The Last Voyage of the Demeter

Sera Davose budu stanovat navždy, ale v případě Poslední cesty Demeter se mé srdce nepohlo. Tvůrci nepřišli s ničím, co by překročilo jednu či dvě věty, kterými se dá příběh/celý projekt popsat. Film si nenechal/nevymyslel žádné tajemství, kterým by diváka překvapil, a samotné provedení není na takové úrovni, aby existenci filmu ospravedlnilo. Proč to nefunguje jako malý atmosférický horůrek podle mě tkví zejména ve slabém soundtracku a špatném přidělování času jednotlivým záběrům a událostem. Nikdy nepřijde žádný zvrat. Na důležitých záběrech (poslední oheň na moři například) oko kamery setrvá jen chvíli a moment tak nemá šanci se stát opravdu působivým a srdceryvným, zato nic neříkajících záběrů tmy je tam subjektivně tak půlka stopáže. Škoda. Očekávání jsem sice neměla velká, ale i tak je film bohužel nedokázal naplnit. (13.09.2023)

Zábavní plavba do Anglie je dle mého ješitného mínění jedna z nejlepších a nejpůsobivějších částí Doktorova varlete, kterou měl Bram pořádně nafouknout například na úkor sáhodlouhých anemických mindráků Míny Hárkrové, a ne ji nechat na okraji v podobě několika kapitol lodního deníku vysávaného kapitána. Když se o filmu, který by pořádně a temně rozmazal krev po palubě lodi Mižigar v dokonalé atmosféře na moři bezradného škuneru ve spárech krvesaje, začalo zhruba před pěti lety mluvit, nakoupil jsem masturbační ubrousky a těšil se víc než Drákula na krkavici. Inu, a dočkal jsem se. Satanžel jsem však ubrousky akorát tak posmrkal, plačíc nad promr(d/h)aným potenciálem, protože jsem se místo brutálního, děsivého a mrazivého gotiku dočkal sice řemeslně poměrně solidního, lepšího než drátem do oka a s docela sympatickým Vláďou Opíchavačem, ovšem skoro nestrašidelného, klišovitého, bezatmosférického a sterilního instadigitálního driftování z Rumunska, opět pilně doplněného o nucenou demagogickou neomarxistickou negrofikaci. Pan Stoker se prokazatelně nesnažil ve svém dobovém románu o Blejda, a ač to má dle manipulativního zkreslovacího manuálu vypadat, že pro ně nebylo díky odvěké dokonalé asimilaci už od 13. stolení na evropských univerzitách kam plivnout, do roku 1900 promovalo na Kenbrydži i přes všeobecný rasistický odpor přesně 5 mouřenínů, vesměs koloniálních prominentů, a notabene ani jeden medik, který by se s takto prestižním titulem mohl úspěšně ucházet i o tak lukrativní pozici, jakou bezesporu je pytlonoš na zaplivané ruské lodi, a yntelechtuálně se tam povyšovat nad bandou bílých dezolátských lopat! Tudíž toho filantropického čokogénia a dozajista budoucího Negrohama van Helsinga považují za velké, hnědé a nestoudné bolševicko revizionistické hovno na Bramův hrob a ty tři dávám jen proto, že to mohlo dopadnout ještě daleko hůř, kdyby nemrtvý středověký valašský kníže vyhnil do ebenova a střihnul si jej třeba Jonatán Majer, Valach jako poleno. (03.09.2023)

Kdo zná předlohu, tak ví, byť cesta lodi není popsána tak, aby z toho byl dvouhodinový film, jak vše dopadne. Já jen očekával, zda půjde o prvoplánovou řezničinu, což by vzhledem k malému počtu členů posádky bylo asi rychlé, nebo konverzačku s občasným zákusem. Naštěstí je film někde uprostřed, a tak se sice povídá, ale nejsou to vyloženě bláboly, a také zakusuje. Pěkný šedomodrý vizuál, jak ho známe ze série Underworld, Van Helsinga a dalších kousků, je lehce prošpikován oranžovými světýlky a ve stínech ukrývá smrt. Hrabě je zde Nosferatu, co má blíže k stejnojmennému filmu s Maxem Schreckem. A nebojí se kříže! Občas napínavá scéna, nejvíce asi ta s Tobym v kajutě, ale jinak jakýsi neklid rezonuje celým snímkem. Dobro a Zlo. Upíři na slunci to mají za pár... Přirozeně lidé jsou v pasti s bytostí, proti níž nemají šanci. Jo, vetřelce můžete vystřelit do vesmíru, ale upíra? A protože loď není nijak velká, tak naháněčky v podpalubí postrádají smysl. Navíc upír se dokáže pohybovat nadsvětelnou rychlostí...skoro. Na rozdíl od brblalů jsem spokojený, protože sice by to bylo hezké jako stará hammerovka, jenže tyhle časy jsou dávno pryč, a tak by z toho byl leda kýč. Snad jen ty krysy, průvodkyně hraběte po Londýně, zmizet neměly, ale jinak dobré. 3,5* (03.09.2023)

Nórsky autor sa rozhodol zmapovať časť knihy o Draculovi, ktorá zatiaľ nemala na filmovom plátne priestor – plavbu lode Demeter z Rumunska do Londýna. Síce si André vybral zaujímavú tému, no tá sa mu stala klietkou. Od začiatku sme vedeli o čom príbeh bude, ako film musí skončiť a kto je za všetkým. Karty musel staviť na postavy, monštrum a atmosféru. Atmosféra mu nadmieru vyšla! Osamelá loď na mori v noci počas búrok a s hmlou. Tam sa nedalo nič pokaziť. Väčšina scén funguje skvelo. Dizajn grófa Draculu mal bližšie k príšere ako k človeku. Pripomenul obrovského, krvilačného netopiera. Jednoducho dal najznámejšiemu upírovi hororovú tvár a ja som spokojný. Vyzeral temne a zlovestne. Dokonca musím pochváliť, že nebral ohľad na deti a ženy. Neostali voči nemu imúnne. Škoda ale, že nám monštrum neukázal v drsnejšom poňatí. Mal k tomu viackrát nakročené, no vždy sa stiahol. Po remeselnej stránke bolo všetko zvládnuté na jednotku. Herecky vymakané, prostredie lode vyzeralo autenticky. Postavy mali rozlíšiteľné charaktery a niektoré aj dosť výrazné na zapamätanie. Na konci si režisér sám podkopol nohy. Trochu prekrútil (doplnil?) udalosti a zanechal priestor na pokračovanie. Ale načo? Však príbeh ďalej predsa poznáme. Vôbec som nepochopil tento ťah. Draculova plavba loďou je na jednu stranu remeselne skvelo zvládnutá, so super atmosférou, postavami a strašidelným Draculom, no na druhú stranu jej chýba hororová brutalita a celkový dojem kazí spackaný záver. (05.09.2023)

Přestože se nejedná o slovenský road trip z Luníku IX, námět filmu se mi zamlouval. Bohužel jsem brzy pochopil, že výrazný hororový zážitek nedostanu ale promarněný potenciál určitě. Po všech směrech nevytěžený a hloupý horor, který mohl být upíří verzí původního Vetřelce, ale vznikl pouze film, který nemá jediný, vyloženě dobrý moment a už si ani nepamatuji jak skončil. (26.09.2023)