o recyklát/kompilát něčeho, co už tu bylo, a ne jednou. Ale technicky to bylo krásně provedené, a Jennifer Lawrence je dobře obsazená, a její herecké okolí taky nejsou žádná dřeva, i když toho moc ke hraní nemají, WTZ. Takže smířlivých 70% a fakt se na to už nikdy dívat nebudu - k čemuž se asi sluší poznamenat, že tenhle komentář má od zhlédnutí filmu mezeru nějakých čtyř let. (19.06.2018)

[imdb: 7.6/10] | me: Mainstreamová zábava, ktorá neprináša vôbec nič nové. Divák dostane presne to čo videl v trailery, žiadné prekvapenia sa nekonajú a všetko ide v zabehnutých hollywoodskych líniach. Od prvej polovice sa mení na zbytočne sladkú gýčovú záležitosť z ktorej sa vytráca spirit a vynikajú logické chyby. Bez akýchkoľvek emócii je možne film dopozerať, vstať a ísť domov s pocitom zbytočne investovaných eur domov. Nevyužitý filmový potenciál. [2 a pol *] May the odds be ever in your favor. (17.04.2012)

Nečekal jsem vůbec nic a i tak mne film docela zaskočil. Kdo tu začne plácat něco o umělé romantice, tak film totálně nepochopil a nemá smysl dál komentář číst, protože nebude objektivní. Hunger games je hra, resp. romantika pouze na oko. Stejně jako celá dnešní společnost (nebo její drtivá část), kterou tento film vcelku sofistikovaně krizituje. Začíná to samým systémem Hunger Games (pocta válkám), přes patetické přání štěstí, otřesné (záměrně probůh !) kostýmy, takže vyčítat snímku tohleto je asi stejné, jako kdyby byl člověk nasraný, že po jídle už najednou nemá hlad. Co se tedy týče filozofie, tak nemám vesměs co vytknout. I technicky je snímek vcelku ucházející (vizuál města, kulisy atd.). Lehký problém nastává při hře jako takové. Některé věci mi přijdou trochu odfláklé a občas se divák ztrácí v tom co je doopravdy myšleno vážně a co je zase jen pomrkávání očkem na dotyčného recipienta. Ruční kameru raději neřeším, stejně jako dost rozporuplné akční scény (někdy naturalistické, jindy "zastřené). Gary Ross mi tak přijde daleko poutavější vypravěč a filozof, nežli technik a režisér akčních scén. Zapomněl bych na Jennifer Lawrence, ze které téměř čiší hrdinka moderní doby, která jednou nahradí Kate Beckinsale, Millu Jovovich a další drsné bábovky. Tahle mi přijde i jako daleko lepší herečka. Hunger Games určitě není pro klasiky a omezené mozky. Megazisky dost nechápu, protože bych čekal, že většina lidí obsah nedocení (což předpokládám, že se přesně i stalo), ale očividně to i tak nebrání filmovému zážitku, i když zřejmě trochu jinak prožitému. (02.04.2012)

První panický záchvat blonďaté holky a už nemůžu. Asi nenávidím emoce, které jsou tímto způsobem vidět. Od pořádného citu člověka jen zdržují. Ale proto, že jsem sama před pár lety napsala něco o teenagerech pobíhajících po lese a teď jsem řádně naštvaná, že už to nebudu moct dál rozvíjet, protože by to vypadalo jako plagiát, jsem se donutila nakonec k celému zážitku. A musím říci, že od adaptace literárního díla jsem očekávala mnohem větší propracovanost v detailech. (Protože fakt, že mají všichni dekadenti různě barevné vlasy a koláčky v mísách, za propracovanost detailů nepočítám.) Příběh působí velmi podobně jako většina hollywoodských rychlopecek, hodně věcí při podrobnějším zkoumání nedává pražádného smyslu, nic moc mi příliš nedovoluje poznat, že to ve skutečnosti vyrůstá z velmi spletitého a fanoušky adorovaného podhoubí. U dobrých adaptací jde poznat, že se jedná o práci s knižní předlohou, a ani člověk nemusí znát původní text, a ani to nemusí být ortodoxní přepis, zkrátka z takového příběhu lze vycítit, že nad ním někdo dlouze přemýšlel v souvislostech. Tady ten pocit nemám. (Ovšem předlohu osobně neznám a je tady ta možnost, že je také špatná.) Taky mi hodně vadil přístup k postavám, dvacet čtyři lidí je hodně, i dvanáct je hodně, i šest je hodně. Jako divák je chci poznat - jak na tom základním levelu (Všichni kluci mi připadali úplně stejní, například. Neviděla jsem mezi nimi rozdíl, žádný náznak osobnosti, žádné výrazné typy. To, že má v ruce meč, z něj ještě démona nedělá. To, že má modré oči, z něj ještě hrdinu nedělá. Stejný prototyp kluka modela, podobný střih vlasů, podobná stavba těla, a ještě jsou všichni stejně oblečení, ci boha.) - tak na tom vyšším, kde na mě má zřejmě působit, že jsou to "ještě děti" mleté nemilosrdným soukolím. Ale nedostanu detaily, nemůžu si je ani prohlédnout, pořád nějaký pohyb obrazu a vzdálená kamera a fantastické dekorace a létající nože a virtuální řídící centra, která odvádějí pozornost pryč ke zcela povrchním, nezajímavým složkám příběhu i filmu jako takového. A zároveň je vše servírováno na stříbrném podnosu bez špetky fantazie nebo invence, pochybuji, že by si někdo u těchto Her řekl: "Tak tohle jsem vážně nečekal." A co s takovým zážitkem přes kopírák. (Chválit jenom proto, že to není Stmívání?!) (25.11.2013)