Bídníci 20. století

Nikdo to se mnou neumí na konci filmů zkoulet líp než Francouzi. Závěrečná obhajoba mě sestřila jak puňtu. Miluju filmy co nepotřebujou gel, aby dokázali klouznout až do srdce. Každá doba i sebevíc temná, plná hnusnejch zbabělejch sraček má svoje světlo, svoje obyčejný hrdiny, který si ani svoje hrdinství neuvědomují, protože jsou z podstaty frajeři. Samotný děj je zbytečně natahovanej a všelijak proháčkovanej, ale příběh je to originální a výborně zahranej. (29.12.2013)

Mě to vykořisťování Huga přišlo trochu násilné, jako by Lelouch nevěděl jak vystavět příběh a tak se opřel o věky prověřenou dějovou strukturu. Nic proti tomu, jen kdyby se děj románu tak explicitně neprolínal s dějem "současným" a vše nebylo pojato tak ilustrativně a bez většího nápadu. Příběh se tak táhne, vděčných okamžiků je po skrovnu, a již někdy v polovině vyprávění ztratí dech a je spíš otrocky dokončeno. Lelouch se sice snaží zlákat efektním pozlátkem a vyrazit dech velkoprodukcí (díky alespoň za působivou kameru), ale obsahově film trpí prázdnotou a nerozhodností v tom, co má film vlastně říci, k čemu je potřeba neustále zdůrazňovaná vazba na Huga, jež někdy působí i trochu směšně. Ve zkratce, je Lelouchův film jedním z příkladů děl, jejich aktualizace a dobový posun jednoduše nefunguje. (02.10.2012)

Až příliš ambiciózní a francouzské až do morku kostí. Moderní příběh Jeana Valjeana 20. století je odvážné téma, ale těžko ho chválit za srozumitelnost i tam, kde člověk nečte Huga už od kolébky. Opulentní tříhodinová freska sleduje krutou první polovinu 20. století a komparuje jí s klasickými osudy Javerta, Fantiny a Kozety a jejich moderních protějšků. Spravedlnost nikdy nebyla v obtížnější situaci. Velké plus je Alessandra Martines (princezna Fantaghiró) toužící po nové roli herečky ze seriózních filmů. (20.11.2020)

"Lidský dějiny znají jen dva, tři lidské příběhy které se věcně opakují." Tahle filmová variace na věhlasný a zejména lidsky silný  příběh Hugových Bídníků je určitě originální a nápaditá, ale zejména na konci mi to už přišlo poněkud natahované a přeci jen až trochu překombinované (viz Lelouchova snaha za každou cenu tu zápletku zkomplikovat tak, aby Henri Fortinovi hrozil před soudem stejný osud jako jeho otci). Kromě samotného nápadu zasadit Hugův příběh do bídných časů Francie za druhé světové války, musím určitě ocenit i některé myšlenky, které ve filmu zazní ("antisemitismus je jako impotentní chlap. Ten obviňuje ženy. Když začne být svět impotentní tak z toho obviňuje židy."  A líbil se mi i konec, který sice končí happyendem, ale nejde o žádný doják. Možná, že i proto, že "štěstí to není pro židy....My už jsme vždycky o smutek dál..." :D       (25.09.2022)

Mohol by som byť ohúrený originálnym spôsobom podania tradičného príbehu, no úprimne povedané, ani z ďaleka má táto forma Bedárov neoslnila. Že ma snímok 175 minút mi nijak extra nevadilo, že sa snaží tématicky zakúsnuť do viacerých "konfliktov" spoločnosti v rôznych časových etapách taktiež, no z celkového hľadiska mi ten "časový guláš" proste vadil. Mám veľmi rád Bedárov a samotnú podstatu onoho Hugovho príbehu, no toto išlo mimo mňa, pre mňa je tá forma "nešťastná" - priemer. (12.03.2022)