O lásce a jiných běsech

Dlouhé, táhlé záběry, které nejsou úplně od věci, i když někdy se táhnou ještě hůř jak prasklá guma od spoďárů. Jenže v prostředí příběhu, který buď přijmete a nebo ho hodinu a půl přetrpíte. Já se přiznám, že jsem ho přetrpěl. Hlavně proto, že mi bylo blbě z toho, co si církev mohla na lidech dovolit v době, kdy svrchovaná moc byla ona a až pod ní bylo všechno ostatní. Také ale i proto, že všechno, co se tam odehrálo, by se dalo zcvrknout na dvacet minut. (23.04.2014)

Gerald Martin ve svém životopise G. Garcíi Márqueze konstatoval, že García Márquez měl sice vždycky rád film, ale že to k jeho smůle byla jednostranná láska. Nejinak to dopadlo u adaptace novely O lásce a jiných běsech. Um a vidění režisérky filmu se nejenže zcela míjí s poetikou autora předlohy, ale zároveň je kinematografickým (a neumětelským) běsem. (05.03.2011)

Tak čeho se nám to dostalo? Moc hezkých záběrů kamery, když zrovna nepostihlo paní režisérku šílenství detailních záběrů (což je ve zhruba 80 % případů), dobré výpravy i lokací (pořád je řeč o té obrazové menšině), a pak samozřejmé a neotřesitelné artové jistoty - zdlouhavé a rádoby hloubavé záběry, dlouhé pohledy, detaily tváří, dialogy jak z Kierkagaarda nebo jiného filozofa, a přitom jde jen o to, jestli ten mnich tu holku ojede dřív, nebo později. Nějaká osudovost, mystičnost, s tím se paní režisérka moc nezabývala, takže z toho máme telenovelu a podobný výplach o ničem. Měl jsem na jazyku ještě pár otázek po logice, ale to bych opakoval, co napsal Bluntman. (29.04.2014)

(CINEMA MUNDI 2011) Mám za to, že by filmové adaptace literárních předloh měly obstát samy o sobě, aniž by divák musel znát onu novelu. I přes údajné zjednodušení (vynechání retrospektivních částí) a soustředění se na původně vedlejší dívčí postavu debut Hildy Hidalgo není dostatečně pochopitelný pro nečtenáře, jelikož ten nemá důvod prezentovanému kvůli nízké definiční hustotě iluze uvěřit. (Proč jsou zde postavy rodičů, když scény s nimi pozbývají smysl? Jaktože je tak velice snadné proniknout do žaláře? Z jakých důvodů ti dva spolu neutečou, když můžou? Uniklo mi něco, nebo motivem k zamilování se navzdory zákonům byl pouze sen? Tak by se dalo pokračovat do nekonečna, ale při zodpovězení jakékoliv z těchto otázek by se došlo akorát k tomu, že fikční svět nemá svá jasná pravidla, jednání postav je nemotivované atd.) Nejhorší ze všeho je ovšem svéřepá naivita díla, které je zaslepeně proticírkevní, na místo toho, aby vzbuzovalo nejistotu (tak je posedlá, nebo není?), polemiku a diskuze. Končí se akorát kýčařským výjevem, který dává jasně najevo, že jde především o vydolování emocí. Neplakal jsem, protože mi O LÁSCE A BĚSECH nedalo důvod uvěřit, nedonutilo k zamyšlení. (06.03.2011)

Netradiční kinematografie Kolumbie a Kostariky ztvárnila jedno z děl Gabriela Garcíi Marqueze velice strhujícím způsobem, kde vynikly herecké výkony mladičké Elizy Trianové v roli Siervy Maríe a Pabla Derquiho v roli liberálního kněze. Film v plné nahotě ukázal, kam vede náboženský (i jiný) fanatismus, představovaný zde biskupem, který v touze pomstít se církevní vlažnosti markýzovy rodiny využije toho, že Sierva byla pokousaná vzteklým psem a byla léčena kacířským lékařem vypuzeným inkvizicí ze Španělska a nechá dívku zavřít do klášterní kobky ďáblem posedlých žen. Když pak má mladý kněz z dívky vyhnat Satana, záhy pozná, že se na dívce děje bezpráví a nakonec se do ní zamiluje tak, že je sám odsouzen inkvizicí za smilstvo. Divák se šťastného konce nedočká, děvče zůstává v klášteře... Velmi působivé dílo, které nemohu ohodnotit jinak než pěti hvězdičkami. (13.08.2014)